Deskazník #11: Marcel Gidote’s Holy Crab

1. Kdo přišel s nápadem na desku?

Když jsme se s kapelou po zhotovení soundtracku ke hře Felvidék probírali materiálem pro nové skladby, rozhodli jsme se jít cestou další spolupráce s Pavlem Kielbergerem, který s námi zmíněný soundtrack i předešlé dva singly tvořil. Pár skladeb už tou dobou bylo hotových, něco málo bylo i součástí živých koncertů, u většiny skladeb byl jen jakýsi prvotní motiv a některé vznikly úplně spontánně z ničeho nic. Řekli jsme si, že poprvé zkusíme nasbírat víc materiálu, než je na desku třeba a že si pak vybereme to, co dává dohromady smysl. To se nám podařilo, nějaké nápady máme odložené na později, současně se nám ale podařilo vybrat toho tolik, že z toho vzešlo dvojalbum.

2. Jak dlouho cesta k desce trvala a co byly největší milníky?

První soustředění, kde jsme začali pracovat na použitém materiálu, jsme uspořádali v prosinci roku 2023. Do loňského léta jsme to všechno pak v rámci dalších soustředění dávali dohromady, nesčetně kreativních dýchánků jsem měl i jen já a Pavel. V srpnu, poté, co jsme se vrátili z balkánských koncertů, jsme se odebrali ke třem týdnům nahrávání, na to pak navázalo podzimní nahrávání vokálů.

3. Jak to šlo ve studiu? Podle čeho jste studio vybírali, co vám ta zkušenost dala?

Drtivou většinu jsme nahráli u nás na chalupě, kde jsme podobně dělávali i předešlé desky. Vyhovuje nám to tak, je to pro nás mnohem osobnější, než chodit do studia. Žijeme s tím materiálem na jednom místě. Tentokrát jsme do chalupy ale museli navézt doposud největší množství všelijaké techniky a času jsme tam strávili opravdu hodně. Bez zvukaře Jonáše Špačka, který to tam vše již potřetí s námi prožil, by to nešlo. On pak také strávil na postprodukci s Pavlem neskutečné množství času. 

4. Kdo a proč by si měl desku poslechnout?

Desku by si měl poslechnout kdokoliv. Tím nemyslím, že jde prvoplánově o hudbu pro nějaké masy, v textech se spíš snažím zpracovávat témata jako je svoboda, osobnost, empatie, individualita, lidskost a hledání společného. Věřím, že ta hudba dokáže nějak promluvit ke každému.

5. Byly na cestě k desce nějaké nečekané překážky? Jak jste si s nimi poradili?

Na cestě bylo, je a vždycky bude mnoho nečekaných překážek. Vždycky se budeme učit. Soudržnost a upřímná komunikace nám ty překážky pomáhá překonávat, ale neúspěch je důležitou součástí života. Vím, že to je hodně obecné, ale je to pro mě velmi důležité. 

7. Čím by vám deska udělala největší radost?

Největší radost mi udělalo, že jsem strávil hodně času s lidmi, které mám moc rád a zase jsme se navzájem něco naučili.  Občas používáme výraz „dělníci hudby“ a myslím, že to vystihuje, jak obrovské penzum práce člověk může srdcem urvat.

8. Frontman.cz je hlavně pro muzikanty, takže ano, gear.Jaké vybavení považuješ za nenahraditelné pro zvuk desky?

To bude určitě originální Wurlitzer, který jsme hnali přes Jazz Chorus, dál například clavinet a taky processing všeho možného modulárním syntezátorem. 

9. Kdybys měl představit jeden song z desky, který by to byl a co bys nám o něm řekl?

Těžko vždy vybírat z mnoha jeden, ale využiju teď, že jako první vychází skladba The Swift. To je velkej popovej nářez se surfovou kytarou, kde baskytaru nahradil synthbass z Moog Grandmother. Ve zkratce je text této skladby o přátelství a věnuju ho zakládajícímu členovi MGHC Janu Doksanskému, našemu bývalýmu kytaristovi.

10. Jaké máte s deskou plány?

Chceme s ní dál objíždět svět, mít z těch skladeb radost a hrát si nimi na koncertech.