VINC: Svlékl jsem starou kůži, Snake Skin Jacket je příběh proměny
Snake Skin Jacket je příběh o vnitřní proměně chlapa a zároveň důkaz, že když něco musí ven, najde si to cestu. Je to moje osobní výpověď o proměně, bolesti a rozhodnutí jít dál – a taky popis toho, jak se z intenzivního životního období zrodil sedm a půl minuty dlouhý blues-rockový opus, který jsme s kapelou VINC & Red Light Street dělali po svým a bez zbytečných kompromisů.
První část téhle písně vznikla v období, kdy stojím jednou nohou v ráji a přitom mě to dost pálí. Láska k ženě svejch snů, femme fatale, která přišla jednostranně… nebo ve špatnej čas? Ten pocit zná spousta chlapů – přijde to nečekaně a tvrdě, bolí to, ale buď se složíš, nebo zůstaneš stát. Já jsem zůstal. Hořkost jsem přijal tak, jak jsem ji cítil – bez lítosti, bez výmluv. Prostě jsem šel dál. A přesně takhle vznikala i celá nahrávka.
Zvuk jsme si nahráli sami jako kapela, u mě doma. Půjčili jsme si vybavení, dali dohromady know-how a rozhodli se, že to zvládneme. Nahráli jsme bicí, kytary i zpěvy a svépomocí si vytvořili vlastní domácí Abbey Road v Kutné Hoře. Nebylo to dokonalý, bylo to pravdivý – a o to šlo. S mixem a finálním nahráváním vokálů nám pomohl kamarád ze studia v Praze, protože i když si chceme věci dělat po svým, víme, kdy má smysl spojit síly. Jako kapela se chceme posouvat i na téhle nezávislé úrovni, bez zkratek a bez kompromisů.
Pak přišel zlom – nejen v písni, ale i ve mně. Uvědomil jsem si, že láska nemusí ničit. Že si ji můžu nechat, ale už se kvůli ní nemusím rozpadat. Svlékl jsem starou kůži. Jako had. Vzal jsem si novou. Snake Skin Jacket.
Druhá půlka songu je energie, pohyb a pravda. Jsem hlasitější, svobodnější a nezastavitelný. Nebojím se tancovat, křičet a říkat věci nahlas – sobě i světu. Rostu a jdu dál.
A pak je tu klip, který byl sám o sobě událostí. Natáčeli jsme ho ve Fun Areně Praha, obřím indoor prostoru plném arkádových her, paintballových hřišť, neonů a cyberpunkové atmosféry. Kulisa, která si o tenhle příběh prostě řekla. Klip jsme tam nejen natočili, ale 17. ledna ho tam i pokřtili při oficiální otvíračce areálu. Legendární noc. Energie, na kterou se nezapomíná.
V klipu uvidíte krásnou ženu Barboru Zavadilovou a taky velké, opravdové hady – Žofinu a Štefana. Ne symbolicky. Skutečně. Protože tahle proměna je reálná.
Celý rock’n’rollový opus má sedm a půl minuty a funguje jako vizuální i hudební statement, že blues-rock není mrtvej. Naopak. Okázale ožívá. Dýchá. Kouše. A jde dopředu.
Pojď s náma touhle cestou. Kytarový sólo není sprostý slovo.
Jak vznikal váš klip a jak přemýšlíte o své tvorbě vy? Podělte se a napište nám na redakce@frontman.cz.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
