Ida The Young dozrávají na debutu rychleji než svět kolem nich
Debutová deska Tell Me When You Pass the Sun zachycuje skupinu Ida The Young ve chvíli, kdy se z nadějné domácí kapely stává sebevědomý autorský celek. Pětice na ní propojuje křehkost indie folku i rocku s širší zvukovou paletou, elektronickými odstíny i nečekanou dramaturgickou vyspělostí. Album, které vznikalo po stovkách koncertních zkušeností, nepůsobí jako příslib do budoucna, ale jako hotová výpověď. Není divu, že se dostalo do užšího výběru na Desku roku hudebních cen Apollo i Vinyla.
Ida The Young mají za sebou na poměry „mladé kapely“ až překvapivě hutnou cestu. Po dvou EP, řadě singlů, téměř dvou stech odehraných koncertech a získání ocenění Objev roku v rámci cen Vinyla za rok 2024, přichází plzeňsko-pražská pětice s debutem Tell Me When You Pass the Sun, který vychází u Korobushka Records a nepůsobí jako opatrný první krok, ale jako sebevědomé shrnutí dosavadní etapy. V aktuální sestavě našla kapela stabilitu i společný jazyk. Z někdejšího komorního folkového základu vyrostl projekt, který dnes pracuje s širší dynamikou, barvou i napětím a dokáže zaujmout jak v intimních polohách, tak ve chvílích, kdy míří k otevřenějšímu, téměř hymnickému výrazu.
Myšlenkově se album pohybuje na jemné hraně mezi osobní zkušeností a vědomě budovanou fikcí. Právě to mu dodává zvláštní vnitřní neklid. Písně působí důvěrně, ale nikdy ne prvoplánově. Zpěvačka Iris Hobson-Mazur to popisuje výstižně: „Písně na tomhle albu balancují na hranici mezi tím, co je pro mě intimní a osobní, a tím, co je úplná fikce.“ Při psaní textů se podle vlastních slov pohybuje mezi vytvářením postav a situací, které sama nezažila, a zároveň rozpoznáváním vlastních iluzí v tom, jak vnímá svět kolem sebe. „Mám ráda pocit, že jsou moje vlastní zkušenosti v písních někde skryté, ale pro většinu lidí, a někdy i pro mě samotnou, není úplně jasné, kde začínají a kde končí.“ Výsledkem je napětí mezi autenticitou a záměrnou nejednoznačností. Posluchač má pocit, že pod povrchem skladeb probíhá cosi velmi osobního, ale nikdy nemá k dispozici jednoznačný klíč. Právě tahle otevřenost a křehká nedořečenost činí desku silnější než většina explicitně „upřímných“ výpovědí.
Hudebně Tell Me When You Pass the Sun nabízí prozatím nejpestřejší, zároveň stále soudržnou kolekci. Sama kapela v rozhovoru pro Radio Proglas přiznala, že zatímco předchozí materiál vznikal tak, aby bylo možné písničky zahrát na kytaru, nové písničky jsou kolektivním dílem. Co se stále platí, je „vedoucí úloha“ Irisina hlasu, který i díky tomu, že kapela preferuje angličtinu, přemisťuje posluchače spíše na americkou nezávislou scénu než do Plzně či kamkoliv jinam do české nebo moravské kotliny. Doposud čistě kytarový sound citlivě nabourávají atmosférické elektronické textury nebo klávesové plochy Jakuba Richtárecha. I když si pětice nahrávku produkovala sama, výrazný kredit dává rakouskému multiinstrumentalistovi Julianu Werlovi.
Co na desce jako hudebníci oceníte?
Výrazné momenty desky přitom nevznikají z efektních gest, ale z práce s detailem a napětím. Otevírací skladba Decomposing staví na jemně beatlesovsky proplétaných kytarových harmoniích, které hned v úvodu naznačují, že půjde o album pečlivě vystavěné dramaturgie. Big White Nothing naopak pracuje s hutnějším pulzem – kytara s basou se zde do sebe zakusují v opakujícím se motivu, nad nímž se vznáší téměř hypnotický vokál a lehce disonantní melodická linka. V kontrastu k tomu stojí komorní Stand Still, v níž se ozývá původní folková DNA kapely a prostor dostává ticho i křehkost. Na opačném pólu pak uzavírá desku Common Knowledge, která se z nenápadného základu postupně přelévá do katarzního finále, v němž elektronický beat přebírá kontrolu nad živou instrumentací. Album nepůsobí jako hromádka písniček poskládaných na jednu hromadu, ale jako celistvá, kompaktní deska, která nejvíce vynikne, když jí dá posluchač prostor od začátku do konce.
Debut Tell Me When You Pass the Sun působí jako deska kapely, která si už dávno prošla několika slepými uličkami, vnitřními krizemi i hledáním vlastního jazyka. A to přestože Ida The Young vznikli teprve po pandemii a ve stávající pětičlenné sestavě fungují poměrně krátce. Právě tenhle rozpor mezi „mládím projektu“ a zralostí výsledku dělá z jejich prvního dlouhohrajícího alba jednu z nejpřesvědčivějších českých nahrávek na pomezí indie folku a alternativního rocku za poslední dobu. Nominace recenzované kolekce do užšího výběru na Desku roku hudebních Cen Apollo i Vinyla tento fakt pouze potvrzují.
Ida The Young – Tell Me When You Pass the Sun
Korobushka rec., 2025, 00:44:31
80 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
