Přejít k hlavnímu obsahu
A teď se tím Tomáš Neuwerth konečně prokousal a zmixoval to. Čekáme na vydání… | Foto: archiv KolHal
A teď se tím Tomáš Neuwerth konečně prokousal a zmixoval to. Čekáme na vydání… | Foto: archiv KolHal
Jakub Muhlfeit - Pá, 30.10.2020 - 15:00

Vstávej, sladká lásko, tak vstávej, už je čas…

Na podzim 2019 jsme se po dlouhých odkladech, způsobených peripetiemi v našich životech, potkali s Tomášem Neuwerthem (dále jen Tom), obligátně v Bio Oko na Letné. Bylo to skvělé. Vzpomněl jsem na setkání Voskovce a Wericha, kteří, třeba po deseti letech, navázali dialog, jako by se právě vrátili z toalety.

Dohodli jsme se, že s Kolektivní Halucinací tentokrát studio vynecháme a pojedeme natočit základy na Vysočinu do chalupy Ondry Lišky, druhdy předsedy strany Zelených a člena kapely Lesní zvěř. Podle Toma je to je to skvělé místo, kam jezdí na soustředění s Kafka Bandem a Tata Bojs.

Vyrazili jsme koncem listopadu 2019 na Dé jedničku, která se neptá… Projeli jsme jí jako nůž máslem a už sjížděli na stodevatenáctém kilometru na Nové Město a dále až do vesničky Krátká, která je opravdu krátká a hezká (a jejíž největší pamětihodností je haltýř u malého rybníčku), tam byl náš cíl.

Ve studiu

Postavili jsme aparát a začali vybírat z asi dvaceti písní, které jsme měli aktuálně v playlistu nebo těch, které tam demokratický proces v kapele vyzdvihl. Příkazník bubeník začal vařit krkonošské kyselo a atmosféra byla dokonale tvůrčí.

Tom přivezl své staré Amátky. Bicí, o kterých říkal, že jsou ukradenými Ludwigy. V racku měl lampový předzesilovač a jablečný tablet s Logic Pro. My přivezli dvě komba Laney, pololampu a lampu VC112, kytary Ibanezku S series, Epiphona Dota, akustiky Epiphone PR 350CE a Epiphone PR-775-S a klasickou kytaru Takemine GC1. Další důležitou součástí naší výbavy je MicroKorg a využili jsme i androidí aplikaci EerieSynth, jež je dokonalou nápodobu například Ondens Martenlotu nebo Thereminu. Upravili jsme akustické vlastnosti místnosti umístěním koberců na trámy u stropu. Do rohů jsme též instalovali koberečky coby lapače basů.

Vrhli jsme se na první píseň jménem Realita. Zjistili jsme, že umístění bicích u balkonových dveří je nepříjemné z hlediska akumulace kondenzované vody, ale zvuk je přesně pro nás. Ani bigbít, ani haluz, ale zvuk, který by nám žádné studio nedalo. Tom dokonce litoval, že sem bubny nedal už s bigbítem, který tam nahrával kdysi před námi. Dobrý začátek.

Druhý den jsme za 300procentní vlhkosti vyjeli s Příkazníkem bubeníkem do vedlejší střediskové obce nakoupit potraviny. Na zpáteční cestě jsme vlivem travního akvaplaningu vyvrátili Ondrovi Liškovi vrata do dvora bez dalších ztrát na hrdlech či majetku. To bylo jasné potvrzení, že duchové nad námi bdí a že se nahrávání vyvíjí správným směrem. Vrata jsme společnými silami narovnali a provizorně opravili, Jura Hradil, který vstoupí na scénu našeho příběhu o tři řádky níže, nám slíbil, že přivaří vše odvařené. Ondrovi jsme se omluvili, ale vzhledem k tomu, že nám neodepsal…

Ondro, ten trávník před vraty je kriminální, dej tam zámkovku, prosím!

Skvělé bylo, když se přijel podívat již zmíněný Jura Hradil. Bydlí ve vedlejší vesnici, je to Tomův spoluhráč z Tata Bojs a Kafka Bandu, toho času dokončoval album Hrubé Hudby, které nám pustil a okomentoval. My mu pustili naše čerstvé haluze a během hovoru jsme zjistili, že jsme všichni zarytými fanoušky Oldřicha Janoty. Vstávej, sladká lásko, tak vstávej, už je čas…

S Jurou Hradilem

Nahrávali jsme, vařili jsme, zhlédli jsme Slavii v Lize mistrů, prodloužili jsme pobyt, nepohodli jsme se, vynervovali jsme se, znejistěli jsme se, nakonec jsme se pohodli a dohodli a měli osm tracků a dva rozdělané a slíbili jsme si, že po novém roce nahrajeme ony dvě rozdělané písně ve studiu u Tomášova bratra Dušana. Stihli jsme to taktak před příchodem viru.

A co teď dál, základy hotové, nouzový stav v ulicích, roušky, pandemie, konec starých časů... Tom se domluvil s bráchou Dušanem a ten nám, v roušce s obrázkem zajíčka na ústech, zapůjčil mikrofon Rode N1a. ... Nahrávali jsme doma. Během jara jsme Tomovi posílali všechny vokály a dohrávky několika nástrojů, vše po netu, a on naříkal, že toho je strašně moc, že se těmi tracky nikdy neprokouše.

Prokousal, zmixoval a nyní čekáme na vydání…

A jak jste svou desku nahrávali vy? Podělte se s námi a napište nám na redakce@frontman.cz.

Nahrávání Kyselo Nahrávání Nahrávání Nahrávání Nahrávání
Tagy komunita Kolektivní Halucinace Tomáš Neuwerth Hrubá Hudba domácí studio
Frontman Kolektivní Halucinace. Jsme to, co vám chybí, co se nedá vyčíst z výplatní pásky, co se nedá spočítat na vagóny a vyvézt do Číny, co se nedá ani posadit na klín a nechat to mávat plyšovou tlapičkou, jako že se přece vůbec nic neděje. Naše hudba je jako stav, že doma n...
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY