Přejít k hlavnímu obsahu
Deska působí jako soundtrack pro dospělého posluchače, který hledá hudbu chytlavou, ale ne prvoplánovou. | Foto: Larry Niehues
Deska působí jako soundtrack pro dospělého posluchače, který hledá hudbu chytlavou, ale ne prvoplánovou. | Foto: Larry Niehues
Martin Hošna -

The Black Keys rozkvetli: No Rain, No Flowers

The Black Keys na své nové desce No Rain, No Flowers překvapují otevřeností a chutí k popovému experimentu. Zatímco dříve vsázeli na garážový rock a bluesovou syrovost, tentokrát se vydali do teritoria dospělého alternativního popu, který je svěží, optimistický a vyloženě nakažlivý. Už úvodní skladba No Rain, No Flowers, pod níž je podepsaný Rick Nowels, dává jasně najevo, že se hraje s jinou estetikou – čisté melodie, moderní produkce a nálada, která evokuje lehkost letního dne.
 

Velkou roli na albu hrají hostující skladatelé a producenti, kteří přinesli vlastní rukopis a obohatili tradiční zvuk dua. Daniel Tashian dodal písním jako The Night Before nebo All My Life punc křehkosti a hravosti, zatímco Scott Storch s Tashianem v Babygirl vytvořili téměř r'n'b hit, který působí jako odlehčený letní flirt. Výrazně hitový potenciál má také Make You Mine, na které se podílel Desmond Child – refrén je tak chytlavý, že by klidně mohl znít v rádiích po celém světě.

Jinou, temnější texturu dodávají skladby z pera Tommyho Brennecka, Pata McLaughlina a Leona Michelse. Down to Nothing a A Little Too High přinášejí více experimentální polohy, zvukově hutnější aranže a jemnou psychedelickou atmosféru. Na závěr pak zaznívá Neon Moon, kde se mísí melancholie s elektronickým nádechem, a která ukazuje, že i v popové poloze si The Black Keys ponechávají schopnost znejistět a překvapit.

Deska působí jako soundtrack pro dospělého posluchače, který hledá hudbu chytlavou, ale ne prvoplánovou. Optimismus, hravost a pečlivě vystavěné melodie dávají nahrávce civilní šmrnc, který funguje jak pro běžný poslech, tak pro detailní zkoumání.

Co oceníte na desce jako muzikanti? 

Oceníte především disciplínu v práci s melodií a rytmem – každá píseň stojí na jasné ose, ale přesto nechává prostor pro jemné aranžérské hry. Pozoruhodná je i schopnost The Black Keys opustit komfortní zónu bluesrockového revivalu a nechat do své tvorby vstoupit jiné tvůrce. V detailech produkce se skrývá množství fines, které potěší každého, kdo má cit pro zvuk a atmosféru.

The Black Keys - No Rain, No Flowers

The Black Keys – No Rain, No Flowers

Easy Eye Sound/Warner Records, 00:36:00

75 %

Tagy The Black Keys Recenze alb

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Martin Hošna
Hudba mě provází celý můj život, snad proto, že ji beru jako „univerzální řeč“ všech. Miluju jakoukoli, která útočí na solar, a je jedno, jestli je to lidovka, hard rock, grind core nebo jazz. minulost: • v zajetí klasické hudby až do dospělého vysokoškolského věku, houslové…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY