Riffový deník #3: Memories – Může tě tvrdá hudba dojmout?

Sladkokyselé vzpomínky

Baladické sloky hraju v mollu. Jsou jako chvíle, kdy ti hlavou probleskne, jak skvělé věci kdysi byly – nechci ale znít jako někdo, kdo se pořád vrtá v minulosti, tak to není. Ne že bych chtěl vrátit čas. Jen mě občas úplně zasáhne, kolik skvělých a vtipných momentů se tehdy stalo. Asi jsem měl tu nejlepší partu, jinak by těch vzpomínek nebylo tolik – takových, že se jim prostě musím smát. A pak přijde chvíle, kdy bych si něco z toho nejradši zopakoval… jenže už to nejde. A hned nato mě znovu přepadne smích.

Celé Memories je vlastně taková jízda mezi těmi dvěma póly. Chvílemi se člověk zasní, chvílemi se tomu musí zasmát. Obzvlášť je to slyšet ve „výherním“ refrénu. Tolik vtipných momentů, tolik absurdních situací, že se prostě nejde nesmát.

Hudební vzpomínka. Vznikla doma. Bez očekávání.

Celé jsem to nahrál doma. V domácím studiu, které se skládá z poměrně dostupných věcí – zvukovka, kytara, kabel, Cubase a základní pluginy, které jsem dostal ke zvukovce. Tento základ mi bohatě postačil k tomu, abych vytvořil něco smysluplného. Složil jsem s ním několik desítek riffů a také svou první instrumentálku Neural Connections. Hlavní je mít nápad, nebo si ho vytvořit, a chuť ho dál rozvíjet.
Skladba je jednoduchá v akordech, ale zato masivní v orchestraci – ta není hned slyšet, ale pocit, který vytváří, je hutný. Držel jsem se klasické popové struktury, ale s jedním experimentem navíc – bridge s selective pickingem. Protože vzpomínky nikdy nejsou úplně lineární.

Selective picking: Když vzpomínky zpřesní a rytmus začne mluvit

V bridge části Memories jsem se poprvé víc opřel do selective pickingu – techniky, která je extrémně perkusivní, zní opravdu unikátně a já ten zvuk miluju. Je ale také hodně závislá na přesnosti. Nejde jen o to, co hraješ, ale co nehraješ. Každý úhoz je úmysl. Tady jsem si pohrál nejen s technikou samotnou, ale i s akordovým přístupem – selective picking mi umožnil přemýšlet spíš harmonicky než riffově. Zkoumal jsem, jak se jednotlivé tóny v akordu posouvají a přelévají, takže voice leading tu hraje klíčovou roli.

Postupně se bridge vyvíjí až do pasáže, kde hraju sextoly ve skupinách po čtyřech. Možná to zní matematicky, ale ve výsledku to vytváří zajímavý, skoro „klopýtavý“ groove. Je to rytmus, který tě na chvíli vyhodí z rovnováhy – a právě proto působí živě a nečekaně.

Upřímně, chvíli jsem bojoval s tím, zahrát tenhle úsek rytmicky opravdu tight. Hudba, kterou dělám, stojí a padá s tím, jestli groove sedí, jak má. Nakonec se ale povedlo chytit dobrý take, který měl přesnost i přirozený tah. Stačilo pár drobných editů a bylo hotovo.

Je to jen malý moment ve skladbě, ale pro mě osobně jeden z nejzajímavějších.

Memories je již venku!

Memories je o tom, jak se některé pocity vracejí znenadání. O tom, že si ne vždy vybavíme samotné situace, ale spíš emoce, které jsme tehdy cítili. A když se nad tím celým zamyslíme… nezbývá než se zasmát.