Lucie Dlabolová vydává klip Jsi rorýs: modlitba k ptákovi, který celý život tráví v letu
Zpěvačka, pianistka, divadelní dramaturgyně a zdravotní klaunka Lucie Dlabolová uvádí videoklip ke skladbě Jsi rorýs ze své debutové desky Lucidní snění. Píseň inspirovaná básní herce a básníka Jána Sedala je tichým rozhovorem s ptákem, který celý svůj život tráví v letu – a zároveň obrazem prchavých okamžiků prozření, kdy člověk na chvíli zahlédne sám sebe. Klip natočil a sestříhal kameraman Alan Soural. Svůj výrazný autorský debut pokřtí Lucie Dlabolová 25. března v pražské Čítárně Unijazz s celou kapelou, kterou kromě ní tvoří Marek Doubrava, Miloš Dvořáček a Petr Dlabola.
Skladba Jsi rorýs je první zhudebněnou básní Jána Sedala, s nímž Lucii Dlabolovou pojilo dlouholeté přátelství. „Je to rozhovor s rorýsem, který celý svůj život stráví v letu. Písnička je víc jednostranným rozhovorem, modlitbou, touhou být uviděn. Pochopení, že tato prozření mívají jenom prchavé trvání. Text básně ‚spíš v letu a bdíš‘ navíc doplňuje obraz Lucidního snění,“ říká autorka.
Videoklip pracuje s drobnými obrazy krajiny a perspektivou pohybu připomínajícího let ptáka. „Klip jsme natáčeli v krajině Podkrkonoší, kde už řadu let zapouštím kořeny. Jsou to všední, drobné obrazy míst, kam se chodím setkat sama se sebou. Pro tuhle nejintimnější písničku z desky jsem chtěla co nejcivilnější obraz – trávy ve větru, kaluže, pírka, kameny, věci, které vídám každý den při procházkách se psem,“ dodává Dlabolová. „Křehký příběh, který se z těch obrazů vynořil, mluví o tom, že když v sobě zapálíme oheň, najdeme sílu být viděni a zpívat vlastním hlasem.“
Kameraman Alan Soural pracoval s myšlenkou neustálého pohybu – rorýs musí pořád letět a „táhnout život“, stejně jako příroda táhne jeho. Vedle pohybu je v obraze přítomen i moment zastavení a meditace.
Album Lucidní snění je debutem, který nepůsobí jako začátek kariéry, ale jako její přirozené vyústění. Dvanáct písní vznikalo postupně během několika let – doma u klavíru, při cestách vlakem i při jízdách na koni. Texty balancují mezi snem a bdělostí, minulostí a přítomností, mezi tíhou i krásou každodennosti. „Textově jsem se osvobodila od autocenzury, pokud mě nějaký obraz baví, tak ho nechám jít svou vlastní cestou,“ říká Dlabolová. „Hudba je pro mě místo, kde nemusím hrát žádné role, kde se můžu potkat sama se sebou.“
Hudebně se album pohybuje na hraně indie folku, alternativního popu a šansonu s jemnými jazzovými přesahy. Písně nesou melancholii i jemnou poťouchlost a vznikaly „za kamny v závějích sněhu“ s výhledem na venkovské zahrady. Civilní, přesto výrazný vokál a citlivé aranže dávají vyniknout textům – autorským i převzatým z poezie přátel, básníka Jána Sedala a spisovatelky Dory Kaprálové.
Na albu Lucidní snění, které vyšlo v závěru loňského roku, se podíleli Marek Doubrava (kytara), Miloš Dvořáček (bicí), Petr Dlabola (kontrabas, baskytara), Jaroslav Friedl a Jan Pácha (kytary), Michal Mihok (akordeon) a dechaři Jan Vítek, Martin Brunner a Filip Jelínek. Nahrávka vznikla ve studiu Golden Hive, mix a mastering připravil Mikoláš Müller.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
