Píseň v GarageBandu, kterou zahrají rádia? Průvodce produkcí od A do Z!

Je to už nějaký pátek, co se věnuji hudbě a zvuku. Vlastně mě to provází už od útlého dětství. Už kdysi jako dítě jsem sám „vynalezl“ letmý střih. Tedy způsob opravy, že přehráváš záznam, v určitý moment zmáčkneš REC a pokračuješ dál. Na kazeťáku to sice znělo dost blbě, ale princip fungoval. Stejně tak mě napadlo, že když mám v jedné mechanice instrumentální základ, můžu přehrávat do druhé mechaniky, a na to vrstvit.

Když učím sebe nebo ostatní, bývám nejvíc kreativní

Tyhle věci jsem objevil někdy mezi 6. a 8. rokem života a celkem logicky mě to přivedlo přes střední až na HAMU, kde jsem si udělal ze zvuku magisterský titul. Současně jsem ale měl taky potřebu dělit se o své poznatky (rozuměj – bavilo mě, že můžu bejt za chytrýho). Takže jsem ještě během studií nastoupil na střední průmyslovku v Panské a začal učit zvukovou postprodukci.

Celkem brzy se začalo dít to, že jsem během učitelských improvizací vytvářel malé nápady, které bych nevytvořil, kdybych byl sám doma na židli a snažil se pohroužit do tvůrčí flow. Prostě to fungovalo jen tehdy, když jsem exhiboval před studenty. No, a tím, že jsem neměl potřebné výukové materiály, začal jsem tvořit obsah na YouTube. Takže netrvalo dlouho a lidi mě tu a tam začali žádat o rady a doporučení.

Když vloni přišla první vlna a zavřely se školy, napsala mi kamarádka Barbora Šampalíková, jestli bych neměl čas, a něco ji nenaučil. Jenže já už takhle pár lidí „školil“ a bohužel se spousta těch znalostí z hlavy vypaří (vždyť to znám od studentů ze školy!). Za jedním bubeníkem jsem takhle co půlrok jezdil, abych mu pořád dokola vysvětloval, jak se rovnají bubny… Pořád dokola. Nebyl schopnej si to zapsat a pamatovat, rval mi bankovky s Destinnovou – a vůbec mu to nepřišlo divný. Abych se podobnému modelu (byť výdělečnému) vyhnul, napadlo mě, že bychom mohli celý ten proces natočit a dát na YouTube! Jenže tutoriálů je YouTube plný. Jasně, jsou anglicky, českých moc není… Tak jsem si říkal, že to zkusím vzít za jiný konec…

S vědomím toho, jak mi to během výuky spíná, jsem si řekl: „Bacha, co když se ti to povede, bude z toho hit? Ber to vážně a jdi do toho se vším všudy! Kompletní produkce. Od písničky na demu, až po rotaci v rádiích!“

Možná je to vysoký cíl, ale ne nereálný! Tutoriály na YouTube neumožňují popsat veškeré procesy „za oponou“. Naštěstí je tady Frontman, který mi poskytl prostor pro to, abych se s vámi, kamarády, kolegy a soudruhy muzikanty podělil o celý proces, který na videích neuvidíte.

Píseň musí fungovat sama o sobě

Kdysi jsem písničky psal, ale všechny byly pro mě nebo pro středoškolskou kapelu (MAJSEDUM). Žádná šuplíkovka pro holku. Bára na tom byla stejně, neměla materiál. Jediný člověk v mém okolí, o kterém jsem věděl, že píše zpěvné písně s dobrými a chytlavými českými texty byl Tomáš Dvořák. Sdělil jsem mu svůj záměr a zeptal se ho, jestli by nám nějakou píseň nedodal. Měli jsme štěstí, protože se mu můj záměr zalíbil. Tady přichází první produkční bod. Musíte si písemně vyjednat, že můžete píseň použít. A je dobrý to udělat dříve, než se pustíte do díla. V našem případě to bylo celkem snadné, protože Tomáš je autorem hudby i textu a dohoda byla po mailu raz dva hotová. Tomáš nám toto povolení výslovně udělil. Mohli jsme tedy začít!

Nutno podotknout, že do první klapky nám trvalo půl roku si domluvit termín… V říjnu 2020 jsme se konečně sešli a začali natáčet, jak děláme písničku… Demo, které jsme dostali od Toma k dispozici, znělo melancholicky pop-rockově. Já jsem založením folk/pop/punk, Bára je šansonová. V tom, jak to vlastně pojmout, jsme se rozcházeli. Ale tím, že jsme chtěli především natočit tutoriál a já byl v pozici mentora, se z písně stala spíš záležitost ve stylu Avril Lavigne (nebo tak něco podobnýho).

Dřív než začnete cokoliv s písní dělat, je dobrý si určit dobrou tóninu a dobrý tempo. Opravdu málokdo si uvědomuje, že každý nástroj či hlas má úplně jinou náladu v různých polohách. Jestli mi nevěříte, zkuste si někdy u táboráku zahrát nějakou hitovku v jiný tónině, než je originál. Třeba na kytaře má každý akord úplně jinou náladu. Nekecám, fakt! Stejně tak tempo! My jsme se v průběhu práce dostali do bodu, kdy jsme zjistili, že množství slabik v refrénu zní blbě, a museli jsme zpomalit. Lepší je tyhle věci zjistit před natáčením.

Formálně se nám písnička líbila, takže jsme ji nechali tak, jak byla na demu. Jediné, čeho jsem se bál, je sólo uprostřed písně. Sóla (hlavně ty kytarový) jsou vůbec problém… Každej tam vrzne pár pentatonickejch obratů… Ale to nejni sólo, ale etuda z učebnice od Štefla! Takhle, já nevím, jestli zrovna moje sólo v téhle písni je zrovna nějak zvlášť invenční, ale pár minut jsem nad tím jako dumal…

Co se dalších aranžérských vychytávek týče, nechal jsem se inspirovat samotným GarageBandem. Měli jsme tři natáčecí dny a já tu píseň nosil v notebooku. Jezdil jsem vlakem za Prahu a cestou jsem různě lovil, hledal, broukal si, varioval… Ale hlavně jsem se snažil zachovat si perspektivu posluchače, který to poprvé poslouchá. To znamená, že kdykoliv se vyčerpá potenciál motivu, musím přijít s něčím novým, abych držel pozornost. V knížce o Stevu Jobsovi se píše, že Bůh je ukrytý v detailech. To při aranžérské práci není vůbec špatný motto. Stejně jako je dobrý myslet na Cimrmanův princip očekávání a zklamání. Jinými slovy – váš posluchač se nesmí nudit, ale musí se orientovat. Jestli se nám tohle snažení vydařilo, můžete posoudit TADY.

Produkce – tady a teď

Dneska se všichni ezouši ohánějí přítomným okamžikem. No jasně… Ale jestli někde tenhle princip platí, pak je to během natáčení. Vždycky se snažím o funkční tvar v dané chvíli a nespoléhám na to, že se to potom dodělá v postprodukci. Snažte se být na natáčení připraveni podobně, jako je připraven běžec před závodem. Během procesu se totiž vyskytne spousta situací, kdy se budete muset rozhodovat. Když se vám tohle podaří, zbude vám prostor a energie pro improvizace. Asi nejnáročnější je natáčení zpěvu. Hlas je neuvěřitelně mocný nástroj. Čím lépe ho znáte, tím lépe pro vás!

Myslím si, že úkolem hudebního režiséra je dostat z umělce optimální výraz. Nechat mu prostor, ale zároveň ho vést! Tady je třeba odhodit ego. Být upřímný, otevřený, věcný, uvolněný – ale také komunikačně zdatný! Zároveň je však třeba držet se vize a neutíkat příliš daleko. Jestliže režírujete zpěváka/zpěvačku, musí mít vaši plnou důvěru. Je to chemie, kvůli které to všichni tak rádi děláme. Když se vám podaří natočit dobrý zpěv, máte prakticky vyhráno! Slyšel jsem spoustu slavných nahrávek, které nebyly technicky nijak vynikající, ale většinou měly jedno společné: autentický vokál.

Postprodukce – ostrov samoty

Proč zní zahraniční nahrávky tak dobře a ty naše stojí za hovno? Je to otázka, kterou často dostávám. Maj za mořem snad nějaký tajný zbraně? Vlastně co za mořem… Stačí se podívat k Němcům! Těm to taky nehraje blbě! Odpověď najdete v bookletech cédéček (pokud tohle medium ještě existuje). Odpověď zní: je to týmová práce! Málokdy je celkový zvuk výsledkem práce jediného člověka. Jeden píše, druhý aranžuje, třetí točí, čtvrtý edituje, pátý míchá, šestý masteruje – a nad tím vším bdí hlava a uši hudebního producenta/režiséra.

U nás je často celý proces dílem jednoho člověka! Kvůli tomu ztrácíte nadhled. Sluch je v tomhle hrozná potvora. Adaptuje se a rázem se zamilováváte do výsledků své práce. Slyšíte to pořád a pořád dokola a přijde vám to dokonalé. Jenže ouha. Za půl roku si svůj produkt porovnáte se svojí oblíbenou referencí a – není to ono… No, bohužel musím konstatovat, že v případě Dojemné jsem na to byl sám. Jediné, co v takové situaci můžete dělat, je dávat si odstup a čas. Snažit se nezamilovat se. Porovnávat, být kritický. Ne vždy ale tyhle podmínky máte. Teda upřímně: většinou na vás tlačí termín odevzdání, a vy prostě nemáte na vybranou.

Mix a mastering může být nekončící tvůrčí proces, kdy máte stále co dolaďovat. Ale je dobrý si dát alespoň svůj vnitřní deadline. Snažil jsem se trávit nad písní maximálně dvě hodiny denně. Pak jsem ji odložil a za čas se k ní vrátil. Pořád ty samé otázky: Kopou bicí? Tlačí basa? Nepere se s kopákem? Jsou kytary dost vostrý? Nebolí to, když to vosolim? Je rozumět textu? Je to dost natlačený? Má to prostor? Není to blbý? Nejsem blbej? Stojí to za hovno/stojím já za hovno? Jdu spát!

Produkt, o kterém nikdo neví, že existuje! Bude to vůbec někoho zajímat?

Je natočeno, smícháno, zmástrováno… Ale to není konec. Teď to děcko pouštíme do světa! A jsme zase u týmové práce! Obyčejně předáte hit svému vydavateli, a ten se postará o to, aby se o vás vědělo. A má na to lidi! Kompetentní lidi (většinou). Já jsem si dal za cíl, že neudělám obyčejný tutoriál na YouTube, ale že tu písničku zkusím protlačit, kam to možnosti dovolí. V době, kdy píšu tenhle článek, mám rozeslané maily po všech periodikách a rádiích, o kterých se domnívám, že by mohly mít zájem. I tenhle článek je střípkem v mozaice, která se jmenuje PR. Zatím se mi ozvali z Impulsu, že píseň neodpovídá formátu stanice. Impuls je celkem težkej kalibr, ale zkusit jsem to musel. V každém případě musím zmínit, že byli komunikativní, a jestli ještě někdy něco vytvořím, znovu jim to pošlu!

Ale vraťme se o krok zpět. K tomu, abyste mohli píseň poslat do světa, musíte splnit pár kroků. Jedním z nich je mít píseň řádně vydanou. K tomu používám platformu CD Baby. Navíc jsem zaregistrovaný jako výrobce u Intergramu, takže mám i vlastní ISRC kódy. Je to sice formalita, ale bez ní to ani nemá smysl zkoušet. Pokud nemáte u Intergramu registraci, CD Baby vám kód nahrávky poskytne. No… A nebo mi svoji věc pošlete, a když se mi bude líbit, vydám vám ji já!

Proč vlastně všechny ty vofuky s ochrannými organizacemi? Takhle. Nejsem odborník, takže „lajcky“… Máme tady autorský zákon, který chrání práva autorů a interpretů. A taky máme organizace, které mají na starosti správu poplatků za užití děl. Není v silách nikoho si tohle ohlídat, takže pokud vyloženě nechcete dělat hudbu bez poplatků, musíte se v těchto organizacích zaregistrovat. Ačkoliv mám osobně k některým interpretacím autorského zákona výhrady (např. poplatky za prázdná média), už mi OSA/Intergram/OAZA poslali pár kaček za znělky v televizních pořadech. A když hudbu sami napíšete, nahrajete a třeba i smícháte, může vám to v létě zaplatit chlast na dovolený...

V každém případě je na místě zdůraznit, že například tolik proklínaná OSA není žádná „komunistická banda“ (tohle jsem opravdu někde četl), ale organizace, u jejíhož vzniku stály v roce 1919 skladatelská jména jako Karel Hašler nebo J. B. Foerster. Navíc maj skvělé právní oddělení, kam když zavoláte a poprosíte o radu, všechno vám trpělivě vysvětlí. Zkrátka a dobře – řeší práva autorů v rámci autorského zákona. A pokud bude vaše skladba a nahrávka úspěšná, budete za tyhle organizace rádi, protože každý, kdo vaši píseň zahraje na fesťáku, vám tak přispěje na živobytí. To samé platí o užití nahrávky. A to samé platí i pro borce, kteří ty věci zvukově vytvořili! Pro ně je tu OAZA. Takže malé shrnutí:

• OSA – melodie a text
• Intergram – interpretační výkony
• OAZA – recording, mix, mastering.

A teď pokračuji dál: CDbaby a profily na iTunes a Spotify. Ani nevím, jak jsem si je vytvořil. Myslím, že právě CD Baby to má docela dobře zvládnuté… Tím máte svou píseň oficiálně venku – a začíná bitva o přízeň médií! Jsem v tomhle naprostý nováček a nikdy jsem to nedělal, takže vám popíšu, jak jsem postupoval. Jestli Dojemnou uslyšíte v rádiu, znamená to, že jsem to zvládnul. Ale už například to, že čtete tenhle text, je dílčí úspěch.

Tím prvním krokem je vytvoření tiskové zprávy. Návod k jejímu napsání je k dohledání na Google. Rozhodně doporučuji vyhnout se „gramtickým a prvopysným chibám“! Pokud to nezvládáte, poproste o korekturu vaši učitelku ze střední (já to tak dělám). Taky je dobrý dát flašku grafikovi, aby dal vaší tiskové zprávě xicht. Moje tisková zpráva je TADY. Tu rozešlete po všech čertech. Myslete na to, že každý má dost vlastní práce a nemá čas číst dlouhé pindy (jako tady teď píšu já). A buďte ve střehu a připraveni! Sám jsem zvědavý, kdo se mi ozve nazpět (například Impuls a Frontman to udělali). Navštěvujte společenské akce, koncerty, mejdany a aktivně hledejte příležitosti a kontakty. Lidi jsou klíč!

Cesta je cíl

Vy (ty) jste to fakt dočetli až sem? Díky! Snažil jsem být věcný, a zároveň nenudit. Dopíjím láhev červeného a budu doufat, že až si to ráno přečtu, budu mít pořád pocit, že tahle čtyřstránková storka může někomu pomoct.

Budu strašně moc rád, když si Dojemnou poslechnete, když vás tutoriál inspiruje, a když mi na YouTube pod video napíšete nějaký vzkaz. To, co umím, je zvuk nahrát, smíchat, zmástrovat. A to ostatní? To je můj pokus, kterým chci vyzkoušet, jestli lze dobrou písničku (fakt si myslím, že je dobrá!) dostat do povědomí lidí. Jestli se to povede, pak může být tenhle text návodem a inspirací! Třeba to zpracuji do dalšího videa…

Držím vám palce, aby vaše hudba našla své posluchače!

P. S.: Pokud nejste rodilí mluvčí (ingliš), zpívejte a pište česky! Myslím to vážně! Dobře… Já vím, že Gogol Bordello maj taky slavic english, ale jedna vlaštovička… No… Prostě česky, jo?!