Přejít k hlavnímu obsahu
The Flaming Lips | Foto: George Salisbury
The Flaming Lips | Foto: George Salisbury
Pavel Zelinka - Po, 12.10.2020 - 13:00

The Flaming Lips plují na psychedicky popovém oblaku vzpomínek

Američtí The Flaming Lips s lety stupňují své aktivity. Jen za poslední rok zpěvák Wayne Coyne otevřel v New Yorku instalaci King’s Mouth, ke které kapela složila materiál rozsahu plnohodnotné řadové desky. V březnu si ústřední dvojice popových psychedeliků zkusila spolupráci s Deap Vally, která se obratem objevila na bezejmenné desce, aby už v následujících týdnech začala po písničkách prezentovat materiál alba American Head, který prezentuje septeto myšlenkově v nečekaně soustředěné poloze.

U The Flaming Lips jsme si zvykli cestovat neznámými galaxiemi, setkávat se s fantaskními formami života, umírat a znovu se rodit, a do toho poslouchat muziku, které toto horečnaté snění podtrhuje skladbami pohlcujícími svou atmosférou a nedávajími mnoho prostoru pro únik. I nová kolekce nás nechá fantazírovat, ovšem místo neznámých světů budeme objevovat momenty z paměti samotného Wayne Coynea.

V You n Me Sellin' Weed Budeme vzpomínat na kamaráda z teenagerských let, který, na rozdíl od ostatních kamarádů oddávajících se rekreačnímu užívání zakázaných povzbuzovatel, sklouznul do dealování tvrdých drog, což nešťastníka přivedlo k vraždě, uvěznění a sebevraždě. S Waynem se v Mother Please Don't Be Sad na pár minut ocitneme v pozici kuchaře ve stánku s rychlým občerstvením ležícím na podlaze během loupežného přepadení a přemýšlejícím o své matce. V Dinosaurs on the Mountain se zase se zpěvákem a celou jeho širokou rodinou svezeme autem, kde budeme v noci sledovat obrysy stromů, které vypadají jako dinosauři. A takto bychom mohli pokračovat plynule dále. Ostatně myšlenkové pozadí řady skladeb osvětluje sám autor ve videorozhovorech na YouTube profilu kapely.  

Název ohánějící se Amerikou, promo materiály i první videoklipy plné vlajek Spojených států, datum vydání stanovené na 11. září. To vše mohlo značit, že na nové desce chce Wayne Coyne, Steve Drozd a jejich spoluhráči řešit současnou situaci domoviny. V prvním klipu Flowers of Neptune 6, kdy Wayne uzavřený v oblíbené zorbingové kouli putuje po ohněm spálené krajině zabalený v hvězdnou vlajku, je obrazem vlastní země, a možná tomu tak opravdu mělo být i na zbytku desky. Už další klipy ale společenskou metaforu opouští a noří se spíše do osobních vzpomínek. Stejně silných, jako halucinogenní vize předchozích nahrávek. Poslední singl, a podle autora i poslední skladba vzniklá pro album, God and the Policeman, nakonec opouští i narativ vlastních příběhů, a zařazuje do mozaiky Bonnie a Clydeovské drama, které se ve zpěvákově okolí odehrálo v době jeho dospívání. Jedná se mimochodem o velmi podařený duet s country hvězdou/rebelkou Kacey Musgraves.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Zatímco myšlenkově se jedná o poměrně překvapivý úkrok stranou od základní linie kapely, hudebně se kapela drží formy, kterou asi nejlépe ilustruje tři roky staré album Oczy Mlody. To znamená, že původní rockové vyznění kapely je výrazně penetrováno elektronikou. Ta jakoby roztahuje svět The Flaming Lips do rozsáhlých prostor, kde v prostoru pluje Coynův hlas (případně hlasy spoluhráčů), a každý nástroj zde má dostatek místa. Snění sedmičlenné kapely nemá už spiklenecky rockové vyznění, budí dojem spíše snivě popového tripu někde mezi The Beatles, Tomem Pettym, z novějších kapely Foxygen nebo Mercury Rev (polovina projektu, Dave Fridmann, byl nejen nějakou dobu členem The Flaming Lips, ale produkčně nad American Head dohlížel).

       

Záporem kolekce je ale fakt, že unikátní myšlenkový koncept, o kterém Wayne Coyne mluví jako o „první desce, ve které jsme sami o sobě uvažovali jako o americké kapele“, převálcoval hudební složku American Head. Až na svižnější úvod a psychedelicky instrumentální vložku When We Die When We're High se celé album nese v jedné, popově baladické rovině. Pokud bychom netušili, o čem písničky jsou, album by dostalo mnohem více na frak. Kapela mluví o inspiraci Grateful Dead nebo Parliament-Funkadelic, žádná z těchto ikon se ve výsledné podobě alba slyšitelně neodrazila. A přitom by to jinak výborné šestnácté řadovce The Flaming Lips jedině prospělo. I přes tento nedostatek ale američtí indie klasici znovu dokazují, že se stále nacházejí v silně nadprůměrné formě.

The Flaming Lips - American Head

The Flaming Lips – American Head

Bella Union, 2020, 34:40

Psychedlický pop, indie pop

75 %

Tagy Recenze alb the flaming lips
Jsem vystudovaný učitel zeměpisu, který nikdy pořádně neučil, bývalý skautský vedoucí, který miluje město, křesťan pořádající gotické koncerty. Láska k hudbě se nejprve zhmotnila na vlnách. Ve studentském Radio Strahov jsem nejprve vysílal a posléze ho 8 let vedl (od roku 2004...
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY