Proč je dobré být vybíravý? Ptejte se Michaela Krásného

Živé koncerty nejsou. Korzujeme po lesích, plnými doušky nasáváme leda tak inspiraci a mezitím se živíme zakonzervovanými koncerty. Tento trend zčásti zasáhl také album Michaela Krásného.

Je to teprve jeho druhé sólové album. Ještě předloni byl tento nájemný baskytarista v jednom kole kvůli pestré klientele jako Gaia Messiah, strejda Tom z Krucipüsku, Dan Bárta a v posledních letech hlavně Laco Déczi. A pak, 20:20 je dlouhohrající album s parametry jazzového koncertu. Standardy a vlastní věci, Just a Man a Night Voices, jsou na něm smíchané v poměru tři ku jedné, člověka okamžitě přenesou do libovolného newyorského klubu a pro Spotify oficiálně neexistují.

Krásný nechtěl kvůli pár lajkům potit krev a ještě pokoušet trpělivost posluchačů, pro které MP3 320kbps je zlo a ne hudební formát, zvlášť pokud mu na desku přispěli. Proto 20:20 vydal vlastním nákladem pouze jako CD, gramec nebo FLAC na bandcampu. Jako nabubřelá holírna to zní jedině, nechápete-li hloubku věci. Říkejme jí lekce pokory – a hudebního realismu.

Klasicky vzdělaný hudební skladatel ještě může vycházet ze složitých kompozičních vzorců, ale co si počne muzikant, kterého hodí do vody a řeknou mu: „improvizuj!“ Zážitek z jeho jedinečného podání je často to jediné, co z něj zaslechnete nad hladinou moře, které generuje umělá inteligence, ať už spravuje hudební banky, nebo samostatně skládá. Možná ošidíte uši, ale nikdy celkový dojem. Je jedno, jestli přemítáte, kudy, kam a ke komu desku dostanete nebo jakou chcete zvukovou kvalitu. Na každý pád je dobré být vybíravý.

Kdo jiný by to měl vědět lépe než někdo, kdo zažil zvučení na etapy, tj. u pódia, v půlce sálu a s bicíma odstíněnými plexisklem, aby se kapela i hosté slyšeli navzájem? Zřejmě jen ti s podobnou zkušeností jako Krásný, který tak moc dřel repertoár, aby se za velkou louží neztratil, až zjistil, jak strašně jsou si jednotlivé skladby podobné a často jedna z druhé vycházejí.

Co si z desky odnesete jako muzikanty?

20:20 je cizí egocentrismus, tolik typický pro sólové kytarové podniky. Hlavní roli místo basy hraje libozvučný jazz, který neslouží jako alibi pro špatně zahrané noty. Baskytara se naplno projeví v tříminutovém, devadesát let starém standardu, vtipně nazvaném All of Me. Krásného vklad tudíž vystopují v zásadě jen mazáci s tisícovkami skladeb v hlavě. Na ostatní toho ale i tak zbude hodně, od zvuku, který je „jako živý,“ po kompozice s dostatkem prostoru pro exhibice každého z ansámblu a konče hracím časem, po jehož uběhnutí rádi znovu zmáčknete play. Zrazovat vás od toho může jedině intonačně naprosto spolehlivý, nicméně poněkud odosobněný vokál.

Michael Krásný – 20:20

vlastní náklad, 2020, 43:56

75 %