Přejít k hlavnímu obsahu
V Jindřichově Hradci jsme buskovali, zapomněli na pitný režim, ostré jihočeské sluníčko i včasný odchod na kutě | Foto: Štěpán Obdržálek
V Jindřichově Hradci jsme buskovali, zapomněli na pitný režim, ostré jihočeské sluníčko i včasný odchod na kutě | Foto: Štěpán Obdržálek
Jan Řepka - Po, 09.08.2021 - 12:00

Na té naší jízdě #2: fotoblog z cyklotúry Jana Řepky & Bájsykl Bandu

O technickém vybavení, zavazadlech a vozovém parku se podrobněji rozepíšeme za týden v závěrečné epizodě našeho vypravování. Dnes se zastavme u poněkud méně hmotných, avšak neméně důležitých stránek takového cykloturné. Mluvím o spánku a stravě.

Aby byl hudebník na scéně včas a ve stoprocentní formě, musí myslet na svou životosprávu. Jak toho však docílit, máte-li každý den jinou nálož kilometrů, vystoupení se koná v jinou denní dobu, spíte denně na jiné matraci a nikdy nevíte, jakou dobrotou vás hostitel pohostí? Přičtěme náhlé výkyvy počasí, jakož i proměnlivou výkonnost a náladu jednotlivých členů výpravy, a hned je jasné, že takové turné není pro každého.

Zde se sluší připomenout, že naším jediným dopravním prostředkem je kolo a jediným pohonem naše muskulatura. Naše cestovní rychlost pak závisí na všech uvedených faktorech.

Do Jindřichova Hradce sice přijíždíme včas a ve formě, zato tu nemáme domluvený žádný oficiální koncert. V plánu máme odpolední hraní na ulici. Slunce hicuje, občané korzují a Bájsykl Band je k nezastavení. Čas na Queeny, dobešovku Jihočeský děvčata i na Ó-Zuzanu, kterou si s námi rázně a s chutí zapěl jeden z kolemjdoucích.

Úspěšný busking nás ovšem pohltil natolik, že jsme zapomněli na pitný režim, ostré jihočeské sluníčko a včasný odchod na kutě. Druhého dne se o patnáct stupňů ochladilo a my se k tomu ještě neopatrně snažíme dohnat kalorický deficit a v noci pak bojujeme s napranými břichy, úžehem a únavou. V následujících dnech tomuto boji většina naší družiny tak či onak podlehla.

Koncert v Horních Dubenkách se konal v rámci 25. ročníku festivalu Parrésia, který zde pěstuje místní evangelická obec. Hraje se na dvoře fary, obecenstvo je na místě i přes vydatný déšť na minutu přesně a pozorně naslouchá každému slovu. Do sbírky mouder si zapisujeme festivalové heslo: „Tradice je předávání ohně, ne uctívání popela.“

Ráno nás pan farář doprovodil na svém vrzavém kostitřasu až na hřeben Javořice, odkud jsme se téměř bez šlápnutí snesli do Telče. Hlavním úkolem dne bylo důstojně odehrát hodinový recitál, který začínal ve 22:30 na scéně zvané Nocturno. Hlavním háčkem dne byly přetrvávající střevní problémy a následná horečka protagonisty. Pomohl jen pětihodinový klid na lůžku a paralen.

Kdo chce vidět, kterak pevná vůle, zoufalost a zodpovědnost poráží dočasnou zdravotní indispozici, ten najde celý koncert s podtitulem „Řepka zpívá Dylana“ na youtubovém kanálu festivalu Prázdniny v Telči. Místo afterparty následovala znovu postel. Teprve po vydatném ozdravném spánku jsme se všichni opět zmátořili a plni odhodlání načali druhou polovinu turné.

Druhý telčský den nebyl právě znamenitý. Po poledni jsme sice stihli odehrát hodinový pouliční koncert, dlouho plánovaný recitál Loes s její kmenovou skupinou Lu's & ale bohužel stihl déšť, takže se čtveřice musila přemístit do podloubí a hrála unplugged v prostorově a akusticky poměrně nevhodných podmínkách. Mimořádně tolerantní a voděodolné obecenstvo se však nenechalo odradit, obklopilo Loes na dosah ruky jak na domácím koncertě a skoupilo téměř všechna její cédéčka.

Další kapitola našeho cykloturné ponese podtitul „Prasklá vidlice“, ale jak dopadne, ještě sami nevíme. Ráno moudřejší večera.

 

Předchozí a následující díly našeho cyklodobrodružství si můžete přečíst zde: