Laboratorium Dr. Hyenika #12: Barytonové kytary elektrické

Nejčastěji se za ni považuje šestistrunná podladěná kytara s delší menzurou. Obecnější definicí může být nástroj, který svým rozsahem leží mezi standardní kytarou a basou. Podobně jako u lidského hlasu známe tenor – baryton – bas, nebo u smyčcových nástrojů housle – violoncello – kontrabas. Díky lidské invenci existuje samozřejmě celá řada výjimek, průniků nebo hybridů, protože s rozsahy strunných nástrojů se experimentuje už od středověku.

Faktický zrod barytonové kytary ale přichází v podstatě hned po průmyslovém zrození elektrické kytary s plným tělem (solid body). Fender Broadcaster 1950, Gibson Les Paul 1952, Fender Stratocaster 1954 a v těsném závěsu následovala Danelectro UB-2 zvaná také 1956 baritone guitar. První myšlenkou bylo nabídnout basovou kytaru s rozšířeným rozsahem šesti strun a lepší hratelností, pro kombinaci rytmického a melodického hraní. Velice rychle se zjistilo, že ani delší menzura 30“ (právě mezi telecasterem 25,5“ a baskytarou Precision 34“) při podladění o oktávu níž nezajistí pevný zvuk spodních strun a akordy bohužel nezní příliš použitelně. Proto hráči začali tento nástroj s trochu tenčími strunami (obvykle sady .014–.068 nebo .013–.062) podlaďovat nejčastěji pouze o kvartu (B1-B3) nebo kvintu (A1-A3). A zrodila se barytonová kytara!

Díky vyššímu tahu strun nabídla lepší intonaci, explozivní atak (twang), nekonečný sustain, hluboce znějící akordy a zároveň jednodušeji ohýbatelné nemotané dvě horní struny pro melodické linky. Jak zní moje moderní reissue Danelectro ’56 Baritone (velmi podobná původnímu originálu), si můžete poslechnout v následujícím klipu.

Nový nástroj okamžitě do svých arzenálů zařadili ikoničtí hráči surf rocku stejně jako country muzikanti. Legendární Duane Eddy alias „Král twangu“ se o propagaci barytonové kytary ze začátku zasloužil nejvíce. Jeho taneční(!) hity instrumentálního surfu jako Rebel Rouser nebo Peter Gunn bodovaly v tehdejších hitparádách. 

Stranou nezůstali ani nejznámější zástupci zpívaného surf rocku Beach Boys, ale i tak nečekaná jména jako Frank Sinatra, Ritchie Valens nebo Aretha Franklin! Největší ohlas vzbudila barytonová kytara v country světě, protože perfektně vyplňovala prostor v aranžích a dala vzniknout i typické technice zvané „tic-tac“ basová linka, kdy podporovala kontrabas.

S lehkou nadsázkou v Nashvillu musel mít každý studiový hráč jednu barytonku a zní tak doslova na mnoha tisících různých nahrávek jako třeba velké hity Glena Campbella nebo Brada Paisleyho.

Dalším barytonovým milníkem byl požadavek režiséra Sergia Leoneho, aby hudba westernu Pro hrst dolarů byla jiná než tehdy typické majestátní smyčcové plochy. Legendární italský skladatel Ennio Morricone zkusil použít mimo jiné i barytonovou kytaru, která se v tomto žánru pak stala naprosto ikonická. Soundtracky jsou ideální místo pro vyznění charakteristického hluboké twangu a zřejmě každý zná znělky kultovního seriálu Twin Peaks nebo Jamese Bonda. I největší eso současné filmové hudby Hans Zimmer ocitoval tento kanonický sound například v soundtracku filmu Operace: Zlomený šíp. Barytonovou kytaru masivně efektovanou a hranou třeba i smyčcem používá slovenský avantgardní experimentátor David Kollar ve velice zajímavém soundtracku k mafiánským filmům Miki a Černák. A svojí barytonové verze se stylově nakonec dočkalo i na začátku jmenovaných 7 statečných.

Barytonová kytara se tak postupně dostávala do povědomí a stranou nezůstali ani jazzmani jako třeba Allan Holdsworth se svojí monstrózní barytonkou DeLap (menzura 38“) nebo stadiónoví rockeři Aerosmith a Van Halen. Mým oblíbeným a zcela charakteristickým příkladem využití barytonky je třeba hitovka velmi respektovaného Dave Matthews Bandu. Dokonce nezaměnitelně twanguje i v globálním hitu Rickyho Martina!

Samozřejmě nemůžu opomenout ani zakladatele stylu „baritone funk“, se kterým jsem měl tu čest strávit týden na hudebním kursu. Virtuózní Mark Lettieri (Snarky Puppy, The Fearless Flyers) neúnavně propaguje svůj neuvěřitelný timing a groove i pomocí barytonových kytar a jeho nahrávky Deep: Baritone Sessions hluboce doporučuji.

Na podladěný zvuk postupně naskočily samozřejmě i tvrdé žánry a jedny z prvních sériově vyráběných barytonek (po Danelectrech) byly Ibanez a PRS pro Mike Mushoka z multiplatinové kapely Staind. Typickým barytonovým hráčem je také Rabea Masaad, který měl dokonce celou řadu cenově dostupných barytonek od Chapman guitars (i když v mezičase přešel k Ernie Ball Music Man). U moderních divočin jako třeba Loathe, si „dlouhé krky“ také vybojovaly svůj agresivní prostor. 

Dnes už je barytonová nabídka dostatečně široká, aby uspokojila každého zájemce, v hudebních shopech máte často záložku barytonové kytary a svoje modely různých designů  nabízí celá řada firem. Samozřejmě kromě stálic Danelectro, Fender, Gretsch, PRS, ale i Schecter, Reverend, Chapman, D'Angelico, Hagstrom, ESP, Jet, Eastwood, Supro nebo momentální boutique senzaci od Bruna Bacciho (hraje na ně Mark Lettieri, Matteo Mancuso, Cory Wong nebo Nathaniel Murphy). Už není problém ani se strunami a každý si dle libosti může vybrat z nabídky D´Addario Ernie Ball, Elixir, Pyramid, Rotosound, Cleartone, DR, GHS a dalších značek. Klidně všechno vyzkoušejte na songu Rock Lobster od B-52s, na jehož riffu prý spousta kytaristů poprvé učí ovládat svoji novou barytonku.

V našich luzích a hájích můžete také slyšet barytonové kytary na spoustě nahrávek (např. Vladimír Mišík, Radůza). ve kterých má prsty velmi vyhledávaný studiový a session kytarista Josef Štěpánek. O svojí boutique barytonce Don Grosh poutavě vykládá a samozřejmě ji i naživo předvádí v postupně už kultovní Kytarové zbrojnici Maťa Mišíka.

Ostatně na letošní Kytarové zbrojnici Live byla moje sbírka barytonových kytar oficiálně zapsána do České knihy rekordů. Pokračuji tak na svojí životní misi – seznamovat veřejnost s hlubokou krásou barytonových kytar. V rámci hloubkového studia mám radost z každého nečekaného informačního úlovku jako třeba nedávno živé nahrávky torza songu Die El. Eleffant!? (Miroslav Chyška, Dan Bárta, Jiří Kovář) nebo třeba sbírky barytonových kytar famózního baskytaristy Billyho Sheehana, na které natočil album Compression.

Tento osvětově encyklopedický příspěvek do hlubokého Laboratoria vás měl uvést do širokého světa hlubokých kytarových výrazů a samozřejmě nalákat do jeho rezonantně elektrizujících  hlubin. Příště se podrobněji podíváme také na velmi aktivního mladšího sourozence – barytonové kytary akustické. Be deep!