Šepot z izolace: Shura je zpět s osmdesátkově ovoněnou poprockovou deskou

Alexandra Lilah Denton, známá pod uměleckým jménem Shura, se na scéně objevila v polovině minulé dekády s melancholickým synth popem, který spojoval taneční eleganci s indie intimitou. Debutové, devět let staré album Nothing's Real ji zařadilo mezi nejzajímavější hlasy britského electro popu a přineslo i ostře sledovanou nominaci BBC Sound of 2015. Druhá deska Forevher z roku 2019 znamenala odchod od major labelu, otevřenější osobní polohu a zároveň poctu queer identitě i intimnímu soulovému písničkářství. Novinka I Got Too Sad for My Friends, vydaná letos na jaře u labelu PIAS po šesti letech ticha, je jejím zatím tematicky nejodvážnějším krokem, kdy před posluchači stojí zranitelně obnažená.

Album vzniklo v období izolace a vyhoření, kdy Shura ztratila chuť i sílu tvořit. Místo návratu k synthpopové hitovosti se rozhodla zpomalit a reflektovat vlastní zranitelnost. Jak sama říká, deska je „soubor malých zpráv z okraje poznání“ – písně se rodí z deprese, osamění i znovuobjevované křehkosti. Nejde však jen o plačtivé gesto – jak sama zpěvačka vysvětluje, „nejde jen o klišé připomínku, že je v pořádku plakat; spíš o návrh, že soustředit se na jeden konkrétní pocit může být cestou, jak do sebe vpustit víc světla“. Album tak funguje jako deník z období, kdy psaní písní nebylo volbou, ale nutností. V klipové America zpěvačka popisuje pocity odloučení při životě na dálku, Leonard Street je portrétem městské samoty, zatímco Bad Kid s nadhledem ironizuje vlastní outsiderství.

Co na desce jako muzikanti oceníte?

Hudebně Shura odklání svou tvorbu od synthpopového lesku směrem ke komornímu popu. Aranže staví na klavíru, jemných kytarách a dechových nástrojích – v písni America zazní klarinet, v Leonard Street saxofon, skladbu I Wanna Be Loved by You zase ozvláštňuje sbor. Přesto se na albu najdou i návraty k synthpopu: World's Worst Girlfriend a Recognise jsou zalité jiskřivými syntezátory a rytmikou, které se bez obalu hlásí k osmdesátkové estetice. Naštěstí toto není jediná poloha alba. V jiných skladbách dodávají pestrost hravé zvukové detaily – analogově elektronické ornamenty v Online nebo vrstvené vokály v Tokyo, které spolu s netradičně nasnímanými akustickými nástroji směřuje až do hájemství Sufjana Stevense a dalších popových experimentátorů.

Nahrávku zpestřují také hostující hlasy: Becca Mancari v Bad Kid posouvá skladbu do indie folkové jemnosti, Helado Negro v If You Don't Believe in Love přináší soulovou náladu a Cassandra Jenkins v Richardson dodává popově baladickou vrstvu. Právě tyto kontrasty mezi melancholií a hravou ironií jsou klíčem k atmosféře alba. Ne vždy fungují dokonale – například singl World's Worst Girlfriend se nechává až příliš pohltit retropopovou estetikou.

Většinou ale Angličanka nachází křehkou rovnováhu, která desku drží pohromadě. Pokud se vám jméno Shura dosud vyhýbalo a nepohrdnete inteligentním, řemeslně poctivým popem, pak může být I Got Too Sad for My Friends příjemným objevem. A není třeba se bát názvu: Shura není „příliš smutná“ ani pro své přátele, ani pro své posluchače.

Shura – I Got Too Sad for My Friends

PIAS; 2025; 00:38:34

70 %