Dropkick Murphys vracejí úder – pro lidi, s lidmi, za lidi

Už úvodní skladba Who'll Stand With Us? rozráží dveře jako poslední vřelá výzva k odporu – mísí se tu bojový ryk s melancholií, melodie s hořkou ironií, vztek s láskou. Tenhle mix umějí Murphys bravurně: v refrénech vám šeptají do ucha, v mezihrách vás bodají do žeber. Textově se deska noří hluboko do kolektivní úzkosti dnešní společnosti – je tu fašismus, zrada, zoufalství i prázdné ulice. Ale nikdy bez naděje.

Longshot s irskými rytmickými mágy The Scratch je syrová hymna outsiderů. V Big Man rozbíjejí Dropkick kult osobnosti s přesností dlažební kostky. A když přijde na Chesterfields and Afterrshave, nostalgie zasáhne – tahle skladba je jako stará fotografie, na které už nikdo není, ale všechno dává smysl. Bury the Bones (s The Mary Wallopers) pak šlape s lidovou vervou jak pochmurný večírek po pohřbu – smutné, ale živé.

Druhá polovina alba míří hlouběji. Kids Games a Sooner Kill'Em First komentují politickou paranoiu se sarkasmem, který pálí jako whiskey na lačný žaludek. Fiending for the Lies je surová, zbavená nánosů – jak zpověď někoho, kdo už nechce držet jazyk za zuby. V Streetlights najdeš ospalou poezii noci, která ještě neskončila.

Závěr patří poctám. School Days Are Over (cover Ewana MacColla s Billym Braggem) je hymna, která působí jako ztracený dopis otci. The Vultures Circle High s návratem Ala Barra bodne fanoušky přímo do srdce. A One Last Goodbye věnovaný Shaneu MacGowanovi? Slaná slza na závěr – i punk může být dojemný, když to přijde od těch pravých.

Deska For the People není revolucí. Ale je to hlas. Hlas těch, kteří se neptají, co mají dělat – protože už to dělají. Je to soundtrack k dnešku, k nervózním ránům a podvečerům plným vzteku i naděje. Dropkick Murphys nahráli album, které ví, že svět je v háji – ale že ho možná ještě jde zachránit. Společně. Ve jménu lidí.

Co na desce oceníte jako muzikanti:

Na první poslech zaujme precizní práce s dynamikou – skladby často přecházejí z intimních, akustických pasáží do explozivních refrénů, což svědčí o mistrné aranžérské vyváženosti. Dropkick Murphys znovu dokazují, že jejich silou je kolektivní energie, ale i cit pro detail – banjo, housle, mandolína a dudy zde nejsou jen folklorní výplň, ale coby plnohodnotní vypravěči.

Poklonu zaslouží i melodická zpěvnost refrénů, které se opírají o jednoduché, ale účinné linky. I v rychlých tempech je znát pečlivá rytmická souhra, a především nakažlivý groove, který i v tradičně laděných skladbách táhne vpřed.

Z technického hlediska potěší čistá, ale nepřeleštěná produkce, která zachovává syrovost živého hraní. Zvuk není přeplácaný, každý nástroj má své místo a prostor – zároveň však zůstává hutný a klubově „špinavý“. To je umění samo o sobě.

Dropkick Murphys – For The People

Born & Bred Records / Dummy Luck Music; 00:44:48

80 %