Přejít k hlavnímu obsahu
Album působí celistvě, i přesto, že se dvě písně z něj natáčely v garáži na Novém Zélandu | Foto: archiv Metronome Blues
Petr Adamík -

Nové album Metronome Blues zapadá do současného dění

Metronome Blues, projekt okolo Novozélanďana Rhyse Braddocka,zveřejnili svou čtvrtou řadovou desku už v květnu. Garden Of Eden vyšla tehdy digitálně během karantény, kterou Braddock trávil na Novém Zélandu. Nyní se deska s osmi skladbami dočká i vinylového vydání. Křest měl proběhnout 14. října v brněnském Kabinetu Múz, ale s novými vládními opatřeními, která od příštího týdne začínají platit, tomu asi bude jinak.

Už na předchozích počinech šly taneční prvky a elektronika, které tu a tam obohacovaly Braddockovy skladby v počátcích Metronome Blues, stranou. Hlavní roli převzaly bicí, basa a kytary. Ve většině případů tomu tak je i na Garden Of Eden, a možná i proto tak působí píseň Poisoned Gun se svým elektro vyzněním trochu jinak než zbytek alba. Podobně by se dalo nahlížet ještě na skladbu Atom.

Desce ale jinak vévodí hlavně výrazné bicí. Jejich těžkotonážní, hutný zvuk nejvíc vynikne v Piece Of It nebo třeba hned v druhé Born Mad, která se po klipovce Nutopia rozjede ve svižném tempu. Pulsující basa v kombinaci s akustickou kytarou a táhlejším zpěvem však písni dává až hypnotickou tvář. V závěru vše odezní, aby zůstal jen opakující se rytmus, který posluchačem prochází ještě chvíli po skončení skladby. Celkový výsledek sice nezní tak syrově a basa není tak agresivní jako na Vicious Circles, ale tíživou atmosféru najdeme i tady. Ta je hmatatelná hlavně v nejdelších kompozicích, osmiminutové Once You Know a v již zmíněné, téměř sedmiminutové skladbě Atom. Druhá jmenovaná je na tom líp, jelikož díky postupné gradaci (zase ty bicí!) nepůsobí obyčejně.

Nastal podzim, venku panuje pochmurné počasí, svět se pere s Covidem a vyhlídky na budoucnost hudební scény (nejen té tuzemské) nevypadají vůbec pozitivně. Garden Of Eden do tohoto dění dokonale zapadá, ale zároveň dává jistou naději.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Album působí celistvě, i přesto, že se dvě písně z něj natáčely v garáži na Novém Zélandu a zbytek v brněnském studiu. Každá skladba zároveň obstojí sama za sebe. Nutno pochválit Braddocka za skvělou produkci, které se sám ujal. Hudba a hlavně pak zpěvy jsou propracované a zvuková stránka je na velmi vysoké úrovni.

Metronome Blues - Garden Of Eden

Metronome Blues – Garden Of Eden

Kabinet Records, 2020, 37 min.

70 %

Tagy Recenze alb Metronome Blues

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Petr Adamík
V roce 1999 jsem spoluzakládal punk'n'rollovou kapelu Degradace, se kterou to táhnu dodnes. Již několik let pracuji v hudebninách Hudební Svět a před nějakým časem jsem se ke všemu rozhodl, že bych chtěl o muzice i psát (Rock…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY