7 zásadních kyberpunkových alb

Před čtyřiceti lety sci-fi měsíčník Omni otiskl povídku Williama Gibsona Johnny Mnemonic. Byla o pašerákovi, který data pronáší v zaheslovaném mozkovém implantátu. Převratná story obrátila pozornost od cestování časem, letů do kosmu a robotiky směrem k IT, a předpověděla vývoj lidské společnosti na dlouho dopředu. Bylo tudíž jen otázkou času, kdy ji a další Gibsonovy příběhy někdo zhudební. A právě ty nejzářnější, chronologicky seřazené příklady prolínání hudby s vlivným odkazem Williama Gibsona si dnes představíme.

1. Hustý názvy

Stuart Hamm – Kings of Sleep (1989)

Druhé album nekonvenčního basáka je prošpikované odkazy na Gibsonovo dílo. Jedny instrumentálky pojmenoval po pojmech z Neuromancera, Black Ice a Terminal Beach. Count Zero a The Winter Market, česky Hrabě Nula (1997) a Na život a na smrt (1985), jsou zase názvy knih ze série Sprawl, která se odehrává v stejnojmenné fiktivní megapoli mezi Atlantou a Bostonem.

2. Budoucnost je teď

Warren Zevon – Transverse City (1989)

Ze stejné trilogie vycházel také tento břitký glosátor (1947-2003) při skládání epického „Neděkujem’, vypadněte!“ pro odcházejícího prezidenta Ronalda Reagana (1981-1989). Fiktivní Transverse City z blízké budoucnosti je alegorií betonové džungle, kde se závisláci a další, jinak napíchnutí zoufalci, hemží ve stínu všemocných brandů. „Šílený básník L.A.“ měl podobné prostředí hluboko pod kůži. Dlouho se živil reklamními jingly.

3. Poje*aný scífko

U2 - Zooropa (1993)

O něco později, když se hroutil východní blok, rozšiřovala Evropská unie a na Balkáně rozhořela válka, se Bono na druhé straně Atlantiku pokusil předjímat budoucnost sjednocené Evropy. Jestli mu vážně šlo o optimistické vyznění, neměl číst podle jeho slov „posrané sci-fi“ od Gibsona a pohroužit se do Vangelisovy hudby pro Blade Runner.

4. Dinosaur na netu

Billy Idol – Cyberpunk (1993)

Když Nirvana vydala Nevermind, punk byl dávno mrtvý a hardrockoví dinosauři hromadně vymírali. Pětatřicetiletý Billy Idolovi byl od obojího trochu, a i když shodou okolností ležel se zlomenou nohou, do penze se rozhodně nechystal. Ve stejné době se začetl do Gibsonova Neuromancera a rozhodl se ho zhudebnit. Cyberpunk složil celý sám na Macu, promoval ho na internetu a dokonce si založil mail, tehdy spíš fetiš než použitelný kontakt. Jeho současníci na jeho vizionářství nebyli připravení. Idol se poroučel na dlouhých deset let.

5. Časem doceníte

David Bowie – Outside (1995)

Album o detektivovi, který ve futuristické betonové džungli pátrá po vraždícím, řekněme konceptuálním umělci, Bowie natočil s Brianem Eno. Od spolupráce s producentem slavného berlínského triptychu si sliboval další desku na pokračování, z plánu ale sešlo. Ve své době kontroverzní album bylo doceněno až zpětně a druhý díl, pracovně nazvaný Inside, nikdy nevyšel. Jediný Gibson se mistrovi poklonil, když jeho avatara zapracoval do románu Idoru (1997).

6. Nejdřív singl, pak deska

Sonic Youth – Sonic Nurse (2004)

Na Gibsona si zastříleli už na sklonku osmdesátek. Na Daydream Nation (1988) se objevila písnička Sprawl. Další krok, román rozpracovaný do stopáže dlouhohrajícího alba, kapela udělala až po šestadvaceti letech. Sonic Nurse napsali na motivy Rozpoznávání vzorců (2003), románu o marketingové specialistce, které stopuje tvůrce kultovních virálních videí.

7. Rapová opera

Deltron 3030 – Event I-II (2000, 2013)

Del Tha Funkee Homosapien a Dan the Automater literaturu milují, ale ne tolik, aby se ji nepokoušeli vylepšit. William Gibson si také rád vymýšlí zkratkovité disonantní novotvary. Obojí se krásně prolnulo s afrofuturismem, vírou, že se Afroameričané osvobodí jedině na jiné planetě, v budoucnosti nebo alternativní realitě. V dvoudílné „hiphopeře“ si to hrdina Delton-Zero a jeho věrný druh, kyborg-kouzelník se schopností cestovat časem, rozdají s korporací rozhodnutou ohýbat podle svých potřeb i zákony termodynamiky.

A jaké zásadní kyberpunkové album byste na seznam přidali vy? Dávejte tipy do diskuze pod článkem.