Eidee: Hudba je terapie. Hlubiny vypráví o hledání sebe sama

Jsem dvacetiletý muzikant, kterého baví především tvořit. Hudbě se věnuji od dětství, už přes jedenáct let hraju na klarinet. Vždy mě lákalo komponovat něco vlastního a originálního. Cítil jsem potřebu skrze hudbu vyjádřit sám sebe. Cesta to byla dlouhá a klikatá. Má tvorba se různě měnila a formovala a já se v ní hledal. Mým cílem nebylo fixovat se na nějaká pravidla a žánry, ale dělat, co mě baví. Kromě klarinetu vlastně neumím na nic pořádně hrát, nicméně ve své tvorbě používám různé nástroje. Jdu na to po svém, bez teorie a techniky, ale hraji si a prozkoumávám možnosti nástrojů (především syntezátoru) a vždy si nějak poradím.

Má hudební cesta mě zavedla k tvoření syntetických instrumentálů (které kombinuji například s hrou na klarinet) a alternativnímu rapu. Především jsem ale našel oporu v psaní vlastních textů. Je to pro mě terapie a baví mě, že se z různých problémů mohu vypsat a posílat dál svůj příběh, pohled na věc, pocity, emoce… Mé texty jsou velmi osobní, někdy až depresivní, ale podle mě je důležité mluvit o všech pocitech. Toto mě vedlo k nápadu vytvořit koncepční hudební album s názvem Hlubiny, které digitálně vyšlo 6. září. 

Koncepce alba Hlubiny

Album Hlubiny se skládá z 8 skladeb, které znázorňují dohromady jakýsi příběh mé vlastní vnitřní cesty. Jde zde o něco jako cestu hledání sám sebe a zpracovávání různých pocitů a myšlenek. Poeticky se dá říct, že jde o výlet do hlubin mého nitra. Tento pomyslný příběh začíná odloučením dítěte ode mě samotného a pak následuje jistá cesta potom. V příběhu popisuji různé fáze této pomyslné cesty v jednotlivých skladbách. Proces tvorby alba trval zhruba rok. Vše jsem si složil a nahrál sám doma. O mix a master se postaral hudební producent a můj dlouholetý přítel Jan Říha.

Album začíná intrem – Hlubiny I, kde představuji celý koncept a v textu jsou různé reference na každý jednotlivý track. Následuje skladba Křídla, kde popisuji pocit odloučení se od svého dítěte, jakési rozdvojení se, ukončení jedné etapy. Skladba Řev poté znázorňuje fázi cesty – pocity jisté beznaděje, řev jako formu touhy úniku od určitých problémů a překážek. Ve skladbě Tepetě jde více o zvukomalbu než o smysluplnost. Nutno podotknout, že toto je jediný text na albu, který jsem nenapsal já, ale Antonín Jan Eibich. V celkovém příběhu jsem tomu dal paralelu k „overthinku“ některých věcí, utápění se v myšlenkách a vymýšlení úplně abstraktních až absurdních věcí.

Poté následuje skladba Zastavit Stát, kde je na featu Gabriela Pospíšilová – zpěvačka z kapely Dropdmic. Tady jde o znázornění koloběhu a neustálého plynutí – život stále plyne a nejde zastavit dění, repetitivnost. V kontextu celku to může znázorňovat už více přijetí a chápání jistých věcí. Dále přichází fáze nalezení sebe sama, touha se odlišit a zároveň umění se povznést sám nad sebou. To představuji ve skladbě Medúza, kde popisuji své příhody ze života s dready. Následuje skladba Mlha, na které se mnou spolupracoval rapper Yekub. Popisujeme kontrast euforie z koncertů a naplnění hudbou s pocitem samoty a jisté „depky“, co přichází potom. Celé album je zakončené skladbou Hlubiny II, která je kompletně instrumentální. Kombinuji zde elektronickou hudbu s klarinetem, který jsem následně různě moduloval. V této skladbě prezentuji celý příběh a jeho jednotlivé fáze, ale pouze hudbou beze slov – znázorňuji jednotlivé nálady všech předcházejících skladeb.

Chci formou hudby předávat emoce. Zároveň vnitřně potřebuji u všech věcí vidět nějakou myšlenku a rád dávám věcem přidanou hodnotu.  Proto jsem se rozhodl vytvořit celé album, které, byť je každá skladba stylově trochu jiná, tvoří dohromady smysluplný celek. Možná, že na první poslech se nedá tento příběh celý rozklíčovat, avšak věřím, že když si to člověk pustí vcelku s tímto vědomím, může to přinést nový rozměr. A to bylo mým cílem. 

Tvořte a buďte sví

Má hudba, a hlavně texty, jsou velice osobní. Setkávám se s názory, že je odvážné svěřovat se s problémy, které řeším. Přiznám se, že před vydáním první skladby s vlastním textem jsem měl strach. Všechny pochybnosti jsem však zahodil a řekl si, že budu autentický. Bylo to skvělé rozhodnutí, pomohlo mi to lépe přijmout sám sebe. Dodalo mi to odvahu otevřeněji řešit osobní věci a psychické problémy. Hudba mi neskutečně pomáhá a zlepšuje den, to beru jako úspěch. A pokud má hudba dokáže zlepšit den či pomoci ještě někomu dalšímu, je to úžasné.

Má hudební tvorba je stále na začátku, snažím se s každou novou skladbou posouvat dál. Důležité pro mě je, že je to upřímné a jsem to já. Po této, pro mě cenné, zkušenosti bych vám rád doporučil, abyste také tvořili a dělali, co vás baví, byli upřímní, sví a mluvili o svých pocitech, strastech i radostech, nebo je alespoň nějak vyjadřovali. Má to smysl.

Jak jste své album připravovali vy a jakým způsobem přistupujete ke své tvorbě? Podělte se s námi a napište na redakce@frontman.cz.