Přejít k hlavnímu obsahu
Hit lze napsat i v dětském pokoji | Foto: archiv Marca Laurena
Hit lze napsat i v dětském pokoji | Foto: archiv Marca Laurena
Marco Lauren - Út, 23.06.2020 - 14:00

Rád bych se stal Davidem Bowiem české scény

Svou první písničku jsem napsal v patnácti a už od začátku jsem měl jasnou vizi psát věci pouze v angličtině. Češtinou jsem lehce „opovrhoval“ a taky jsem si naivně říkal, že určitě není tak těžké se prosadit v zahraničí. Studium hudby ve Velké Británii mně dalo novou perspektivu. Jako Marco Lauren jsem vydal dvě skladby, které jsem si sám napsal, zaranžoval a zprodukoval. A češtinu jsem nakonec vzal na milost – právě vyšel můj nový singl Karamel.

Už po maturitě na gymnáziu (2018) jsem si byl jistý, že chci jít hudebním směrem. Podal jsem si přihlášku na JAMU (neúspěšně) – obor hudební management. Bral jsem to docela jako osobní selhání, hodně jsem si věřil. V té době mi kamarád navrhl, že je dost zajímavých hudebních oborů ve Velké Británii, a že bych to měl zkusit. Moc šancí jsem tomu nedával, za studiem v zahraničí je spoustu předsudků a otazníků, ale i tak jsem kontaktoval jednu agenturu, která mi s celým procesem pomohla. Několik týdnů na to mi přišel gratulační e-mail, že jsem se dostal na University of South Wales – obor populární a komerční hudba. Nemohl jsem tomu uvěřit. V ČR mě na hudební výšku nevezmou a v Británii ano? Dodalo mi to sebevědomí a celý nadšený jsem se chystal na odjezd.

Můj obor je velice všeobecný – učíme se všechno od hudební teorie, vystupování (tzv. artistic development and performance), songwritingu, hudební produkce, muzikologie, až po základy hudebního byznysu. Zkrátka píchneme tak nějak do všeho. Studium u nás a v Británii je dost odlišné. Vše je založeno na praktické bázi, žádné biflování tam neexistuje. Navíc výhoda je, že studuji pouze pop – to znamená populární hudbu jako takovou od jejího počátku. Klasiku vůbec neřešíme. Momentálně jsem v druhém ročníku a jsem vděčný za to, že jsem tuto šanci dostal. Pohybuji se v kruhu velice talentovaných, inspirujících lidí, a to mě nabíjí. Na druhou stranu, konkurence je zde obrovská a dostat se na místní hudební scénu je extrémně těžké. Je to běh na dlouhou trať.

Nakonec právě tohle byl impuls k tomu zkusit napsat taky něco v češtině. Ani nevím, proč jsem se tak dlouho češtině bránil. Je to přece tak krásný, ohebný a zvučný jazyk.

Mám v šuplíku napsaných (i nahraných) spoustu písní a nápadů, které jsem doposud (z mnoha důvodů) nerealizoval. Hlavní náplní jednoho předmětu v druhém ročníku bylo napsat, zprodukovat, zmixovat pár písní, a to v kolaboraci s další osobou. Podmínkou bylo, že píseň musí být napsaná za pomoci tzv. „alternativní“ cesty songwritingu. To znamená, že se píseň klasicky nepíše za pomocí kytary nebo piana, ale pomocí technologie. V případě vydaného Karamelu to byl syntetizátorový „drone“ zvuk, který se táhne od začátku až do konce. Ten ve mně vyvolal určitý mood a následně jsem našel pomocí kytary vhodný akordový progres, napsal hlavní melodii a vytvořil základní strukturu písně za pomocí hudebního softwaru. Používám Logic Pro X a rozhodně bych neměnil. Následovalo aranžování, vrstvení, hledání těch správných zvuků a celkové zdokonalovaní skladby. Jelikož mi celá aranž zněla sladce, tak jsem se rozhodl ji pojmenovat Karamel. Tento název byl jakýsi odrazový můstek pro celou textovou stranu písně. Následovala postprodukce, tedy mix a master.

Celý tento proces trval s přestávkami cca půl roku. Docela mi to otevřelo oči, protože je opravdu spoustu způsobů, jak se píšou písníčky. Bylo to úplně něco jiného, než co jsem doposud dělal (a hlavně to ve mně probudilo zájem o hudební produkci). Vždy jsem si říkal, že chci jen psát písničky a zbytek nechám na producentovi. Tohle byl ale jeden velký omyl. Znalost hudební produkce otevře hudebníkovi oči, a hlavně je to cesta, jak najít svůj vlastní, osobitý zvuk. Myslím si, že je důležité neustále zkoušet nové věci, snažit se být kreativní. Zkrátka vystoupit ze své komfortní zóny a nebýt zabedněný.

Z natáčení Karamelu

S produkcí a mixem mi pomáhal můj spolužák a kamarád Oliver Fecci-Chiffi. Master jsem poté přenechal na brněnském producentovi Romanovi Kašníkovi (když už je ta písnička v češtině). Sranda je, že první verze byla v angličtině a až po nějaké době jsem se rozhodl, že bych chtěl nahrát i verzi českou. Oliver na mě teda docela koukal, když jsem mu oznámil svůj záměr. Uvědomil jsem si i další věc – psaní písniček není osamělý proces, ale má to být živá kolaborace. Když se podíváme na ty nejúspěšnější hity (ať už solo interpretů, nebo kapel), zjistíme, že všechno je kolaborace i 10 a více songwriterů + producentů. Jednak se v té spolupráci člověk naučí nové věci, na které by sám nepřišel, a hlavně je dobré mít další nezávislou hlavu, která přinese čerstvé nápady. Dříve po dopsání jakékoliv písničky jsem si myslel, jaký hit jsem to napsal, ale realita byla jinde. Spíš jsem lichotil svému egu. Hudba je zkrátka celoživotní učení a poznávání.

Klip mi natáčel můj dlouholetý kamarád Daniel Szczotka – student kamery na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Natáčel mi už dva předchozí klipy a na pomoc si vzal jeho spolužáky. Dal jsem mu vizi, ale námět a obecně veškerou kreativní stránku klipu jsem nechal na něm. Občas mu do to toho sice trochu kecám, ale jinak si na spolupráci mezi námi nemůžu stěžovat. Známe se dlouho, věřím mu a jsem na něj už zvyklý. Plánujeme spolu do budoucna natočit spoustu dalších klipů a doufám, že úroveň se bude jen zvyšovat.

Z natáčení Karamelu

Při produkci Karamelu jsme samozřejmě narazili na různé problémy, hodně jsem se toho naučil. Celá skladba vznikla defacto v mém pokoji na koleji. Žádná drahá studia a akusticky do posledního detailu vymazlené prostory. Technologie šla strašně dopředu a hit lze dnes nahrát i v dětském pokoji (Billie Eilish je přikladem). Stačí dobrý laptop, hudební software, kvalitní zvuková karta a vědomosti. V celé aranži jsou pouze dva živé nástroje – můj hlas a Oliverova elektrická kytara, která je místy tak zprocesovaná, že nejde ani poznat, o jaký nástroj jde. Žádná komba ani předzesilovače jsme neřešili, protože kytara šla rovnou do zvukové karty (stará dobrá červená Focusrite Scarlett). Na kytaru taky hraju, ale přenechal jsem to protentokrát zkušenějšímu.

Projekt má dohromady 102 stop. Je to docela dost, ale máme tam spoustu různých ambientních zvuků, vokálů (adlibs), které celý mix jen tak lehce špiní v pozadí. Osobně si ale myslím, že to posluchač vnitřně vycítí a celkově to přidá na atmosféře písníčky. Všechny vokálové stopy jsou nahrané na AKG C-414, je to můj oblíbený kondenzátor, na který jde nahrát snad všechno. Zkrátka takový univerzální dělník. Za mikrofon jsme dali akustický paravan, který vyřeší případné problémy s akustikou prostoru. Každá stopa má trochu jiné EQ, je zabalená do trochu odlišného reverbu z důvodu, aby z toho vznikl takový zajímavý komplex. Problém tedy byl se syčivostí (sibilance) na hlavním zpěvu. Ani po použití dvou de-esserů jsme s tím nebyli úplně spokojení. V refrénech je na hlase přidané zkreslení. Samozřejmě že jsme každý vokál ladili a prohnali ho autotunem. Osobně mám lehký autotunový zvuk rád.

Natáčení klipu Karamel

Syntetizátorových vrstev je tam opravdu hodně – kila hrají různé kombinace padů a rytmicky jsme skladbu podpořili různými arpeggiatorami. Já na piano hrát trochu umím, ale dnešní technologie nám dokáže hodně pomoci, což je skvělé. Žádný analog jsme nepoužili, všechny zvuky jsou z Alchemy plug-inu. Osobně si myslím, že žádný analog už ani není třeba. Pluginy jsou fakt na dobré úrovni. Však i takový Deadmau5 neumí hrát na žádný nástroj. Velký důraz jsme dali na elektrickou basu. Chci, aby to byl takový můj rukopis. V posledním refrénu se také přidají smyčce. Bicí element je celý naprogramovaný – se základním beatem přišel Oliver.

Karamel reflektuje styl, kterým bych se chtěl jako interpret přibližně ubírat. Jako songwriter se ale nechci ničím omezovat a jsem otevřený všemu. Inspirací mám opravdu hodně. Mám zkrátka rád moderní popové formy s pár kapkami alternativy. Svůj žánr bych definoval jako alternativní pop. Je to říznuté hodně žánry a asi nejvíc ovlivněný jsem popem, hip-hopem, R & B, alternativním rockem, a trip-hopem. Rád bych se stal takovým Davidem Bowiem české scény.

Moje vize je dodělat vysokou školu, vybrousit si svůj zvuk, nabrat více zkušeností a vrátit se zpět do Česka. Chtěl bych trochu zainvestovat, postavit si studio a uplatnit se jako hudební producent. Do toho se samozřejmě soustředit na vlastní kariéru. Rád bych upoutal pozornost nějakého velkého vydavatelství.

Jaký je váš příběh? Podělte se s námi a pište na redakce@frontman.cz.

Tagy komunita Marco Lauren jak složit hit David Bowie
Alternative pop singer/songwriter. Je mně jednadvacet a aktuálně studuji obor populární a komerční hudba na University of South Wales v Cardiffu. Streamovací platformy – Instagram – Facebook – Twitter  
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY