Přejít k hlavnímu obsahu
Jednou z výhod studia na „malých“ katedrách je také osobní přístup a určitá vzájemná podpora studentů a vyučujících. | Foto: Pexels.com
Jednou z výhod studia na „malých“ katedrách je také osobní přístup a určitá vzájemná podpora studentů a vyučujících. | Foto: Pexels.com
Anna Marie Hradecká - St, 12.01.2022 - 08:00

Rozšiřte si muzikantské obzory, studujte hudební vědu

Věděli jste, že dávno před „vynálezem“ powerchordů používali paralelní akordické postupy už Claude Debussy nebo Bohuslav Martinů? Nebo že s technikou hry na theorbu, čtrnáctistrunnou basovou loutnu, by měl dneska solidní potíže kdekterý djentleman? A jak ovlivnila rasová segregace a patriarchát vývoj jazzu a blues? Ať už vás na muzice (nejen té evropské) zajímají hlavně její vnitřní technické zákonitosti, nebo se chcete dozvědět víc o kulturním kontextu, ve kterém ji lidé v průběhu historie tvořili, studium muzikologie vám zprostředkuje obojí – a může mít dobrý vliv i na vaše muzikantské „skillz“. Den otevřených dveří na pražské katedře hudební vědy se koná už tuto sobotu 15. ledna.

Když se řekne „hudební věda“ nebo „muzikologie“, starší ročníky si možná ještě z útlého dětství vybaví mluvící bělovlasou hlavu „dědka“ Zdeňka Nejedlého, komunistického ministra kultury, jehož monotónní televizní přednášky o hudbě byly pro běžného smrtelníka skutečně nepoživatelné. Případně si člověk hudební vědu spojoval s bádáním v zaprášených archivech, kde hrozí, že ho mezi sebou rozdrtí těžké pojízdné regály, zatímco se marně snaží najít odpověď na kruciální výzkumnou otázku – jakou že barvu pyžama měl na sobě Antonín Dvořák při kompozici Novosvětské.

„A co s tím diplomem z humanitního oboru jako budeš dělat?“

Z vlastní zkušenosti můžu říct, že současná česká muzikologie už je mnohem záživnější – a především použitelnější pro další profesní uplatnění. Hudební žurnalistika, publicistika a další práce v audiovizuálních médiích, akademická kariéra a výzkum, dramaturgie festivalů, koncertů nebo divadel, PR a hudební management, skladatelská a muzikantská kariéra, práce v hudebních nakladatelstvích a vydavatelstvích, další studium v oblasti hudby a zvuku, různé mezioborové průsečíky typu hudební psychologie, ale i to zmíněné uchovávání hudební kultury prostřednictvím badatelských institucí, knihoven a archivů... Všude tam se znalosti nabyté studiem hudební vědy hodí.

Nebudeme si namlouvat, že platově taková práce odpovídá žádaným postům ve finančním byznysu nebo třeba v IT. Slušně placené pozice se ale najít dají a hlavně – pro muzikanta je to práce v rámci oboru, jen trochu „z druhé strany barikády“, kde za sebou vidíte reálný výsledek například v podobě publikovaného článku nebo atraktivního festivalového line-upu. Navíc se často dá dělat na volné noze nebo minimálně v režimu klouzavé pracovní doby, což se v kombinaci s aktivním hraním nebo třeba s výukou hudby docela hodí.

Kde studovat hudební vědu

V současné době se u nás dá muzikologie studovat v bakalářských, magisterských a doktorských programech na filozofických fakultách Univerzity Karlovy v Praze, Masarykovy univerzity v Brně a Univerzity Palackého v Olomouci. Každá z kateder nabízí trochu jiné zázemí a celkové zaměření. Záleží vždycky na tom, jaké osobnosti na dané katedře působí. Pražská hudební věda třeba oproti dřívější pověsti konzervativní bašty zaměřené na starou hudbu před rokem 1800 v posledních letech dost pookřála. Díky progresivním vyučujícím se tu rozjely semináře kulturní analýzy hudby, kde není problém věnovat se například LGBTQ+ tématice ve spojitosti s nezávislou elektronickou scénou, zkoumat performanci maskulinity v extrémním metalu nebo třeba mapovat hudební aktivity v českém vězeňství.

Jednou z výhod studia na „malých“ katedrách je také osobní přístup a určitá vzájemná podpora studentů a vyučujících. Kredity sice rozhodně nedostanete zadarmo, ale u zkoušky na vás nebudou koukat jako na neznámého vojína hodného odstřelu a ať už to dopadne jakkoli, třeba pak zajdete společně i na pivo. A ve vašem záměru vyjet na Erasmus nebo se dostat na doktorát do zahraničí vás na hudební vědě také všemi prostředky podpoří.

Co od studia čekat

Je jasné, že se člověk během studia už od začátku orientuje na určitou oblast podle svého muzikantského zájmu. Pokud vás zajímá vývoj českého artrocku v okovech železné opony, možná tolik nedoceníte seminář církevní hudby a gregoriánského chorálu. Naopak zapáleného příznivce hudby klasicismu asi moc nedojme přednáška o rasismu a sexismu v americkém gangstarapu. Nevadí. S odstupem času hodně oceňuju, že jsme úplně zadarmo a přímo od odborníků na dané téma dostávali množství podrobných informací z různých časových, místních i průřezově tématických hudebních oblastí, na které si člověk normálně – jojo, přiznejme si to – nikdy nenajde čas.

Skeptik mladé generace Z by nejspíš řekl, že všechno, co potřebuje vědět, si přece v mžiku vygooglí. My jsme se ale na hudební vědě naučili věc, kterou na „internetech“ nenajdete – totiž samostatně přemýšlet, kriticky analyzovat a vyhodnocovat informace, uspořádávat je do logických struktur, důsledně a poctivě formulovat argumenty a pak s jejich pomocí vést nějakou smysluplnou debatu. A to se hodí nejen do uvažování o muzice, ale taky do života obecně.

Tagy hudební věda muzikologie studium hudby vysoká škola univerzita Univerzita Karlova Masarykova univerzita Palackého univerzita
Anna Marie Hradecká
Moje hudební vzdělání začalo přívalem zahraničního popu v porevolučních rádiích. S bráchou jsme sledovali hitparády a hráli hru, kdo uhodne písničku a interpreta podle prvních taktů. Chtěla jsem být samozřejmě jako Mel B ze Spice Girls. Jenže na konzervatoř jsem pak šla studov…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY