Přejít k hlavnímu obsahu
John Wolfhooker tento rok vydali nové EP 626. | Foto: Alexandra Hrašková
John Wolfhooker tento rok vydali nové EP 626. | Foto: Alexandra Hrašková
Vít Vojík -

John Wolfhooker #1: Akropolis je výzva, je to náš největší vlastní koncert

Československá kapela John Wolfhooker příští rok oslaví deset let své existence. Za tu dobu stihli vydat tři studiové desky, dvě EP, natočit desítky videoklipů a odehrát řadu koncertů včetně předskakování Hollywood Undead a Enter Shikari. Na začátku letošního roku oznámili spolupráci Warner Music ČR, vydali nové EP a v pátek 6. 5. je čeká jejich pravidelně největší vlastní koncert v Paláci Akropolis. S klukama jsem se sešel v jednom pražském baru a v rámci příjemné atmosféry jsme se trochu zakecali, takže rozhovor nakonec vyjde ve dvou dílech. V první části jsme probrali kapelní novinky, zajímavosti z natáčení EP 626, koncertní „faily“ nebo cestu členů kapely k veganství.

Na začátku roku jste oznámili spolupráci s Warner Music. Co vás k tomu vedlo, když si veškerou produkci hudby, videoklipů i grafiky zvládáte udělat sami?

Adrian: Warner nás oslovil přes Ronyho, který spolupracuje s Warnerem jako producent, a bavili jsme se o tom, za jakých podmínek by to pro nás bylo výhodné. Protože, přesně jak říkáš, jedna z hlavních výhod, který ti label může dát, je zajištění produkce a těch věcí okolo, které si děláme sami. Každopádně hlavním cílem spolupráce je expandovat do zahraničí, takže to všichni bereme jako takový experiment. 

Filip: Tím pádem nikdo z nás neočekává, že díky Warneru teď do roka budeme hrát na Readingu. Spíš teď máme k dispozici nějaké nové kanály, chceme to vyzkoušet a uvidíme, co se stane.

Rony: To, že jsme pod Warnerem, ale nijak nezasáhne do produkce kapely. Je logické, že si to budeme dál dělat všechno sami, protože o tom naše kapela je. Každý z nás umí něco, takže není důvod, aby to za nás dělal někdo jiný.

Pod labelem jste vydali nové EP 626. Bylo pro vás nahrávání v něčem specifické?

Filip: Myslím si, že bylo dost jiné z toho důvodu, že dvě skladby vznikly současně v době, kdy jsme nahrávali song Tidal Wave, což je vlastně dva roky zpátky. Během této session vznikly skladby Feel It a Singularity, které se pak objevily na EP 626.

Rony: Ty skladby spolu natolik nesouvisely, že jsme nevěděli, jak je zařadit. A smyslem EP bylo právě té odlišnosti využít.

Filip: Vlastně z toho, že to nemá koncept, uděláme koncept.

Používali jste nějaký nový kousek gearu? Na co jste třeba nabírali vokály?

Rony: Můžem jít po jednotlivých skladbách? (smích) Skladby Feel It, Singularity a Tidal Wave se točily během jedné session na Slovensku v Power Sound Recording Studiu u Petera Kalmára. Točilo se to na pult Studer.

Filip: Nejzajímavější mi přišlo, že jsme při nahrávání bicích tak dlouho experimentovali s „monoroomem“, až to skončilo tak, že jsme dali „AKG 414“ o patro níž od nahrávačky přímo v té režii.

Rony: V režii / kuchyni / záchodě. (smích) Velmi často se tam stávalo, že Maťo umýval nádobí do „tejku“ bicích a je to tam slyšet.

Filip: A úplně nejdál bylo to, když Rony „napatchoval“ ten monoroom do AKG stereo starýho strunovýho reverbu, do takový dřevěný krabice. Nejvíc je to slyšet na začátku Feel It. Je tam dlouhej dozvuk nahnanej do ještě delšího dozvuku. 

Rony: Potom dál... Většina zpěvů se nahrávalo na SM7B.

Filip: Inferno bylo na U87, to byl zrovna moment, kdy jsem to pořídil, a tohle byla první skladba, kterou jsme na to zkusili. Zajímavé zjištění: pokud si někdo chcete pořídit „účko“, nenahrávejte na to screamy. Zní to v pohodě, ale SM7B, která je pětkrát levnější, odvede mnohem lepší práci, co se týče agresivních vokálů. Vím, že to všichni říkali a všude to psali, nicméně musel jsem si to ověřit touhle cestou.

Už jste odehráli dost koncertů. Máte nějakou crazy historku, kterou nezapomenete?

Adrian: V Německu jsme hráli koncert...

Filip: ...studentskej festival, skvěle nachystanej.

Adrian: A už jsme se měli jít připravovat na stage, stavěl jsem bicí, činely a tak. A Filip říká: „Neviděli jste mojí basu?“

Filip: Naštěstí mi z kapely před náma nějakej moc moc hodnej člověk půjčil basu, kterou byl ochotnej dokonce podladit do toho našeho C dropu. Zachránil mě hrozně...

Taky pro mě bylo nepříjemný, když jsme hráli v Tipsport Areně s Hollywood Undead což byl pro nás doteď největší koncert a já jsem si dva dny předtím půjčil od kamaráda lepší in-ear. Říkám si: „Super, konečně budu slyšet.“ Den předem jsme hráli stejný koncert v Bratislavě a tam bylo všechno super. Druhý den mi to na zvukovce v Tipsport Aréně vypadávalo, tak jsem přeladil frekvence a vypadalo to, že to funguje. Když jsem pak ale přicházel na pódium, metronom začal dělat: „Tik... tik, tik... tik, tik, tik, tik...“ Prostě to začalo vypadávat v momentě, když jsme přicházeli. Tak si říkám: „No, tak to je v prdeli.“ Takže jsem se jenom psychicky smířil s tím, že to bude problém, a většinu zpěvů jsem slyšel z odrazů z druhý strany tý haly, což bylo velmi nepříjemný.

Adrian: A taky si Rony zlomil nohu. Den předtím jsme hráli v Bratislavě taky s Hollywood Undead a když jsme šli na stage, Rony zakopl o takový ten „multikabel“ u pódia a zlomil si nohu. Takže ten večer hrál na stagi se zlomenou, neošetřenou nohou.

Rony: Měl jsem tam gafou přilepenou gumovou rukavici s ledom. Dobře jsme ji opravili. (smích)

Filip: Co nespraví gafa, spraví víc gafy. Znáš to. (smích)

Rony: Vtipný moment byl, když jsme hráli nějaký koncert v Bratislavě, Maťo odešel na záchod a nemohl se odtamtud dostat. My jsme mezitím začali hrát intro a Maťo byl zaseknutý. A pak přiběhl z publika.

Martin: To intro trvalo asi deset minut. Přišel jsem pak na stage a měl jsem ještě přilepený „hajzlák“ na botě. (smích)

Teď se blíží váš vícekrát odložený pražský koncert. Na co se můžeme v Akropoli těšit?

Adrian: Tak určitě na nové „ípíčko“. A přežili jsme pandemii, takže to bude taková společná oslava života.

Martin: Budou tam s námi ještě Landless z Bratislavy, se kterými jsme naposledy hráli v Brně, což byl vlastně náš poslední koncert doteď.

Adrian: Akropolis je taky o tom, že to je pravidelně náš největší vlastní koncert. Je to přeci jen jiné, když hraješ na festivalu, nebo když si pořádáš vlastní koncert.

Filip: Je pravda, že u Akropole je pro nás největší výzvou všechno to zvládnout organizačně. Aby všechno vyšlo tak, jak má. 

Adrian: Jsou to vlastně měsíce stresu s propagací, ale za odměnu pak dostaneme ten koncert.

Jaký song jste naposledy poslouchali na Spotify?

Rony: Nothing Else Matters, protože příští týden hraju v Miláně s orchestrem, přišel mi setlist a byla tam tato skladba. Těsně před tím jsem poslouchal Toma Mischa.

Filip: Já jsem poslouchal Rosalíu, skladbu Pienso En Tu Mirá, což je moje obsese asi poslední týden, kdy jsem unešenej z latinskejch rytmů. Vůbec to nechápu, nerozumim tomu a to mě na tom baví.

Adrian: Já jsem před odchodem poslouchal Animals as Leaders  Monomyth. Vůbec to nechápu, nerozumim tomu a to mě na tom baví. (smích)

Martin: Já jedu od včera dokola song Dance Macabre od Ghost, protože jsem je včera viděl v O2 Aréně. Je to taková nejvíc taneční písnička od Ghost, která zní jako satanistická ABBA.

Co vás napadne, když se řekne veganství?

Rony: Maťo.

Adrian: Nejlepší rozhodnutí v mém životě.

Filip: Rise Against.

Martin: První mě napadlo „626“, protože to byl pracovní název skladby Inferno, a ten song se točí okolo tématu veganství. Ale je pravda, že na bezmasou stravu mě přivedl právě jeden hodně grafický klip od Rise Against.

Rony: Tak jsme snad taky někoho naším klipem dovedli k veganství.

Filip: Mně pár lidí psalo, že to zkoušej.

Adrian: I kdyby člověk vynechal jenom jedno maso, stojí to za to. Bylo to tak, že Martin z nás byl první vegan a docela jsme si z něho za to dělali srandu. Ale díky tomu, že blízko mě byl člověk, který byl vegan, nutilo mě to si o tom zjistit víc. No a dnes v kapele nejí maso nikdo. Já jsem vegetariánem už téměř 9 let a veganem 5.

Filip: Mně vždycky přišlo hrozně pokrytecký říkat, že mám rád zvířata a rád se mazlím se psem a kočkou. Miluju se dívat na Instagramu na papoušky, jsem úplně hotovej z andulek. A pak mi přijde hrozně hloupý říct sám sobě, že mám rád zvířata, když si ho dám k obědu. A vůbec tím nehodnotím ostatní, jen mně samotnýmu to přišlo hloupý.

Martin: Já jsem to měl podobně. A když jsem viděl videoklip Ready To Fall od Rise Against, prakticky ze dne na den jsem přestal jíst maso. Jsem fakt rád, že jsme teď s John Wolfhooker udělali song na tohle téma. A pokud to někoho ovlivnilo dál, tak jsme hrozně rádi.

 

Ve druhé části rozhovoru se těšte na na další otázky ohledně gearu a Adrianovy spolupráce s Meinlem. Dostalo se ale i na Maťův screaming nebo kapelní plány pro rok 2022. Již brzy na frontman.cz.

Tagy John Wolfhooker Rise Against Hollywood Undead Enter Shikari rozhovor

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Vít Vojík
Stage je lajf. Není místo, kde bych se cítil víc na svém místě. Na Frontman píšu osmým rokem a od roku 2018 spravuju sociální sítě.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY