Sum 41 naposledy balancují mezi nebem a peklem
Je to téměř rok, co kanadští pop punkeři Sum 41 vydali prohlášení, že po sedmadvaceti letech jejich cesta končí. Slíbili dokončit turné a hlavně pak své poslední, rozlučkové album, které právě vychází.
„Tohle je deska, se kterou bych chtěl odejít. Udělali jsme dvojalbum pop punku a metalu a dává to smysl. Trvalo nám dlouho, než jsme si tuhle cestu vydláždili, ale povedlo se nám to,“ nechal se slyšet zpěvák Deryck Whibley. Dvojalbum Heaven: X: Hell nabízí dvacet skladeb, z nichž první desítka představuje pop punkovou tvář kapely a ta druhá nabízí těžkotonážní skladby s heavy kytarami.
Nástup s Waiting On A Twist Of Fate se povedl a posluchač se okamžitě ocitne v období raných alb kapely jako Chuck nebo Does This Look Infected. Pomyslnou třešničkou na dortu je pak doprovodný videoklip pořízený v lasvegaském Punk Rock Museu, v němž se coby vrátný objeví CJ Ramone.
Svůj smysl pro hitovost dokazují Sum 41 i v dalších kouscích Ladmines a I Can't Wait. Písně Time Won't Wait a Dopamine nápadně připomenou materiál, kterým se na posledních dvou albech prezentoval Machine Gun Kelly. Na vině ale bude nejspíš pop punková šablona využívající lety prověřené postupy. Album svižně odsýpá a skákavá Not Quite Myself nebo rychlovka Johhny Libertine jen podtrhují bezstarostnou náladu první poloviny dvojalba. Emotivnější moment přijde až s pomalejší Radio Silence.
Krátké, ale poměrně zbytečné intro Preparasi A Salire nás přenese do druhé („pekelné“) poloviny. V Rise Up už kytary ztěžknou, ale v refrénu stále slyšíme dozvuky pop punkové minulosti, scream, dvojšlapka a pekelný riff však připraví půdu pro skvělé heavy sólo Davea Bakshe. Ten je ve svém živlu i v dalších písních jako I Don't Need Anyone nebo You Wanted War, v nichž předvádí, že svůj nástroj umí ovládat.
Už nejde o písně na první poslech. Skladby vyžadují bližší zaměření, nálada je o poznání temnější, zvuk splňuje všechny požadavky moderního rocku a pravdou je, že by mu trocha té pomyslné špíny neuškodila. Vcelku šikovně se pak Sum 41 popasovali i se stounovskou Paint It Black.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Pětapadesát minut uběhne jako voda a my si v nich zrekapitulujeme hudební evoluci Sum 41, kdy se nebáli posunout, změnit a přitom i nadále zůstat sví. Od jednoduchého pop punku až po metalový sound a písně, v nichž nechybí mezihry, sóla, změny temp. Nutno dodat, že obě polohy kapele sedí a nezní v nich nijak nuceně či nepřirozeně. Heaven: X: Hell je velmi povedenou tečkou za bohatou a poměrně pestrou kariérou Sum 41.
Sum 41 – Heaven: X: Hell
Rise Records, 00:55:02
pop punk/rock/metal
75 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
