Přejít k hlavnímu obsahu
Na RA! se prolíná množství vlivů od moderního jazzu a fusion přes funky, latin-jazz až po klasiku | Foto: Martina Schneiderová
Na RA! se prolíná množství vlivů od moderního jazzu a fusion přes funky, latin-jazz až po klasiku | Foto: Martina Schneiderová
Anna Marie Hradecká - St, 02.12.2020 - 12:00

Behind The Door otevřeli dveře do zvukově barevnějšího prostoru

Čtvrtou studiovou desku šestičlenné tuzemské jazz-fusion partičky Behind The Door se vyplatí vyslechnout na dobré zvukové aparatuře. Nastavit šavličky ekvalizéru, volume pěkně doprava, zhasnout, uvelebit se v křesle – a nechat se unášet barevnou zvukovou krajinou. Hudebně album produkoval Filip Jelínek, který spolupracuje mimo jiné s J.A.R. a Danem Bártou, a na vypiplaném zvuku je to dobře znát. Oproti předchozímu albu Proti proudu se RA! – sborový výkřik v závěru úderného tématu pilotního singlu, který dal název i celé desce – rozléhá do mnohem většího a zvukově barevnějšího prostoru.

Na první dobrou vyniknou zejména perfektně rytmicky a barevně sladěné sekce saxofonu Ondřeje Klímka (Monkey Business, Sexy Dancers, Vltava) a příčné flétny Ladislava Muroně, které mimo jiné připomenou právě skvostné dechové aranže Filipa Jelínka pro „dlouhohrající děcka“ J.A.R. Stejná precizní souhra se koná i mezi klavírem Ondřeje Valenty a basou Lukáše Čunty (Čechomor) – například v rytmicky spletitější skladbě Different Worlds, u níž není možné nevzpomenout na Avishaie Cohena a jeho typická mezinástrojová unisona. Nejen tyhle momenty svědčí o sehranosti kapely s šestnáctiletou historií sahající až ke společným hudebním začátkům v ZUŠ.

Klávesista Ondřej Valenta se v sólové kadenci v Different Worlds dokáže slušně utrhnout ze řetězu směrem ke klasické klavírní technice, celkově se ale u akustického klavíru moc neohřeje. S vervou hodnou titulního dravého RA! drtí střídavě klasické elektrické varhany i uchu lahodící synťáky. Baskytara Lukáše Čunty se dokáže držet diskrétně v pozadí, ale pak v příhodnou chvíli ukáže zuby s razancí kudrnaté čupřiny Michaela Leaguea a jeho bandy Snarky-šťeňátek.

Zvukový arzenál obohacuje i měkce barevná kytara Radima Přidala a plastická hra na bicí Matěje Drabiny (David Stypka & Bandjeez), kdy si posluchač i jen ze samotného zvuku téměř dokáže představit rozmístění jednotlivých komponentů v prostoru.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Na RA! se prolíná množství hudebních vlivů od moderního jazzu a fusion přes funky, latin-jazz až po klasiku, které spolehlivě zaručí, že se nebude nudit ani laičtější posluchač, ani aktivní muzikant. Skladba Rebecca’s Dream v zadumané saxofonové lince připomene momenty z desky Fast Future Donnyho McCaslina. Ve 4Play letí basa s kytarou na atmosférickém tripu podobně jako u Stingových živáků z konce 80. let nebo z jeho neoposlouchaných B-side songů na albu Soul Cages.

Dobře vyvážený je také poměr mezi razantnejšími a lyrickými pasážemi. Když se v Close To Clouds už už schyluje k přílišné melodické nasládlosti podpořené měkkým zvukem sopránsaxofonu a flétny, čeká za rohem tóninové vybočení, barevný zlom v podobě klávesového sóla nebo odlehčená basová linka, která veškerý případný záchvat sentimentu včas rozbourá. Podobně ve skladbě Patem těsně předtím, než melodická linka flétny začne být příliš cheesy, usadí skladbu na zadek tenorsaxové sólo.

V závěrečné skladbě Den beze slov je zase nasáklost santanovskou latinou vysušena řádně zahuštěnými klavírními akordy. Představuji si, jak by to znělo s ještě o pár chlupů agresivnějšími a hutněji nazvučenými bicími – zvlášť finální část s důkladně vyšponovaným saxofonovým sólem a stopkou, po které by si možná i leckterý uměřený jazzman s chutí „zaházel vlasama“...

Právě tahle hudební překvápka způsobují, že si člověk všechny ty příběhové zvraty rád poslechne znovu a znovu. Koncerty jsou sice zatím v nedohlednu, ale o to víc už se těším, co se bude za těmihle dveřmi dít naživo.

Behind The Door - RA!

Behind The Door – RA!

Vlastní náklad, 2020, 51:06

jazz-fusion

85 %

Tagy Recenze alb Behind The Door Ondřej Klímek Ladislav Muroň Radim Přidal Ondřej Valenta Lukáš Čunta Matěj Drabina Filip Jelínek
Moje hudební vzdělání začalo přívalem zahraničního popu v porevolučních rádiích. S bráchou jsme sledovali hitparády a hráli hru, kdo uhodne písničku a interpreta podle prvních taktů. Chtěla jsem být samozřejmě jako Mel B ze Spice Girls. Jenže na konzervatoř jsem pak šla studovat ...
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY