Laboratorium Dr. Hyenika #11: Kreativní kapodastrofa

Nejstarší capo tasto (z italského capo: hlava, tasto: pražec), tedy kapodastr, je doložen už v polovině 16. století. Postupně se objevilo více než 130 patentů, takže dnes je na trhu k dispozici nepřeberné množství typů, systémů a konstrukčních řešení. A v kapodastrové nouzi si vystačíte i se známým „hackem“ – tužkou a gumičkou do vlasů. Transpozice tónin bez nutnosti měnit naučené hmaty, přizpůsobení se pěveckému rozsahu i změny témbru nástroje byly kytaristy samozřejmě vždy vítán, a tak se kapodastr stal běžnou součástí jejich výbavy. Logicky se pak začala objevovat i řešení, která tuto zdánlivě prostou pomůcku posouvají do nečekaně interesantních dimenzí.

Částečné transpozice

Od klasických kapodastrů je jen krůček ke kapodastrům „částečným“, mačkajícím pouze některé struny. Vzniká tak efekt podobný otevřeným laděním, otevírající nové kreativní možnosti díky souzvukům volných strun. Je to rychlé, operativní a zároveň šetří struny, které by jinak trpěly častým fyzickým přelaďováním. Není to sice úplně pravé otevřené ladění, ale většina klasických akordických hmatů při něm stále funguje. Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že takové řešení okamžitě nakopne kreativitu a automaticky přináší nové postupy i přístupy ke komponování. Nejtypičtějším příkladem takového řešení je tzv. „DADGAD“ partial capo.

Z akordického diagramu je zřejmý princip, kdy jsou na druhém pražci zmáčknuté struny A, D, G, a při prázdných strunách tak vznikne ladění EBEABE (neboli pseudo DADGAD bez nutnosti podlaďovat struny). Navíc při otočení kapodastru o 180° vznikne ladění Open A (EAEAC#E), takže získáte marketingově populární „2 v 1“

Druhé nejčastější pevné partial capo je varianta „drop D“, kdy na druhém pražci zůstává volné pouze spodní E, čímž vzniká souzvuk podobný drop ladění. Je však třeba mít na paměti, že nejde o plnohodnotné drop ladění, takže typické jednoprsté riffování v tomto případě nefunguje. Na druhou stranu lze stále používat obvyklé akordické hmaty (např. G). Je to tedy něco za něco, ale na koncert mi to přijde jako výborná možnost, jak ozvláštnit vlastní songy bez zdlouhavého přelaďování. Fantazii se meze nekladou a můžete hrát před i za kapodastrem nebo je různě kombinovat, jak to dělá „capo ninja“ Trace Bundy.

Různé varianty dnes nabízejí všichni důležití výrobci kapodastrů, jako Shubb, Kyser, D’Addario či G7th. Luxusní Thalia capo pak má v nabídce navíc speciální vyměnitelné vložky (partial tuning pads). 

Různé varianty dnes nabízejí všichni významní výrobci kapodastrů, jako například Shubb, Kyser, D’Addario či G7th. Luxusní Thalia Capo pak navíc nabízí speciální vyměnitelné vložky (partial tuning pads).

DIY tip: Navíc partial capo si můžete jednoduše vyrobit i sami z normálního kapodastru vyříznutím nebo zkrácením potřebných částí. Anebo jenom posunutím běžného kapodastru trochu mimo osu získat Drop D verzi.

Pavoučí instinkt

Samozřejmě netrvalo dlouho a začaly se objevovat konstrukce umožňující mačkání jednotlivých strun. Jako jednoznačný lídr tohoto segmentu se postupně vyprofiloval Spider capo. 

Jeho kosmický vzhled obstál i po letech, konstrukce je promyšlená, k dispozici je více variant a doplňků, a i když diskuzní fórum pro výměnu zkušeností už nenávratně zmizelo v hlubinách internetu, stále jde o tzv. „pavoučí“ kapodastr (pojmenovaný podle tvaru, který vytváří na hmatníku). Z těch, které jsem měl možnost osobně vyzkoušet, mi vyhovuje asi nejvíc a používám ho poměrně často. Už z úvodu odkazované ukázky je patrné, jak tento typ kapodastru umožňuje například podržet v podkladu hluboký akord a současně přihrávat vysoké akordické obraty, což je jinak při živé hře anatomicky prostě nemožné. Spider web uvádí 63 možných ladění na jednom pražci a celkem 945 variací bez doteku ladící mechaniky.

Narazíte i na levnější čínské kopie, které ale nejsou technicky úplně dotažené (hlavně jejich uchycení na hmatníku nefunguje vždycky dobře). Jednu takovou „čínskou hračku“ jsem si dokonce upravil – uřízl jsem ji a zkrácenou se čtyřmi segmenty občas používám na bouzouki.

Po jednoduchém a levném průkopníkovi Third hand capo, který ovšem partial capo guru Harvey Reid potom nahradil vylepšenou konstrukcí Liberty Flip, je dalším zástupcem např. Gruvgear Kaepo. Na speciálním webu najdete přehled dalších typů i s krátkým komentářem a mnoha doplňujícími odkazy a informacemi.

Víc pražců, víc Adidas?

Dalším inovátorům nestačila jedna pozice, a tak se pokusili myšlenku roztáhnout přes více pražců. Výsledkem byla hrstka opravdu obskurních udělátek, která lze zařadit do kategorie „chord forming capo“, tedy kapodastrů vytvářejících přímo akordy. Kvůli své složitosti, nemotornému ovládání a vysoké ceně většinou skončila v propadlišti dějin. Typickými příklady jsou Caposonic („pro každý akord“), navzdory dobře připravené Kickstarter kampani a více než 24 tisicům možností, nebo až monstrózní konstrukce Voicecapo na kterou se daly páchat různé intervalové bizarnosti.

Jediným skutečným přeživším této kategorie je poměrně čerstvé švédské Chordinero, které obstálo i v recenzích „kytarových blbinek“ známého samuraj youtubera Sammyho G. Pokud tedy chcete na pódiu oslňovat až steampunkovým vzhledem svého nástroje, Chordinero je vaše aktuální šance.

Harmonické hrátky

Další osvěžující zvláštností podněcující kreativitu je tzv. harmonický kapodastr. Při jeho správném nastavení se na volných strunách ozývají flažolety, které je možné kombinovat s normálně znějícími tóny – to celé bez nutnosti se strun dotýkat prsty v uzlových bodech (typicky na 12. pražci). Přitom, když strunu zmáčknete, hraje normálně. Opět tak mohou vzniknout jinak živě nehratelné věci. Původní vynálezce a propagátor harmonického kapodastru, Bob Kilgore, už sice „zavřel krám“, ale stihl jej u nás vyzkoušet například známý experimentální kytarista Honza Žamboch. A někdo dokonce podobnou šílenost namontoval i na klavír!

Štafetu dnes přebrala štika tohoto rybníka, přesněji řečeno pavouk. Spider capo totiž nabízí rozšíření v podobě gumových návleků Harmonic Gloves/Mutes, které fungují velmi podobně jako originální Harmonic capo.

DIY tip: Známý fingerstyle virtuoz Antoine Dufour ukazuje i modifikaci harmonických rukaviček pro jejich ještě lepší fungování. 

Jen se tak trochu sklouznout...

Poslední udělátko, Glider Capo, by se dalo označit za „léčebný prostředek“ předepisovaný doktory při „kapodastrii“. Tento posuvný kapodastr umožňuje hráči volně jej přesouvat po hmatníku třeba v každém taktu a okamžitě tak „ukojit“ nezvladatelné transpoziční puzení. Jde o velice efektní prvek koncertní prezentace, který divákům rozhodně utkví v paměti.

Když jsem Glider Capo předváděl na Kytarové zbrojnici LIVE, vyvolávalo to salvy smíchu. Postupně se objevují i jeho následovníci, například sofistikovaný Fivcil Jstaff S1 Sliding Capo, ale třeba i výše zmiňovaný Thalia kapodastr umožňuje s trochou cviku změnu tóniny „za jízdy“.

V dnešní záplavě hudby valící se odevšad, právě originalita může podstatným prvkem vystoupení z davu, a nejen pro kytaristy. Odlišit se, zaujmout, být výjimečný a nezaměnitelný. Tyto gadgety pak mohou být vítaným pomocníkem takových snah, nemluvě o jejich velice pozitivním vlivu na kompoziční kreativitu, inspiraci, případně studium harmonických souvislostí nebo zvukové zabarvení nástroje. Takže se neboj a kreativně kapodastruj!

V dnešní záplavě hudby, která se na nás valí ze všech stran, může být právě originalita klíčovým prvkem, jak vystoupit z davu, a to nejen pro kytaristy. Odlišit se, zaujmout, být výjimečný a nezaměnitelný. Podobné gadgety mohou být skvělými spojenci na této cestě, nemluvě o jejich velice pozitivním vlivu na kompoziční kreativitu, inspiraci, případně studium harmonických souvislostí nebo zvukového zabarvení nástroje.

Takže se neboj a kreativně kapodastruj!