5 výzev při natáčení bubnů v malé místnosti

Tento článek shrnuje pět hlavních oblastí, na které je potřeba si dát pozor, pokud nahráváte bicí v menší místnosti. Předkládám vám praktické zkušenosti a postupy, které vám pomohou dostat i v nepříznivých podmínkách ze zvuku bubnů maximum. Někdy dokonce právě omezení prostoru přispějí ke vzniku originálního, autentického zvuku. Vše tedy nakonec záleží vašem přístupu, znalostech a ochotě experimentovat.

1. Akustika a rozměry místnosti

Malé místnosti jsou akusticky problematické z mnoha důvodů. Každá místnost má tzv. módy místnosti, tedy stojaté vlny, které vznikají odrazem zvuku mezi pevnými stěnami. Jde o rezonanční frekvence, na kterých se zvuk v místnosti buď zesiluje, nebo naopak vyrušuje, v závislosti na jeho vlnové délce a rozměrech místnosti. V malých místnostech se tyto rezonance často vyskytují v oblasti nižších středů (500–600 Hz), což zvuku přidává určitou zahuhlanost a zabahněnost. Lze to částečně řešit akustickými prvky, ale ty často zároveň tlumí i výšky. Proto je výhodné používat kombinaci pohlcujících a difuzních prvků, difuze totiž pocitově místnost zvětšuje.

Velká místnost je z hlediska akustiky samozřejmě výhodnější, má nižší a rovnoměrněji rozložené rezonance, které méně zkreslují zvuk, hlavně v oblasti basů. Ve větší místnosti je také méně přeslechů mezi mikrofony a zvuk má prostor se rozvinout. Hledejte tedy co největší místnost, ideálně s dřevěnou podlahou a stropem alespoň 3 metry vysokým.

Většina standardních místností v běžné zástavbě má rozměry dělitelné 2 nebo 4. Takové pravidelné tvary (například krychle, nebo místnosti s délkou, šířkou a výškou ve stejném nebo podobném poměru) často vedou k tomu, že se stojaté vlny kumulují na určitých frekvencích. Výsledkem je nevyrovnaný zvuk, některé frekvence se přehnaně zdůrazní, jiné téměř zmizí. Odrazy v malé místnosti jsou navíc tak rychlé (2–10 ms), že se nestihnou oddělit od původního zvuku a lidské ucho je nevnímá jako dozvuk, ale jako součást přímého zvuku. Zvuk virblu se odrazí od zdi, stropu, podlahy a okamžitě se vrací zpět do mikrofonu, což může vést k fázovým problémům, rozmazání a nečitelnosti jeho zvuku.

Domácí prostředí bývá často vybavené koberci, což na první pohled vypadá jako výhoda, ale není to tak jednoznačné. Koberce tlumí především výšky, zatímco nízké frekvence nechávají bez zásahu.

2. Izolace

Jedním z hlavních omezení domácího nahrávání je absence oddělené režie a nahrávací místnosti. Budete tedy pravděpodobně sedět s počítačem v jedné místnosti přímo u bicích, což komplikuje kontrolní poslech během nahrávání. Během hry totiž uslyšíte akustický zvuk bicích výrazně hlasitěji než to, co vám půjde do sluchátek, a to může vést k nepřesnostem v poslechu. V takovém případě je nezbytné používat uzavřená (ideálně studiová) sluchátka s dobrým útlumem okolního hluku. I tak je však lepší kontrolovat výsledný zvuk až zpětně, tedy přehrát si nahrávku po skončení písně a vyhodnotit, zda je použitelná.

Dalším problémem je hluk zvenčí, z ulice, od sousedů, ale větším problémem bývá to, že bicí mohou rušit sousedy. Bicí jsou jedním z nejhlasitějších akustických nástrojů a jejich zvuk se snadno přenáší zdmi, stropy i podlahami. Pokud není možné místnost odhlučnit, snažte se alespoň omezit přímé úniky zvuku (např. těsněním dveří nebo těžšími závěsy přes okna).

3. Omezený prostor

Malá místnost znamená i málo místa pro mikrofony. Těžko v ní získáte dostatečný odstup mikrofonů od nástroje, aby se zvuk dostatečně rozvinul, to se týká zejména basů. Hlavním těžištěm snímání tedy budou kontaktní mikrofony v postprodukci doplněné o umělý dozvuk. V malé místnosti je výhodné použít klipové držáky na mikrofony místo mikrofonních stojanů, ušetříte tím hodně místa. Jediné, kde se stojanům nevyhnete jsou overheady.

Pohrajte si s umístěním bubnů v prostoru. Ne vždy funguje postavení v rohu nebo naproti kratší stěně. Pokud máte čas a chuť experimentovat, vyzkoušejte více míst a na každém z nich si bicí nahrajte. Následně nahrávky porovnejte. Důležité je i naladění bubnů. Každý buben má svůj sweetspot, kde zní nejpřirozeněji. Při ladění dbejte také na to, aby se bubny příliš nerozeznívaly navzájem. S tlumením buďte opatrní, každý moongel nebo kus pásky sebere bubnu trochu života. U kopáku zkuste nejdřív méně invazivní tlumení například ručníkem, nebo utěrkou umístěnou uvnitř bubnu. Zvlášť u menších rozměrů kopáků nemusí být úplně šťastné je rovnou zatlumit velkým polštářem, nebo dekou. Mějte na paměti, že méně zatlumená bicí souprava bude mít v malé místnosti větší zvuk. U Lo-Fi estetiky (White Stripes, Tame Impala) samozřejmě platí trochu jiná pravidla, tam může být špinavost a zatlumenost důležitou součástí zvuku.

4. Výběr bubnů a činelů

Z velkého prostoru a vysokého stropu těží nejvíce jednoznačně činely, ve velkém prostoru mohou tzv. „dýchat“. V malé místnosti znějí často příliš ostře a nahlas. Proto používejte v menších místnostech tenčí, temnější činely, které se lépe propojí se zbytkem soupravy. Někdy je menší kopák (např. 20" místo 22") vhodnější, protože má kratší dozvuk a méně vybudí místnost. Zvažte také použití bubnů s menší hloubkou, kratší tělo má rychlejší náběh a menší sustain, což pomůže s kontrolou odrazů. Hodně záleží i na blánách, dvouvrstvé (např. Evans G2, Remo Emperor) často fungují v malých místnostech lépe než jednovrstvé, protože potlačí sustain a zvýrazní attack.

Když činely zvednete trochu výš, než jste zvyklí, zvýší se jejich odstup od ostatních mikrofonů a tím se sníží i jejich přeslech. Nejdůležitější je ale samozřejmě bubeníkův komfort při hraní. Mikrofony snímající overheady dávejte v malé místnosti naopak níž, než jste zvyklí, snížíte tím vliv zvuku místnosti v těchto mikrofonech.

Pokud váš bubeník chápe, že v malé místnosti se hraje silněji kopák a virbl, ale činely je potřeba šetřit, máte vyhráno.

5. Vhodné mikrofony pro malou místnost

Nahrávání bicích v malé místnosti klade specifické nároky na výběr mikrofonů. Kondenzátorové mikrofony jsou obecně citlivější a lépe zachycují detaily, což může být v profesionálním prostředí výhoda, ale v malých a akusticky komplikovaných místnostech mohou nechtěně zdůraznit problémy místnosti především blízké odrazy. U overheadů tedy může být lepší sáhnout po mikrofonech s menší membránou nebo dokonce i dynamických mikrofonech. Například klasický SM57 může ve špatné místnosti fungovat lépe než drahý velkomembránový kondenzátor, protože méně „slyší“ okolí. Důležitá je také směrovost, mikrofony s úzkou kardioidní (nebo hyperkardioidní) charakteristikou omezí odrazy a přeslechy z ostatních bubnů a stěn.

Závěrem

V malých místnostech zřídka dostanete dokonalý syrový zvuk. Proto je důležité počítat s tím, že velmi důležitou roli bude hrát postprodukce. Gate a expander pomohou potlačit přeslechy. Transient shaper může zdůraznit attack a potlačit nežádoucí hučení. Multiband komprese pomůže stabilizovat středové pásmo, které bývá v malých místnostech problematické. De-verb pluginy nebo fázové nástroje (např. MAutoAlign nebo Auto-Align) mohou odstranit nežádoucí odrazy a upravit vzájemné fázové vztahy mezi mikrofony. A nakonec se nebojte se přimíchat dozvuk ze skutečných nahrávacích místností, výsledku to může dodat hloubku a prostor, které vám malá místnost neposkytla.

Máte nějaké zkušenosti s nahráváním bicí soupravy v domácích podmínkách? Budu rád, když se s námi o ně podělíte v komentářích.