Kytary legendární a mytické #2: Tom Anderson Guitarworks

První setkání

Každý kytarový úchyl, který sám sebe někdy najde v Budapešti, by měl rozhodně zamířit na Korvínovo náměstí, kousek od Dunaje, a nakouknout do prodejny, která se jmenuje Stageshop. Potká tu majitele jménem Ernö, zábavného společníka a velkého znalce kytar a jeho technika Zoltána, který umí kytary i opravovat. Bodejť by ne, když dělal kytarového technika u skupiny Omega. S oběma můžete hodiny diskutovat o kytarách a dovědět se spoustu věcí. Stageshop získal za léta své existence světový věhlas a nakupují tu jak technici slavných souborů při svých evropských turné, tak mistři sami, takže tu můžete zahlédnout i různá povědomá individua.

Když jsem tu jednou seděl a trápil nějakého ToneKinga, Two-Rocka či co to bylo, objevil se přede mnou Ernö v póze evangelisty, s rozpřaženýma rukama a v každé z nich držel jeden Strat. Na jednom bylo napsáno Suhr a na druhém Tom Anderson. Říká mi: „Majku, vyzkoušej oba a řekneš mi, který je lepší.“ O Johnu Suhrovi už jsem tehdy cosi věděl, ale to druhé jméno mi nic neříkalo. Tak jsem po příjezdu domů rychle googlil, abych nebyl za blbce.

Zase ta Kalifornie

Suchá data, která jsem našel, byla následující: Tom Anderson Guitarworks je soukromá firma se sídlem v Newbury Park v Kalifornii. (Jako kdyby ti lidé v Kalifornii neměli nic jiného na práci než vyrábět drahé kytary, tedy pokud zrovna nesurfují). Newbury Park je místo, které se nachází v širším předměstí Los Angeles. Podnik byl založen v roce 1984 a vyrábí asi 750 kytar ročně.

Když zapátráme trochu hlouběji, dozvíme se další souvislosti. Tom Anderson makal původně pro Dave Schectera. Pak se rozhodl zkusit štěstí, založil vlastní firmu a nejdříve dodával výrobcům kytar díly jako těla, krky, snímače a podobně. V roce 1985 si otevřel malý obchůdek s dílnou a začal stavět své vlastní modely. Vybíral si ta nejlepší dřeva a díly, jaké sehnal, a experimentoval s různými výrobními procesy. Nejzásadnějším technologickým posunem bylo pořízení CNC stroje a také nalezení vlastní formule UV laku – to znamená laku, který se po nanesení na dřevo „zapéká“ UV lampou.

S růstem zájmu o ušlechtilé kytary Tom postupně výrobu rozšiřoval, leč velmi opatrně, aby neztratil auru exkluzivity. Dnes už zaměstnává partu lidí, kteří mají výrobní operace rozděleny mezi sebe. Přesto nepřekračuje roční objem výroby počítaný ve vyšších stovkách. Není se co divit, že na kytaru si tak můžete i pár dnů počkat.

Kytarové příběhy

O co u Andersonů jde, je patrné ze dvou znamení. Prvním je název firmy – Tom Anderson Guitarworks. Slovo „guitarworks“ symbolizuje něco jako kytarové dílo. Když navštívíte web T. A. nebo sledujete jeho komunikaci na sociálních sítích, zjistíte, že výrobní proces každého nástroje je dokumentován a pak zařazen do archivu s názvem „Guitar Tales“ (tedy asi „kytarové příběhy“). Každý z příběhů má i své jméno a je v něm psáno, jak se nástroj stal z ideje skutečností. To samo o sobě cosi vypovídá. Každá kytara je pojata jako „opus“, umělecké dílo. Podle stylu hry, ke kterému je určena, se k ní přistupuje zcela individuálně a s největší pozorností a pečlivostí. 

Tom Anderson začínal svůj byznys tím, že motal své snímače, které ostatním prodával. U tohoto řemesla zůstal i poté, co kytary začal dělat sám. Proto je jedno výrobní oddělení firmy zaměřeno na vývoj a výrobu snímačů, kterými jsou osazovány všechny kytary. Sladění snímačů s typem dřeva a hardware kytary je jedno z kouzel, které Toma Andersona vyneslo až na špici pomyslné pyramidy výrobců. A pokud byste mu tak úplně nevěřili, že to dobře vybere, tak si můžete svůj model nakonfigurovat do značné míry sami.

Buzz Feiten Tuning System

Buzz Feiten je americký kytarista s předlouhou diskografií. Zahrál si na Woodstocku s Paul Butterfield Blues Bandem a pak se spoustou bluesových, fusion a popových veličin, jako jsou třeba Dave Weckl nebo Aretha Franklin. Rád se vrtal v nástrojích a pěkně ho sr**o to, co všechny nás kytaristy. Totiž, že když vzorně naladíte D dur na druhé poloze a G dur na třetí, C dur už nic moc a E dur je úplně v háji – západní ladění, které se nedá řešit jinak než kompromisem.

Buzz se tak dlouho nimral v laděním tam a zpět, až vyvinul svůj speciální systém, založený na manipulaci vibrační délkou jednotlivých strun, kdy je třeba mít speciálně upravený nultý pražec a sedlo. Také způsob ladění je malinko odlišný od standardního. Využívá se tu skutečnosti, že lidské ucho je rozdílně citlivé na přesnost různých intervalů. Buzz Feiten si systém nechal patentovat, a jeho vlastní dílna, stejně jako jiné oprávněné dílny po světě, smí s jeho svolením upravovat kytary tak, aby fungovaly dle jeho vzoru.

A pak existuje několik kytarových výrobců, kteří si patent koupili a mohou jím vybavovat svoje nástroje již ve výrobě. Jedním z nich je i Tom Anderson. Proto jeho kytary hned při první konfrontaci překvapí tím, že vzorně ladí ve všech běžných akordech. Vypadá to velmi metafyzicky a nadpřirozeně, ale ve skutečnosti je to sprostá přízemní fyzika se záměrem očůrat lidské ucho při vnímání souzvuku tónů.

Tak co tam máte?

Továrnička nabízí osm standardních modelů s názvy The S, The T, Angel, Baritom, Bobcat, Cobra, Crowdster a Raven.  

Co je S a T, asi nemusím kytaristům příliš popisovat. Snad jen poznámka, že Straty i Tele jsou v záběru od „vintage“ až po „modern“. Angel je označení pro Superstraty se šesti nebo sedmi strunami, Bartitom (opravdu psáno s "m" na konci) je Superstrat, který se ladí od H po H. Bobcat je kvazi Les Paul nebo The Paul. Cobra jsou Straty a Tele z exotických dřev s menzurou 24+3/4, Crowdster je hybrid acoustic/electric, zhruba ve stylu taylorovské Tépětky. No, a Raven je něco jako Fender Jazzmaster.

Tyto základní modely si zákazník může či nemusí modifikovat podle svého. Takže třeba profil krku, použitý materiál, povrchovou úpravu, snímače a hardware, to vše je možné vybírat z více až mnoha variant. Kromě toho je na webové stránce konfigurátor, kde na to můžete jít úplně od píky a „svou“ kytaru si namodelovat zhola od začátku.

Kde, za kolik... a hlavně kdy?

Je jasné, že drtivá převaha dealreshipů se nachází v USA. Něco málo je v Asii a v Evropě jich má výrobce devět. Nejblíže nám je již výše zmíněný Stageshop v Budapešti a pak Station Music v Mnichově. Obvykle je na krámě jen několik kusů, protože kytaristé, kteří chtějí kytaru od Toma Andersona, často mají svou vlastní představu o vysněném nástroji, a proto využívají nabízených možností individuálních úprav. Kytary se ale objednávají striktně prostřednictvím dealerů. Firma nemá vlastní e-shop, ve kterém by bylo možné si nástroj koupit on-line.

Cena jednoho kusu se pohybuje nejčastěji v rozmezí 4000 až 6000 Euro – v závislosti na konfiguraci. Samozřejmě drobné výjimky směrem nahoru i dolů existují.

Pokud si vyberete kytaru přímo u dealera, máte vyhráno. Odnesete si ji domů. Pokud si zadáte speciální zakázku, může se dodací doba velmi lišit podle toho, do jakého výrobního slotu se zrovna trefíte a kolik objednávek je před vámi. Při velkém štěstí to budou čtyři měsíce až půl roku, ale viděl jsem i takové, kteří čekali déle než rok. Kdyby však výsledek nestál za to, už by se tento obchodní model dávno zhroutil. Před pár dny jsem mluvil s Edem, chlapíkem z prodejního oddělení, a říkal, že jsou zavaleni objednávkami a vůbec nestíhají. Takže asi dobrý.

Kobra z Ostravy

V čích rukou spatříte tuhle kytaru s divným áčkem na hlavě? Tak třeba: Brad Witford, Bob Seger, David Crosby, Keith Richards, Neal Schon... Pokračovat už asi nemusím, že?

Myslím, že i v naší kotlině bychom pár majitelů objevili. A já dokonce jednoho znám osobně. Můj přítel, ostravský kytarový virtuos Andonis Civopulos, je majitelem modelu Cobra. Krásný nástroj ve tvaru Telecasteru, ale s humbucking snímači a tremolem. Musel bych být ignorant, abych Tonyho (tak mu familiárně říkám) nepožádal, aby se podělil o své dojmy se čtenáři Frotmanu. Jeho pocit z kytary je ten, že mu vyhovuje jak kratší menzura, tak i profil krku. Hraje se mu příjemně a pohodlně. Kytara má pětipolohový přepínač, který mění snímače a také rozpojuje cívky, takže nabízí slušnou řadu zvukových možností. I tady je součástí designu Buzz Faiten ladění. Jediné, co by severomoravský mistr vyměnil, je drobnost na tremolu. Upřednostňuje zapuštěný závit páky oproti tomu shora šroubovanému.

Závěrka

Řemeslo má zlaté dno. Tak zní staré české přísloví a kupodivu se zdá, že stejně platí i v té velké zemi za mořem. Limitovaný objem výroby, velká míra přizpůsobení se individuálním požadavkům, kvalitní materiály, pečlivé zpracování, vlastní snímače, zvláštní úprava ladění. Věrnost této firemní filozofii přinesla firmičce z předměstí Los Angeles světový věhlas.

„Proč, pane Andersone? Proč si nedáte říct?“ ptá se agent Smith v Matrixu Nea coby zachránce lidstva. Možná, že tomu panu Andersonovi, co dělá kytary, také někdy radili, aby rozšiřoval výrobu, aby nebyl takový „punťa“ na kvalitu, šel dolů s cenou a tak podobně. Ale ani on si, zaplaťpánbůh, nedal říct a odolal pokušení. A tak v jeho kytarovém Matrixu budou do archivu přibývat další a další kytarové příběhy, jeden krásnější než druhý.