Adrian Bellue: Na akustice hledám sílu metalu a cit fingerstyle

Adriane, tohle není tvá první návštěva České republiky. Nemáš tu jen výrobce kytar, ale i spoustu fanoušků. Co tě tentokrát přivádí do střední Evropy?

Je skvělé být zpět v Evropě! Tentokrát v Praze natáčím nahrávky a videa pro Jaaz Acoustic Amps ve studiu Svárov. Tvoříme společně obsah na podporu jejich značky. Poté mířím na Warsaw Fingerstyle Festival, kde budu headlinerem, povedu masterclass a budu porotcem v kytarové soutěži. Následovat bude Mannheim Guitar Summit v Německu, předvádění kytar Furch a pár koncertů. Mělo by to být hodně zábavné.

Před šesti lety jsi dal našemu magazínu první rozhovor. Tehdy se připravovala zakázková sedmistrunná kytara Furch. Jak splnila tvá očekávání a jaké byly od té doby milníky tvé kariéry?

Ano, už je to tak dávno! Sedmistrunka se stala středobodem mého stylu hraní i skládání. Zpočátku to byl úplně nový nástroj, jiný než všechno, co jsem kdy držel v ruce. Časem jsem díky ní dosáhl další úrovně růstu v technice i tvorbě. Vydal jsem několik originálních skladeb pro sedmistrunnou akustiku u CandyRat Records, spolupracoval s dalšími hráči, například v triu Fingerstyle International s Antoinem Dufourem a Vanem Larkinsem – a také jsem přispěl na album The Ossuary Lens od metalových legend Allegaeon.

Objevují se na americké fingerstyle scéně nové trendy? A je tu někdo, koho bychom měli sledovat?

Určitě. Velmi mě zaujal hráč Tom Anello, známý online jako TomInBoston. Má skvělý cit pro melodii, která mi připomíná klasickou éru CandyRat Records, ale zároveň je inspirován progresivním metalem, podobně jako já. Bavíme se o spolupráci.

Po Evropě už jsi několikrát koncertoval. Vnímáš rozdíly mezi americkým a evropským publikem?

Evropa je pro mě jedno z nejoblíbenějších míst na světě. Vnímám tu větší celkovou úctu k hudbě než v USA. Lidé ji berou jako poslechový zážitek, oceňují řemeslo instrumentální hudby a performing arts obecně. A navíc je tu spousta hráčů a skladatelů, kteří tvoří v mém oblíbeném stylu.

Jak vypadá tvůj program pro zbytek roku a jaké máš plány na rok 2026?

Ještě mě čeká několik koncertů, kde budu předskakovat svému příteli, slavnému íránsko-americkému stand-up komikovi a producentovi Maxi Aminimu. Je fanouškem mé hudby a zve mě, abych jeho publiku přinesl něco speciálního hned na začátku jeho show. Odehraji s ním několik večerů, než se na zimu zavřu ve svém studiu a začnu psát nové skladby a připravovat různé spolupráce. U jednoho z projektů pracuji na zajímavé fúzi metalu a akustické kytary.

Vyzkoušel jsi aparáty Jaaz Acoustics vyrobené v Česku. Jak na tebe zapůsobily?

Byl jsem nadšený. Jsou malé a přenosné, ale přitom výkonné a univerzální – hodí se na koncerty, zkoušky i domácí nahrávání. Zvuk je vyvážený, s průraznými středy, třpytivými výškami a silnou basovou odezvou. Možnosti připojení jsou široké a rozhodně s nimi plánuji pracovat i do budoucna.

Objevil jsi v poslední době nové hudební inspirace?

Ano, jedním z mých nejsilnějších zážitků bylo setkání s japonským kytaristou Kousukem Miurou. Potkali jsme se na NAMM Show a pozval mě na turné do Japonska. Od té doby jsem tam byl už dvakrát. Kousuke kombinuje perkusivní fingerstyle a japonský pop s unikátní technikou – používá tapping, slapping, elektronické samply, zpěv, harmonizaci, dokonce i japonské jídelní hůlky! Je to neuvěřitelný hudebník a já jsem si díky němu zamiloval japonskou kulturu. Rád bych se tam vracel pravidelně po celý život.