Přejít k hlavnímu obsahu
Idol se ohlíží za svým životem a vzpomíná na dávnou nehodu na motorce, která pro něj byla duševní očistou | Foto: Steven Sebring
Idol se ohlíží za svým životem a vzpomíná na dávnou nehodu na motorce, která pro něj byla duševní očistou | Foto: Steven Sebring
Petr Adamík - Pá, 24.09.2021 - 12:00

The Roadside Billyho Idola je krátkou, ale upřímnou hudební zpovědí

Blonďatý rebel si už na své poslední desce Kings & Queens Of The Underground uvědomil, že jeho fanoušci tak úplně netouží po experimentech a „nových tvářích“ Billyho Idola, které předvedl na desce Cyberpunk nebo o něco později na modernější Devil's Playground. Namísto toho chtějí slyšet to, s čím se pětašedesátiletý zpěvák před čtyřmi dekádami proslavil na sólové dráze, když spojil punk rockové kořeny s popovou chytlavostí, tanečními rytmy a osmdesátkovou estetikou. V tomto duchu se tak nese i jeho nové EP The Roadside.

Billy Idol není zrovna typ interpreta, který by chrlil alba každým rokem, a tak se na jeho nový materiál muselo čekat dlouhých sedm let. Čekání ale stálo za to, byť jde jen o čtyřpísňové EP, což jde však v souladu s dnešní zrychlenou dobou – upoutat posluchačovu pozornost dlouhohrajícím albem je stále těžší. Přesto si ale po poslechu budete přát, aby skladeb bylo trochu víc.

Na The Roadside samozřejmě nechybí Idolova pravá ruka, kytarista Steve Stevens, což je vždy dobrým znamením. Úvodní skladba Rita Hayworth je svižný kousek s nádechem zpěvákova divokého mládí stráveném v punkových Generation X. Dravou baskytaru s bicími po chvíli decentně doplní klávesy a jako třešnička na dortu pak působí Stevensovo krátké sólo zakončené jeho typickým raygun efektem. Bitter Taste je akusticky laděný kousek v country-rockovém pojetí, kdy si vzpomenete na slavný hit Chrise Issaka Wicked Games. Idol se v něm ohlíží za svým životem a vzpomíná na dávnou nehodu na motorce, která pro něj byla duševní očistou. Tato upřímná zpověď lahodí uchu a její klidnější nálada dává vyniknout Idolovu charismatickému vokálu.

Pokud bychom měli vybrat skladbu, která je kombinací výše zmíněných hudebních prvků, neodmyslitelně spojených s Idolovou hudební kariérou, tak to určitě bude U Don't Have To Kiss Me Like That. V ní Idol se Stevensem rovněž resuscitují zvuk z období desky Wiplash Smile a druhý zmíněný sází kytarové vyhrávky a riffy jako v dobách jejich největší slávy. Na závěr přidávají klidnější Baby Put Your Clothes Back On se začátkem jako ze Stevensovy filmovky Top Gun Anthem. Příjemná, ale ničím zvlášť vybočující píseň.  

Co na desce jako muzikanti oceníte?

Billy Idol tvoří se svým parťákem Stevem Stevensem dokonale sehraný pár. Stevens v písních nijak zbytečně neexhibuje a slouží jim. Ví přesně, co Idol potřebuje, a má jeho plnou důvěru. Ti dva spolu pořád umí napsat účinné skladby. Čerpají ze své historie, aniž by působili jako vlastní parodie. 

Billy Idol - The Roadside EP

Billy Idol – The Roadside

Dark Horse Records, 16 min.

80 %

Tagy Recenze alb Billy Idol Steve Stevens
Petr Adamík
V roce 1999 jsem spoluzakládal punk'n'rollovou kapelu Degradace, se kterou to táhnu dodnes. Již několik let pracuji v hudebninách Hudební Svět a před nějakým časem jsem se ke všemu rozhodl, že bych chtěl o muzice i psát (Rock…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY