Přejít k hlavnímu obsahu
Kelly Lee Owens | Foto: Sarah Stedeford
Kelly Lee Owens | Foto: Sarah Stedeford
Pavel Zelinka - Po, 28.09.2020 - 14:00

Kelly Lee Owens objevuje rodné kořeny melancholicko-tanečním způsobem

Když píšu tuto recenzi, za oknem se válí mlha, která by se dala válet. Dobře tak uvozuje pojednání o velšské skladatelce, zpěvačce a producentce Kelly Lee Owens, která se na své druhé desce Inner Song vrací ke svým kořenům. Do rodného Walesu, ke kterému její elektronická, melancholická hudba s retro tanečním feelingem, skvěle pasuje.

Kelly Lee Owens nastoupila na netradiční hudební dráhu nezvykle pozdě. Až do 22 let se živila jako pomocná sestřička na onkologickém oddělené manchesterské nemocnice. Jak sama poznamenala, její vášeň pro muziku rozpoznali i její pacienti, a tak se před dekádou rozhodla zkusit prorazit v Londýně na hudební scéně. Indie rockovou scénu, kde se doposavad prezentovala jako basačka, vyměnila i vlivem práce v obchodech s muzikou za elektroniku, se kterou jí pomáhali ti nejlepší učitelé – například producenti Daniel Avery nebo Erol Alkan. Před třemi roky Kelly debutovala bezejmennou dlouhohrající deskou, kde svůj melancholický rukopis obalila citlivou elektronikou a doplnila vlastním vokálem. V jejích 28 letech se začalo mluvit o objevu na elektronické scéně. Ten se Kelly snaží potvrdit v letošním roce pokračovatelem Inner Song.

Na novince bývalá sestřička reflektuje divoké období posledních několika let. Vedle obecných témat environmentálního žalu, který je nejvíce obtisknut v nezvykle našláplém prvním singlu Melt! hudebně zpracovávající zvuky roztávajících ledovců, se více soustředí na svůj vlastní život. V L.I.N.E. popisuje rozpad partnerského vztahu, v řadě dalších skladeb se pak vrací do rodného kraje, na který nedá dopustit. Nejvíce velšské kořeny vystoupí do popředí v Corner Of My Sky, ve které se v rodném jazyce prezentuje slavný krajan a hrdina Kellyna mládí, John Cale. Dalším vzorům z dětství, Radiohead, Owens složila hold v předělávce skladby Arpeggi, která album otevírá. 

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Kelly Lee Owens se nestydí za to využít postupy taneční historie. V řadě skladeb cítíme náladovou i aranžérskou příbuznost s Orbital, Pentatonix nebo mladými Autechre. Její skladby nejsou složité, avantgardně zacuchané jako například u kolegyně Arca. Velšanka, i přes svou elektronickou prezentaci, je stále písničkářkou, která se hrdě přihlásí v obdivu ke Cocteau Twins nebo Johnu Hopkinsovi, kterému v loňském roce hostovala v singlu Luminous Spaces. Právě John spolu s Kieranem Hebdenem alias Four Tet donutili autorku vypíchnout v řadě skladeb vlastní vokál do popředí a přestat ho halit do hromady efektů. Tím jen podtrhnuli popově melancholický rys rodačky z přímořského Rhuddlanu.

Co nám album Inner Song sděluje? Předznamenává revival techna přelomu tisíciletí? Přesycenost avantgardní modernou, která v posledních letech tvrdí kánon současné elektroniky? Těžko říci. Jisté je, že Kelly Lee Owens přišla s kolekcí, která obstojí sama o sobě. Výrazně barevnější hudební skládanka představuje autorku jako sebevědomější osobnost, která výdobytky předchozích elektronických dekád dokáže savojským způsobem zpracovat do nové, současné podoby. Jedinečným ženským pohledem, a navíc ve zjitřené době, která je evidentně konejšivé melancholii Inner Song nakloněná.

 

Kelly Lee Owens - Inner Song

Kelly Lee Owens – Inner Song

Smalltown Supersound, 2020, 48:58

Dream pop, techno pop

75 %

Tagy Recenze alb Kelly Lee Owens
Jsem vystudovaný učitel zeměpisu, který nikdy pořádně neučil, bývalý skautský vedoucí, který miluje město, křesťan pořádající gotické koncerty. Láska k hudbě se nejprve zhmotnila na vlnách. Ve studentském Radio Strahov jsem nejprve vysílal a posléze ho 8 let vedl (od roku 2004...
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY