Chunta: Čtyři autoři, čtyři světy a jedno album, jež překvapivě drží pohromadě
Čtveřice výrazných osobností české alternativní scény se na společném albu nepotkává v roli hostů, ale jako rovnocenné tvůrčí osobnosti. Chunta vznikla z improvizace, důvěry a radosti ze společného hledání. Výsledek působí jako jeden z nejpřirozenějších kolektivních projektů posledních let.
Projekt Chunta se zrodil bez kalkulu i bez ambice vytvořit „supergroup“. Tvoří ho čtyři autoři – Martin Kyšperský a Aleš Pilgr z Květů, Marek Doubrava (Hm…) a výtvarník a hudebník Petr Nikl. Všichni dlouhodobě patří k výrazným osobnostem domácí alternativní scény. V prosinci 2024 se sešli na chatě v Jimramově s jediným plánem: žádný plán nemít. Během let náhodných setkávání došli k přesvědčení, že zkusit něco dohromady by mohlo dávat smysl. Bez hotových písní, bez připravených textů, bez předem rozdělených rolí. Z improvizací, náhodných nápadů a spontánních reakcí se postupně začaly rodit skladby, které později dostaly tvar a byly během roku 2025 dokončeny v Brně a Praze. Zásadní přitom je, že se nejedná o projekt, kde by jeden autor dominoval a ostatní doplňovali – frontmanská role se přelévá skladbu od skladby a výsledkem je skutečně kolektivní výpověď.
Silnou stránkou alba je práce s textem a myšlenkovým podložím. Texty oscilují mezi křehkou intimitou a groteskní nadsázkou, dotýkají se poezie i existenciální úzkosti, pohybují se na hraně tělesnosti a metafyziky. Cit pracuje s motivem amputace emocí, Kurýr s absurdně fyzickými obrazy rozřezaného těla, Prší prší prší přináší překvapivě lehký text o konci světa, Belcrediové se noří do ticha jimramovské krajiny a paměti místa. V textech se opakuje motiv těla, paměti, únavy, ale i hry, humoru a odzbrojující lehkosti. Nejde o sbírku písní, které by chtěly být „sdělné“ v klasickém slova smyslu – spíš o otevřený prostor, v němž se potkává Niklova obraznost s Kyšperského civilní introspekcí.
Co na desce jako hudebníci oceníte?
Hudebně je Chunta překvapivě barevná a zároveň velmi soudržná. Základ tvoří písničková forma, ale jednotlivé skladby se rozbíhají do různých poloh: jemná komornost (Žár), bigbítová přímočarost (V patách), bluesově zemitá energie (Mikéš a prsten Nibelungův), ambientnější vrstvení (Prší prší prší) i hravá absurdita (Kurýr). Důležitou roli hraje neobvyklá instrumentace, vedle kytar, kláves a bicích se objevují banjo, bisernica, buzuki, autoharfa, waterphone, akordeon, dudy či flétny, ale nikdy ne jako samoúčelný efekt. Spíš jako přirozená součást zvukového světa, který vznikal organicky během společného hraní. Album nepůsobí jako koláž čtyř přístupů, ale jako jeden dýchající celek, který drží pohromadě atmosférou, rytmem i zvláštní důvěrou mezi hráči. To, co si doposud mohli posluchači pouze domýšlet, jak by vypadal střet hudebních světů Květů, Hm… a Třaskavé směsi, vyústilo v překvapivě kompaktní, suverénní výpověď.
Výsledkem je deska, která nepůsobí jako projekt, ale jako setkání ve vzácném smyslu slova. Chunta není okázalá, nesnaží se o velká gesta ani generační manifesty. Je civilní, otevřená, hravá, místy dojemná, místy zneklidňující. A právě v tom je její síla. Ukazuje, že čtyři silné individuality se mohou sejít bez potřeby prosadit vlastní ego. Z nahrávky je ona svoboda, radost a tvůrčí atmosféra slyšitelná sama o sobě, bez potřeby ji dodatečně deklarovat. Je jasné, že z takového setkání může vzniknout pouze podobně laděná kolekce, která v posluchači ještě dlouho doznívá.
Kyšperský–Pilgr–Doubrava–Nikl – Chunta
Indies Scope rec., 2026, 00:43:10
85 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
