Přejít k hlavnímu obsahu
Heafymu i firmě, pod kterou je, jde o každého puberťáka, který ho zmerčí s Epinou a bude chtít taky takovou. | Foto: Al Case
Heafymu i firmě, pod kterou je, jde o každého puberťáka, který ho zmerčí s Epinou a bude chtít taky takovou. | Foto: Al Case
Jan Hamerský - Pá, 19.11.2021 - 08:00

5 důvodů, proč si (ne)vzít příklad z Trivium

Trivium hrají přes dvacet let, z toho patnáct let chrlili vyloženě spotřební pop metal. Ovšem teď o nich v souvislosti s ještě čerstvou deskou In The Court Of The Dragon básní i znalci. Jak se to stalo, že tak neoriginální kapela najednou hraje sama za sebe? A odkud se předtím braly davy, které chodily na jejich celkem fádního frontmana? Dozvíte se z následujícího rozboru.

1. Chlapík odvedle jménem Kiichi

Matt Kiichi Heafy na kytaru hrál od svých jedenácti jako samouk. Přesto už ve třinácti zaujal obecenstvo i zbytek kapely na jedné středoškolské talentové soutěži. Dosavadní zpěvák Brad Lewter sice kvůli němu podal výpověď, protože se spolu jednoduše nesnesli, a kapela pak za něj těžko hledala náhradu, sotva ale šlo o neblahé znamení. Nakonec se Heafy nechal ukecat, aby k sólování ještě přibral vokály, a výsledek se brzy dostavil. Jen trochu jiný, než v jaký tehdy Trivium doufali.

Heafy je charismatický frontman, ale nejen kvůli svému zvláštnímu talentu plynule přecházet od zpěvu a řevu k sólování. Září hlavně mimo podium, kde se prezentuje jako obyčejný smrtelník, za jehož úspěchem není nic než dřina a draze zaplacené chyby. Sám přiznává, že lekce kytary bere až od roku 2015, hlasivky si v roce 2014 úplně odpravil a zpívat ho naučil teprve až kouč Ron Anderson, který předtím učil M. Shadowse z Avenged Sevenfold. K tomu si připočtěte, že Heafy hodněkrát vybombil sledovanost jak populárních, tak i nepříliš známých shredderů-youtuberů, a pochopíte, proč tolik lidí baští jinak na stagi dost statického frontmana.

2. Ve správnou dobu a na správných vlnách

Kde ale Heafy vzal publicitu, kterou teď propůjčuje ostatním začínajícím sólistům? Řekněme, že debut Trivium jménem Ember To Inferno (2003) vystihl onen krátký okamžik, kdy byl nu-metal ještě na vrcholu a zároveň náročnější posluchačstvo už objevovalo melodický death metal, metalcore a retro thrash.

Deska se objevila přibližně v době, kdy Linkin Park vydali Meteoru a Korn si naposled v původní sestavě připsali obrovský komerční úspěch s albem Take A Look In The Mirror. Limp Bizkit natočili první rozpačitě přijímanou desku, na které citelně chyběl šťavnatý příspěvek kytaristy Wese Borlanda (Results May Vary). Mezitím utěšeně rostla popularita skandinávských melodeathových kapel In Flames, Children of Bodom, Dark Tranquillity nebo Soilwork a do toho Municipal Waste oživili zájem zájem o klasický thrash metal. Název jejich desky Waste 'Em All jasně narážel na jiný slavný debut, Kill 'Em All od Metallicy.

Zkrátka ještě nebylo jasné, kdo jde v tu dobu zrovna nahoru a kdo dolů, a nebylo výhodné profilovat jasně buď jako At The Gates inspirovaní Metallicou, nebo jako kapela, která falešně zazpívanými nu-metalovými refrény nakopává starý dobrý thrash. Běžné obecenstvo bavila stará muzika podaná současnějším jazykem. Experti, kteří na Trivium nadávali, kudy chodili, pak jen tím víc roznášeli jejich pachovou stopu.

3. Lidská chobotnice Alex Bent

Jak se stalo, že Triviu dneska jejich neslavnou minulost předhazuje jen málokdo? Potom, co na prvních čtyřech albech Ember to Inferno, Ascendancy, The Crusade a Shogun vytěžila své vzory, už kapela mohla pokračovat dál jedině po svých. První krůčky, které Trivium udělali s novým bubeníkem při nahrávání strohého monolitu In Waves, byly ještě dost neohrabané. Pak do kapely po dvou zapomenutíhodných zásecích Vengeance Falls a Silence In The Snow a dvou dalších nekompatibilních bubenících konečně nastoupil ten pravý – Alex Bent (2017), který byl do té doby v Brain Drill (!) zavedený na hyper rychlý death metal. Teprve s ním Trivium rozkvetli do osobité a do té doby nepoznané krásy a ztratili hodně ze své někdejší unylosti.

4. Hraju na to samé co vy... 

Většina těch, kdo už mají s levnými signature modely jisté zkušenosti, si na kytaru s otiskem kteréhokoliv jejich idola raději nechá zajít chuť. Nemá cenu chtít po kytaře za dvacku totéž co po originálním kusu za sto. Přesně na tyhle lidi Heafy myslel, když v roce 2013 přestoupil k Epiphonu. Zadal si u něho nástroj, který si může dovolit v podstatě kdokoliv po dvouměsíční brigádě. A také na něj zcela běžně hraje, což se jednoduše pozná na plošším a zastřenějším zvuku. Audiofily tím sotva nadchne, ale zcela upřímně – o ně tady vůbec nejde. Heafymu i firmě, pod kterou je, jde o každého puberťáka, který ho zmerčí s Epinou a bude chtít taky takovou.

5. ...i na kompu

Pařmenské a shredderské kruhy mají hodně společného. Nejenže se – realitě navzdory – považují za poslední bašty čistého testosteronu a sní o přepálené temnotě, groteskní brutalitě a bezuzdném sexu. V obou případech se hodnota jednotlivce odvíjí od jeho jemné motoriky a týmového ducha.

Bylo jen otázkou času, kdy se někdo pokusí těchto podobností využít. Trivium první určitě nebyli, rozhodně se ale uměli prodat. Skočili po nich jak vývojáři populární herní konzole Guitar Hero, tak také autoři simulátorů Sims, arkády Mortal Kombat 11, akční adventury God of War nebo značka EA Sports, která dodává na trh gamesy se sportovní tématikou. Bodejť by nebyli ideálními kandidáty na spolupráci. Možná mají Alexe Benta a Heafy se během let vypracoval na vysoce kompetentního kytaristu a zpěváka, pořád ale nehrají nic náročnějšího než dovědně poskládaná žánrová klišé.

Máte věcnou připomínku? Kdo přijde na přetřes příště? Těším se na vaše návrhy dole v diskuzi.

Tagy marketing Trivium Proč si nevzít příklad
Jan Hamerský
/*1988/ Když se v patnácti rozhodoval, co dál dělat, psaní byla jasná volba. V devatenácti si to rozmyslel. Přišlo mu, že to dějiny píšou příběhy. Pak zjistil, že to jsou vítězové a dal se k poraženým. Historii i tak vystudoval a tři roky ho živila, než od ní zběhl. Stalo se t…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY