Koncert zblízka: Marcus Miller v Brně – civilní virtuozita, nadhled a skvělá kapela
Následující recenze je psána na základě prvodiváckého zážitku – ano, je to možná ostuda, že jsem si Marcuse Millera naživo dosud nechávala ujít, protože tato chodící encyklopedie baskytarových technik a hudebních nápadů jezdívá do našich končin poměrně často. Ale což, všechno je jednou poprvé a já jsem ráda, že jsem tuhle žijící legendu mohla vidět naživo stále ve skvělé formě.
Kdo byl v pátek 24. října na koncertu v brněnském Sono Music Clubu též, možná by teď moji předchozí větu rozporoval s tím, že věk je na Millerovi už přeci jen znát. Ano, v pohybech těla šestašedesátiletého multiinstrumentalisty, skladatele a producenta, jehož sólové počiny se od osmdesátých let prosazují vedle spolupráce s úctyhodným výčtem hvězd jazzu i popmusic od Milese Davise přes Luthera Vandrosse až po Beyoncé (toť jen čistě základní „must-know“ okénko, znalci jistě doplní obří řadu dalších zvučných jmen), je znát jistá křehkost a opatrnost. To se ale podle mě nijak nepropisuje do jeho hudebního vyjadřování. Nakažlivé basové linky ve skladbách propojujících jazzové principy s popem, rockem i africkými kořeny mají ve virtuózním provedení stále řemeslnou jistotu, energický odpich i noblesní nadhled.
Ať už jste přišli studovat přehlídku baskytarových fines od hry palcem levé ruky přes smrtonosně rychlé slapování či tapping až po nemilosrdné vyplácení hmatníku celou plochou dlaně, nebo se zkrátka jen necháváte unášet na vlnách výběru stěžejních songů z Millerových sólovek (úvodní Panther z alba The Sun Don’t Lie, Red Baron z Grammy ověnčené desky M2 nebo oproti tištěnému setlistu přidaný Blast z alba Free) i ze spoluprací s Jeho Jazzností Milesem Davisem (Catémbe, Mr. Pastorius a Tutu – v pódiovém setlistu původně uvedená jako přídavek), koncert vás v podstatě neměl čím zklamat. Bylo v něm tak akorát sólových exhibicí, tak akorát příkladné muzikantské spolupráce bez chlubismu, tak akorát nutných přednahraných podkladů (perkuse, synths, blízkovýchodní samply v Blast...) i tak akorát mluvení, které bylo stručné, ale srdečné. Došlo i na lyričtější momenty, například basklarinetovou poctu africkým předkům ve skladbě Goreé, o níž Marcus Miller pravil, že ji z koncertních setlistů před nějakým časem škrtli, ale na světě se aktuálně dějí tak šílené věci, že přišel čas tuhle skladbu na koncertní pódia vrátit a připomenout si, že i ve vzteku a beznaději máme sílu a schopnost vzdorovat zlu a nepřízni osudu.
Koncertní hlediště bylo koncipováno na sezení. Pro nás, kterým hudba nezastavitelně šije tělem, bylo ale skvělé moci si vybrat místo na stání kdekoli mimo rozestavěné židle a pořádně si zakřepčit. V mém případě byl na prvním balkóně přesně v zákrutě sonické hledištní „mušle“ nejen parádní prostor na tanec, ale taky výborná akustika a výhled na dění na stagi. Za hradbou Nord Stage 4, Rhodes a dalších ikonických nástrojů se činil klávesista Xavier Gordon. Jeho žánrová flexibilita se projevila třeba v kontrastu chill ploch jako v Red Baron a tradičních jazzových odkazů v Mr Pastorius, věnované tomuto dalšímu basovému bohu. Mému uchu tu snad jen malinko vadil u elektrických kláves nevyhnutelně trochu plastově umělý zvuk akustického klavíru.
Bicím vládl velmi úspornými pohyby a o to větším atakem Anwar Marshall, který je sám člověkem mnoha talentů – vedle hry na bicí působí rovněž jako skladatel, aranžér a producent. Do bubenických partů vtělil třeba krásně houpavý prvek otevřené hajtky na první dobu (viz výše vložené video z jiného koncertu v rámci turné na Bratislavských jazzových dnech, kde je to krásně slyšet). Dechovou sekci obstaral jednak specificky ostřeji znějící altsaxofon Donalda Hayese, rovněž mnoha hvězdnými spolupracemi prošedšího hráče a aranžéra. Druhým dechařem byl trumpetista Russel Gunn, vášnivý propojovatel jazzu s hip hopem, který s Marcusem Millerem spolupracuje už několik let. Právě o posledně zmíněného muzikanta jsem se jakožto o jediného v několika místech (zejména v Catémbe z davisovské desky Amandla) trošku „bála“ pro nepřesnou souhru nebo pocit určité nejistoty. Stále se ale bavíme o detailech v rámci celkově virtuózních hráčských výkonů.
Sám Mr Miller střídal během koncertu tři baskytary. Pro jejich podrobnější popis jsem si po koncertě zašla do první řady za osobou gearově povolanější, Mojmírem „Bobem“ Sabolovičem, basistou kapely Band of Heysek: „Zleva tipuju, že je to následující: Sire Marcus Miller V7 Alder-5 FL TS 2nd Gen, uprostřed Sire Marcus Miller V5 4-String a vpravo Fender jazz bass ’77 – nejedná se už o jeho legendární modifikovaný nástroj s BadAss II kobylkou, Stars Guitars preampem později nahrazeným Bartolini TCT, který Marcus už roky na turné nevozí, ale o jiný Jazz Bass ze stejného roku, upravený stejným způsobem.“ Mimochodem, srocení nás hudebně posedlých pod pódiem po koncertě ve snaze ulovit fotku setlistu nebo gearu už je takový pěkný zvyk, který mi asi zůstane, i kdybych už žádnou recenzi nikdy nenapsala. Velký dík patří stage technikům, kterým nevadilo vzít si naše mobily a i ten Millerův pedalboard nám ochotně vyfotit.
Poděkování patří také celému týmu Jazz Festu Brno v čele s Vilémem Spilkou, díky nimž můžeme zažívat takovéto špičkové muzikantství z bezprostřední blízkosti. Letos do Brna v rámci této koncertní řady zavítá mimo jiné bubeník Nate Smith, legendární saxofonista Charles Lloyd nebo klávesista John Medeski. Takové hudební výlety si dám líbit.
Marcus Miller
Brno, Sono Music Club
24. 10. 2025
Setlist:
Panther
Red Barron
Untamed
Catémbe
Mr Pastorius
Run For Cover
Goreé
Tutu (původní přídavek, nakonec zahráno v rámci regulérního setu)
Blast (přídavek)
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
