Leto s Monikou skládá z nejistoty křehký popový portrét dospělosti

Monika Omerzu Midriaková nikdy nepůsobila jako autorka, která by oddělovala písňový svět od toho filmového. Na scéně se nejprve výrazněji objevila v projektu Monikino Kino, společném česko-slovenském duu s Petrem Markem z Midi Lidi, v jehož debutu Prázdniny z roku 2014 se už rýsovala její schopnost spojovat popovou melodiku s křehkou, lehce filmovou náladou. Později se tato citlivost přirozeně přelila i do hudby pro film a divadlo. Nominace na Českého lva za soundtrack k filmu Všechno bude, práce na filmech Atlas ptáků a Nevděčné bytosti nebo další scénická hudba tak nejsou odbočkami od její sólové tvorby, ale spíš jinými větvemi téhož stromu. Sama v rozhovoru pro pořad ArtCafé v Českém rozhlase - Vltava připomínala, že studium střihu ji naučilo přemýšlet o stavbě příběhu, vnitřní logice a formování vyznění. Přesně tyto schopnosti se nyní vracejí i na druhém albu projektu Leto s Monikou. Cítiť to všetko naraz přichází osm let po eponymním debutu, který slovenské Radio_Head Awards ocenily jako Debut roku, a nezní jako opožděné pokračování, ale jako deska autorky, která mezitím našla jistější způsob, jak zachytit nestálý svět i vlastní nejistotu. Ne s dívčí bezprostředností, ale z dospělejší, ženské perspektivy, která si už nepotřebuje vybírat mezi křehkostí a přesností.

Název desky Cítiť to všetko naraz není jen hezká formulace pocitu, ale klíč k celé desce. Monika v písních málokdy izoluje jednu emoci. Zamilovanost se tu potkává s pochybností, ztráta s nadějí, touha po blízkosti se strachem, že druhý člověk může kdykoli odejít. V Odovzdaj sa mi nezpívá o lásce jako o romantickém vrcholu příběhu, ale jako o vztahu, který pokračuje i po něm ve chvílích únavy, zranitelnosti a každodenního rozhodování, zda se druhému znovu otevřít. Lament zase přenáší intimní nejistotu do širšího světa zahlceného zprávami, sociálními sítěmi a pocitem, že všichni hledáme místo, kam se před tím vším na chvíli schovat. A Miesta na mape otevírají prostor vnitřnímu hlasu, který umí být krutější než okolí. Právě v tom je album dospělé, protože se nesnaží chaos uhladit do jedné nálady, ale připouští, že dnešní citový provoz běží v několika protichůdných rovinách současně.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Cítiť to všetko naraz je křehká indie popová deska, která se nebojí detailu, ale zároveň se v něm neztrácí. Monika ji napsala i produkovala sama, což je na výsledku znát v dobrém slova smyslu. Skladby působí intimně, jako by vznikaly v prostoru, kde si autorka může dovolit křehkost, omyl i dlouhé hledání správného tvaru. Zároveň ale nejde o domácí lo-fi zápisník. Syntezátorové plochy, jemně vedené melodie, živé bicí Jakuba Šindlera i kytarové a basové vstupy Lukáše Klavrzy dávají písním pevnější obrys a místy až komorně filmovou plasticitu. Důležité je, že aranže nepůsobí jako dodatečná ozdoba, spíš jako způsob, jak přesněji vystihnout proměnlivý vnitřní stav jednotlivých skladeb. Zastav díky neklasické stavbě a množství protichůdných, ale přitom do sebe zapadajících vrstev opravdu funguje jako jeden z určujících tónů alba, zatímco Lament ukazuje, že i popově přímá píseň může nést tíhu současného informačního hluku. Album pulzující v pomalých nebo středních tempech tak nejlépe funguje ve chvílích, kdy se domácí soustředěnost potká s ambicí udělat zvuk, který je vrstevnatý, ale neokázalý.

Síla Cítiť to všetko naraz nestojí na jednom velkém gestu, ale na soustředěném skládání drobných střípků dohromady. Album je křehké, ale ne nesourodé; popově přímočaré, ale ne prvoplánové; osobní, ale ne uzavřené do deníkově nepřístupné intimity. Přiznává vlastní nedokonalost s pokorou a hudební část alba tuto skutečnost trpělivě podtrhuje. Na nové desce se v pozitivním slova smyslu potkává její filmová zkušenost s písničkářskou bezprostředností. Každá skladba je drobnou etudou z běžného života, která má vlastní obraz, vlastní střih i vlastní nevyřčený dozvuk. Cítiť to všetko naraz je tak nenápadně silná deska o tom, že dospělost nemusí znamenat schopnost mít ve věcech jasno, ale dokázat vidět věci z větší perspektivy. Umět se zorientovat v současném babylonu světa a přijmout ho takový, jaký je, i když to tu a tam bolí a přináší okamžiky nepochopení a tenze. Někdy zkrátka stačí přesněji slyšet, kolik rozdílných hlasů se v nás ozývá zároveň a náhle dříve nepochopitelné věci začnou dávat smysl. V tom cítím nejsilnější poselství nového alba Leto s Monikou.

Leto s Monikou – Cítiť to všetko naraz

Slnko rec., 2026, 00:27:49

80 %