5 důvodů, proč v létě vyrazit na hudební festivaly (i když na nich nehrajete)

Je mnoho důvodů, proč letní festivalové plány nemusí vyjít úplně podle vašich představ – ať už je to nezájem pořadatelů, rozdílné vize v kapele nebo kolize termínů dovolených. Sbalit si batoh a vyrazit na nějaký festival jen tak pak může být tím posledním, na co byste měli náladu... V dnešním článku mám pro vás několik důvodů, proč stojí za to tenhle pocit překonat a přeci jen vyrazit za hudebním dobrodružstvím. A pokud máte naopak festivalově nabito, můžete ho vzít jako inspiraci, proč hned po odehrání vašeho setu nesbalit dodávku a neodjet zpátky na chatu, ale naopak zůstat na místě a užít si zbytek akce z pohledu diváka. 

1. Místa, kde chcete hrát

První důvod, který zde uvedu, je velmi pragmatický. Většina menších a středních festivalů u nás více či méně bojuje o přežití. Když pominu opravdu velké akce s mezinárodní účastí, kde snad ještě může jít o výdělek, byť často také poměrně nejistý, menší festivaly jsou zpravidla rády, když skončí plus mínus na nule. Stejně jako menší kluby zápasí o svůj provoz, zatímco velké stadionové koncerty praskají ve švech, u festivalů je situace obdobná. Každý platící účastník takové akce pak znamená, že se pořadatelé o kousek přiblíží situaci, kdy si po skončení festivalu mohou s klidem říct „tak za rok zase”.

Je to tedy velmi jednoduché. Pokud letos nehrajete na svém oblíbeném festivalu, vyražte na něj i tak, když už kvůli ničemu jinému, tak pro to, abyste na něm mohli hrát třeba příští rok. Menší festivaly většinou stojí a padají na neúnavné práci a osobním nasazení několika málo lidí a na nadšení mnoha dobrovolníků. Svojí účastí tak přímo podpoříte lidi, kteří často ve svém volném čase a s minimální odměnou budují prostor pro růst a rozvoj naší hudební scény.

2. Inspirace a radost

Dalším neméně podstatným důvodem je inspirace. Máte někdy pocit, že už vás nic nového nenapadá? Že se v písničkách opakujete? Kdy jindy než v létě nasát nečekané nápady, vjemy a myšlenky, které pak během podzimních plískanic ve zkušebně přetavíte v nové riffy a melodie? Inspirující může být už samotná cesta – pokud třeba jedete sami vlakem někam, kde jste ještě nikdy nebyli. Stejně velký dojem ve vás může zanechat i místo, kde se samotný festival odehrává. Letos jsem třeba poprvé vyrazila na Meziprostor, neboli Festival mezi nebem a podzemím, který každoročně probíhá na Skalákově mlejně v Meziříčku. Už jen punkový vibe a podvratná svoboda tohoto legendárního místa českého undergroundu s přiléhavým názvem Park kultůry a voddechu pro nepřizpůsobivé si přímo říkají o ztvárnění v nějakém songu, stejně jako pestrá mozaika lidí, které jsem na festivalu potkala. 

A pak jsou samozřejmě na řadě hudební inspirace. Téměř na každém festivalu objevíte nějakou kapelu, kterou jste neznali. Nebo konečně uslyšíte naživo někoho, o kom jste doteď jen slyšeli. Narazíte na nové pódiové hacky, zajímavé kombinace nástrojů či vokálů nebo pestrý mix hudebních vlivů. Jako na muzikantském rautu můžete přecházet od jednoho pódia k druhému a vyzobávat si to nejzajímavější. Poslechnete si partu mladých rockerů, kteří do toho řežou hlava nehlava, i ostřílené bluesmany, kteří přesně vědí, který tón zahrát. Nadchne vás dvojice rapperů, přestože hip hop normálně neposloucháte. Zkrátka, velmi rychle zapomenete, že jste možná letos chtěli někde hrát a nehrajete, nebo naopak hrajete někde, kde jste vůbec hrát nechtěli, a odvezete si novou dávku hudební radosti a povzbuzení.

3. Letní networking

Letní festivaly jsou celkem nepřekvapivě také místem, kde se koncentrují lidé, kteří se zabývají hudbou jaksi v rámci své práce. Hudební redaktoři, promotéři, fotografové a jiní hudební influenceři tyto akce navštěvují často z pracovních důvodů, někdy ale prostě jen proto, že mají rádi hudbu a vědí, že se tu potkají s mnoha přáteli z branže.

Pro vás to pak může být vítanou příležitostí, jak tyto lidi, ke kterým byste se v běžném provozu těžko dostávali přes záplavy zpráv v jejich mailových schránkách, přirozeně oslovit a promluvit s nimi třeba o svém novém hudebním projektu nebo se prostě jen seznámit. Anebo, pokud se už znáte, popovídat o tom, co je s vaší kapelou nového a co chystáte. Většina lidí bývá na festivalu v dobrém rozpoložení, a pokud nebudete příliš dotěrní nebo si nezvolíte pro rozhovor čas ve dvě hodiny ráno během techno DJ setu, dá se předpokládat, že v osobním kontaktu vám budou věnovat více pozornosti než sebelépe napsanému mailu.

Stejně tak si můžete osobně promluvit i s organizátory festivalu. Na středních a menších akcích nebývá problém je najít; většinou jsou na místě a dohlíží na to, aby všechno běželo. Nikdo vám samozřejmě nezaručí, že když si s nimi potřesete rukou, příští rok si na dané akci zahrajete. Osobní kontakt ale může být jednou z věcí, které odliší vaší kapelu v záplavě jiných kapel, které „jenom” vyplnily Google formulář. 

4. Muzikanti všude, aneb networking podruhé

Kromě hudebních profesionálů můžete v publiku na festivalech narazit také na nadprůměrné množství muzikantů. Asi by se to dalo čekat, aktivní hudebníci bývají také nadšenými fanoušky, přesto mě překvapilo, že téměř kdokoli, s kým jsem se během svých letošních festivalových výletů dala do řeči, se ukázal být namočený v nějaké kapele či hudebním projektu. Dalším neplánovaným bonusem tak může být, že s podobně naladěnými lidmi posdílíte zkušenosti, navzájem propojíte své kapelní sociální sítě, zjistíte, kolik máte společných známých a třeba i naplánujete společné koncerty.

A jak je to s kapelami na pódiu? Pokud nejste na opravdu velké akci typu Colours nebo Metronome, VIP zóna pro kapely bývá oddělena jen do té míry, aby poskytla účinkujícím klid a soukromí před koncertem. Mnoho muzikantů ale po odehrání svého setu zajde na pivo a jde si poslechnout další koncerty. Pokud je k tomu vhodná příležitost, můžete s nimi prohodit pár slov, pochválit jim koncert, seznámit se… když se vám nějaká kapela líbí, můžete ji zkusit oslovit s nabídkou společného koncertu nebo supportu na některé z jejich příštích akcí. Samozřejmě se nemusíte vždy setkat s nadšenou odezvou, často ale z takových zdánlivě drobných setkání může do budoucna vzejít nějaká zajímavá příležitost nebo spolupráce.

5. Malý festival, velký dosah

Poslední důvod, který zde uvedu, možná zní trochu idealisticky, ale přesto ho zmíním. V posledních letech zjišťuji, za kolika velkými i úplně malými festivaly stojí lidé, kteří jsou sami hudebníci. Skeptik by možná řekl – jasně, muzikanti si organizují fesťáky, aby měli sami kde hrát. Každý člověk trochu znalý věci vám ale potvrdí, že zorganizovat hudební festival opravdu není ta nejjednodušší cesta, jak si s kapelou někde zahrát. Už jenom proto, že když jste v roli organizátora celé akce, máte plnou hlavu starostí a svůj vlastní koncert si zpravidla moc neužijete.

Myslím, že ten důvod je trochu jinde… když mluvím s organizátory festivalů, vidím lidi, kteří přemýšlejí v širších souvislostech než jsou jen jejich vlastní hudební projekty. Zajímá je hudební scéna v místě, kde žijí, nebo v rámci žánru, který mají rádi. Jde jim o to, aby kulturní scéna v jejich městě nebo kraji byla pestrá a barvitá. Chtějí dát příležitost i ostatním, často začínajícím nebo neobjeveným kapelám a propojovat muzikanty a další tvůrčí lidi. Hudebních festivalů je u nás spousta a mnoho z nich má vlastní jedinečnou atmosféru, kvůli které se na ně fanoušci vrací, ať už je na line-upu kdokoli. Když se vydáte poznávat tenhle lehce hlučný a hodně barevný svět, může se stát, že jednoho dne dostanete chuť sami uspořádat nějakou akci ve vašem městě nebo na vašem oblíbeném místě. A letní festivalová mapa díky tomu bude zase o něco pestřejší.

Které festivaly jsou vaší srdeční záležitostí? Kam se letos chystáte? A kde je vaším snem si jednou zahrát? Nechte nám vzkaz na facebooku!