Přejít k hlavnímu obsahu
MYDY | Foto: Alžběta Jungrová
MYDY | Foto: Alžběta Jungrová
Pavel Zelinka - St, 23.11.2022 - 12:00

MYDY mají i po dekádě fungování recept na popově taneční ohňostroj

Domácí kvintet MYDY slaví dekádu fungování vydáním své páté řadové desky. Album V je znovu tanečně nakažlivým popem, na němž spolupracovala řada nových muzikantů. Přímočarý a programově pozitivní sound všech položek opět táhne vpřed jedinečný vokál Žofie Dařbujánové.

Člověk se párkrát vyspí a původně elektroswingový objev MYDY slaví vydáním své páté studiové desky deset let svého fungování (plus nesmíme zapomenout na sólovky Žofie i Nèra). Pár měsíců před covidovou pauzou se kapele podařilo uspořádat velký koncert ve Fóru Karlín, kde se pětice definitivně rozloučila se svým původním názvem Mydy Rabycad. Důsledkem následující nucené kulturní pauze udělala za prvním obdobím své existence možná až nečekaně tlustou čáru, i uskutečněním několika personálních změn. Po letech se kapela rozloučila s výrazným stálým spolupracovníkem, bubeníkem a producentem Tomášem Konůpkou (Android Asteroid), a naopak za stálého člena přibrala jiného muzikanta, který se okolo MYDY delší dobu ochomýtal, kytaristu Ondřeje Slánského. Co se nástrojových přesunů týče, Nèro Scartch zasedl za osiřelé bicí, na které hrál už v začátcích fungování kapely. Kapela se nejprve zahřála vydáním singlů Deafening Silence a Eyes, aby na jaře začala pomalu trousit na sociálních sítích informace o připravované páté řadové desce. Ta nakonec vyšla začátkem listopadu prostě pojmenovaná V.

„Asi jsme všichni malou pauzu potřebovali. V hlavách se nám všechno uleželo a psaní alba pak šlo mnohem uvolněněji a snáz. Upřímně si myslím, že nebýt covidu, tak by tomu takhle zdaleka nebylo,“ uvažovala o uplynulých problematických letech zpěvačka Žofie Dařbujánová. A Nèro ve stejném rozhovoru dodal: „Covid nám toho vzal fakt hodně, co se týče obrovských koncertních příležitostí, ale zase nám to období hodně dalo v osobních rovinách, díky čemuž je teď ovzduší v kapele nejpříjemnější za spoustu let, přestože se nedá říct, že by někdy vztahy mezi námi pěti byly vyloženě špatné nebo napjaté. Každopádně díky tomu jsme byli pak schopni napsat tak pozitivní a upřímnou desku, jako je V.“ Zatímco z řady muzikantů tryskala pozitivní hudba spíše nevědomky, jako přirozený mechanismus proti okolnímu marasmu, kvintet se proti „blbé náladě“ postavil programově. Zvláště Žofie lovila v historii kapely původ čistě nadšeneckých elektroswingových nálad. Po ohních a latexu přichází s novou deskou MYDY nahota, která je mimo jiné i metaforou pro znovuzrození kapely po covidové pauze. Pozitivita, upřímnost, tolerance (viz. klip k prvnímu singlu Let Me Be), znovuzrození. Jak se tyto pojmy promítly do jedenáctky nových písniček?

Co na desce jako hudebníci oceníte?

I když s vydáním nové desky MYDY se opakovaně mluví o návratu ke kořenům a pomyslném uzavření kruhu, rozhodně nečekejme návrat pětice k původnímu elektroswingu. Dechy se sice na desce hned ve třech skladbách objeví, prim na desce nicméně hraje znovu elektronika, zpěvaččin vokál a tu a tam i kytara Ondřeje Slánského. Album výborně charakterizuje už zmiňovaný první singl Let Me Be. Je znovu prudce taneční, přes dubový prvotní nádech si během tří minut užijeme chlad syntetické basové linky, tribální akustické bicí, protiklad recitovaných slok a naopak expresivně zpívaných refrénů, zajímavě zahalené sbory a na závěr vypuštění skladby do volného prostoru, kde se všemi přítomnými ingrediencemi ještě povlávají jednotlivé kytarové tóny a atmosférické smyčcovo-klávesové plochy. Skvělá práce MYDY, ale i Matěje Belka, který se po letech ticha vrátil ke spolupráci s kapelou (tentokrát v roli producenta více než poloviny materiálu desky). Zajímavým spojením bylo angažování mladého německého producenta nechávajícího se titulovat EMI EMI, který úvodní Skeleton Dance doplnil o ostré aranžérské střihy a práci s vokodérem. Povedla se i baladická Water, která znovu ukázala (např. po skvělé Ready To Stay z desky Glamtronic), že MYDY nejsou pouze mistři tanečních hitů, ale umí se skvěle položit i do lehce melancholické nálady. Kytarovější Terrace Of 57th zase může připomenout momenty předchozí desky Numbers. Ne všechny položky jsou takovou odjištěnou bombou, přesto se na albu neobjeví track, který bychom mohli označit za „slabý článek řetězu“.

Po hudební stránce MYDY spíše pokračují v nastoupené cestě, než že by se vrhali do úplně nových, neprobádaných prostor. To ale nijak zásadně nesnižuje kvality kolekce V, která má potenciál přilákat nejen oddané mladé publikum, ale i řadu stále doma zaseknutých váhavých, opatrnějších fanoušků nazpátek do klubů. Ostatně dnes křtí pětice recenzované album v brněnské Flédě. Pokud máte rádi chytlavý, plnokrevný pop s výjimečným vokálem zpěvačky, pak není nad čím váhat.

‎MYDY – V

‎MYDY – V

Vlastní náklad, 2022, 35:17

80 %

Tagy Recenze alb MYDY Mydy Rabycad

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Pavel Zelinka
Jsem vystudovaný učitel zeměpisu, který nikdy pořádně neučil, bývalý skautský vedoucí, který miluje město, křesťan pořádající gotické koncerty. Láska k hudbě se nejprve zhmotnila na vlnách. Ve studentském Radio Strahov jsem nejprve vysílal a posléze ho 8 let vedl (od roku 2004…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY