Přejít k hlavnímu obsahu
Petr Adamík -

Sir Bob Geldof a jeho krysy natočili slušnou desku, měli by se ale držet svých kořenů

Irští Boomtown Rats, kterým se největšího věhlasu dostalo na přelomu 70. a 80. let minulého století se v roce 2013 slavnostně vrátili na koncertní pódia. Na podporu tehdy vydané výběrovky Back to Boomtown: Classic Rats Hits, jež obsahovala také dva zbrusu nové kousky, vyrazili na turné. Úspěch, jakému se na těchto koncertech Rats těšili, Geldofa přesvědčil, že má smysl pokračovat.

A tak nyní po dlouhých šestatřiceti letech příchází Boomtown Rats s novým studiovým albem Citizens Of Boomtown. Kapela, v jejíž sestavě najdeme čtyři původní členy, připravila desítku skladeb, které v různých momentech nabízí nostalgické vzpomínky za nejúspěšnější érou kapely. Zároveň se ale v několika číslech snaží přizpůsobit současnosti a působit tak moderně, což je ale v tomto případě spíše na škodu.

Úvodní skladba Trash Glam Baby je přesně taková jakou byste si na comebackové desce představovali. Čerpá z toho, v čem byli Rats vždy nejlepší, má rock´n´rollový základ a nechybí nosná melodie. Odkazy na New York Dolls a Bowieho (a jeho Ziggyho Stardusta) ukazují z jakého prostředí kapela vzešla. V sedmdesátkovém duchu se nese i následující Sweet Thing a jemný náznak moderna se promítne až v Monster Monkeys, společné kompozici Geldofa a basáka Petea Briquetta, který si zároveň vzal na starost i produkci alba. Ač jsou v ní samply a synťáky řešeny s mírou a vkusně, tak po poslechu navazující, harmonikou okořeněné garážovky She Said No, je jasné, jaká poloha Rats sluší nejvíce.

Baladická hitovka Passing Through znovu evokuje Davida Bowieho, respektive Lou Reeda. První problém tak nastává až ve skladbě K.I.S.S., která sice ze začátku možná zní jako Boomtown Rats z období alba Mondo Bongo, ale rapová vložka v druhé půlce je zcela mimo a vůbec jí nesedí. Rock´N´Roll Yé Yé to, byť s laciným popěvkem v refrénu, napraví, ale v Get A Grip se už zase snaží Geldof a spol. znít mladě a slušný riff i nápad je pohřben v pseudo housovém podkresu.

V závěrečné The Boomtown Rats se dají tyto pokusy o omlazení odpustit. Píseň dobře funguje a jak už se mohla kapela i fanoušci přesvědčit, daří se ji hlavně na koncertních pódiích, pro které je svou hymnickou povahou jako stvořená. Přesto je její verze z roku 2013 povedenější, hlavně pak díky výraznější basové lince. Tak jako tak, Boomtown Rats se toho, co předvádí na první půlce disku, měli držet po celou dobu. Takhle je radost z jejich návratu jaksi neúplná. 

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Žánrovou rozmanitost. Každá píseň je jiná a na albu najdeme rozjuchaná rock´n´rollové sóla, klidnější polohy s piánem či akustickou kytarou anebo rovnou taneční záležitosti. Především lze pak ocenit, že i po 36 letech dokáží Rats stále napsat silnou, jednoduchou skladbu s popově chytlavým refrénem.

Boomtown Rats

Boomtown Rats  Citizens Of Boomtown

BMG, 41:13

Rock/Power Pop

65 %
Tagy Recenze alb Bob Geldof

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Petr Adamík
V roce 1999 jsem spoluzakládal punk'n'rollovou kapelu Degradace, se kterou to táhnu dodnes. Již několik let pracuji v hudebninách Hudební Svět a před nějakým časem jsem se ke všemu rozhodl, že bych chtěl o muzice i psát (Rock…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY