Přejít k hlavnímu obsahu
Hrajte to tak jak na koncertě a ty se, Sisi, nedívej do kamery | Foto: Naše desky
Hrajte to tak jak na koncertě a ty se, Sisi, nedívej do kamery | Foto: Tomáš Bláha
Jiří „Sisi“ Sochor - Pá, 06.11.2020 - 13:00

POVÍDKA: Povodí Ohře – Stará zem

Je poledne. Ležím doma odkopán, opocen a mělce dýchám. Před a včerejší koncert, Maruška, Mary, vodka, bary, španělská kytara a k ránu se Slávkem zpěv mi ubraly drahocenných sil. „Sorry, mámo, musel jsem si dát.“ Ba, ba, jazyk se lepí na patro, hledám cigaretu... A dnes ještě ten zasranej klip!

30. 8. 2020, Hospoda U Křelovců, Plzeň. Kamera, střih a námět klipu: Tomáš Bláha

      Píp, pip
      Honza Eso
      Neděle 30. srpna 2020, 13.57
 
      Holčina z Full Moonu 774 116 *** – zavolej jí, někdo od nás ji měl vyzvednout, ale my nakládáme a řešíme auto. Ve dvě je na nádraží.
 
      Do píči! Hodím na sebe košili, zavážu kecky a letím. Tramvaj mi frkne před nosem… Zadýchán vytáčím ve vestibulu nádraží číslo fullmoonové holčičky.
 
      Tu, tu, tu         
      OBSAZENO     
 
      Rozhlížím se kolem sebe. NIC.
      Vyjdu před budovu. NIC.
        
      Píšu:
      774 116 ***
      Neděle 30. srpna 2020, 14.17
 
      Čekám Vás na nádraží, neberete tel. Zavolejte. Sisi
 
      Přemístím se ke stánku na nástupišti a objednám si pivo. Opět vytáčím číslo.
 
      Tu, tu, tu         
      OBSAZENO
 
      Píšu:
      774 116 ***
      Neděle 30. srpna 2020, 14.19
 
      Nebereteeee! Jsem u stánku na nástupišti. Sisi
 
      Rezignuji a u stolku popíjím zlatavý mok.
 
      Tú, tú, tú
      Od Ladon
      Neděle 30. srpna 2020
 
      „Zdar. Kde jsi?“
      „Na nádraží. Čekám tu na někoho z Full Moonu.“
      „Tak přijď ke Křelovcům. Už tu je.“
      „Mrcha. Zdar. Jdu.“
 
U Křelovců
 
      Koupím cigarety a stoupám nad nádraží do hospody U Křelovců. Pamatuji si ji již z mých učňovských let, kdy přetékala blázny všech druhů a povah.
      Vkročím dovnitř. Zde se zastavil čas. Na podlaze linoleum a discokoulí nasvícený pánský hajzl.
      S panem majitelem, Johnym a pár štamgasty přemístíme kulečník do rohu.
      Hoši tahají aparát a já se jdu věnovat slečně Full Moon.
      „Ahoj. Sisi.“ Podám ruku krapet nervóznímu stvoření.
      „Ahoj. Ja som Lucia. Stretli sme sa v Mariánskych Lázňach,“  vychrlí na mě slovensky.
      Tlačím na ni, abychom rozhovor rozhodně udělali co nejdříve. Není mi dobře.
      „Pánové, chce eště jedného zástupcu mladšej generácie,“ snažím se ji napodobit.
      Počkáme u piva, až kolegové nazvučí. Na stole mezitím přistanou popelníky.
      Odpovídat na nejméně 50x položené otázky chce odvahu.
      „Ako to vaše Povodiečko vzniklo?“
      „Ako ste sa stretli?“
      „Obľubené miesto na Povodie Ohře?“ – To zní vtipně, neumí vyslovit ř.
      Sem tam něco řeknu. Většinu prostoru přenechávám chlapcům. Láďa hrne moudrá slova před sebou jak buldozer. Bouše s kolečkem a Jan s lopatou sekundují.
      Pan Mže ukusuje chlebíček a já si dávám další pivo.
      Hospoda se pozvolna zaplňuje štamgasty i naším komparzem. Dorážejí zástupci Našich desek.
      Začínám pivo prokládat vodkou.
      Vzápětí přijíždí i režisér. Připraví si rekvizity a upraví osvětlení.
 
Hrajte to tak jak na koncertě...

Část I. KAPELA

       „Hrajte to tak jak na koncertě a ty se, Sisi, nedívej do kamery.“
      „Ok.“
      „Jedem.“
      „STOP – JEŠTĚ JEDNOU.“
      Nedokážu si vzpomenout na zkrácenou verzi písně Stará zem a do toho pořád čumím do kamery.
      Když to přehrajeme přibližně osmkrát, což je v podstatě celý koncertní set, začne se mi upravená podoba songu pomalu vybavovat.

Část II. NENÁVISTNÉ POHLEDY

      Nenávistné pohledy stolu komparzistů proti místním štamgastům. Breivik, Kejsa, Mušketýr – to bude domácí hodně silná káva.
      Stávám se asistentem režiséra.
      „Od zpěvu.“    
      „KLAPKA – NENÁVISTNÉ POHLEDY poprvé.“
      Herci po špeku vybuchují smíchy.
      „Sparta – Plzeň  3:0,“ zahlásí někdo průběžný výsledek současně hraného fotbalového utkání.
      „Cože?!?“
      „Kurva, to není možný!“
      „Ty zmrdi!“
      Pohledy jsou najednou víc než nenávistné. Koušou kouř. Vzduchem létají tácky. A jak když bičem mrská, sviští jedovatá slova.
      „STOP – JEŠTĚ JEDNOU,“ přerušuje stále kapelu i herce pan režisér Bláha.
      Situace se vyhrocuje. Sliny nenávisti létají od úst.
      „STOP – JEŠTĚ JEDNOU PROSÍM.“
      Doteky čel. Židle v rukou. Breivik vstává. Vypije Frantovi panáka a poté mu nesportovně, přesto zkušeně, rozbije flašku o hlavu.
      „STOP – PARÁDA.“
      Účinkující se rozprchnou po hospodě.
 
Zbraně

Část III. ZBRANĚ

      „Můžu si sundat bundu?“ ptá se Láďa pana režiséra.
      „Ne! Když si v tom začal, tak to tak i dohraješ.“
      Otočím do sebe panáka.
      Svoláme herce.
      Jsem moc rád, že dnes jen zpívám. – Původní verze venkovské svatby a ranní divé lynčování mé osoby, tažené vzhůru křížovou cestou…
      „STOP – JEŠTĚ JEDNOU.“
… mi nahání hrůzu. To se ani nezmiňuji o oběšení vedle kaple na konci cesty. Brrrrrr…
      „Od sóla.“ 
      „KLAPKA – GANY poprvé.“
      Bouše se do toho opře.
      Boeing míří kvérem Breivikovi na hlavu a střídavě se snaží kontrolovat stůl štamgastů.
      Sólo vyplňuje prostor.
      Kalašnikov v Kejsovo rukou.
      Přechod a činel.
      Brokovnice, samopal a pistole.
      Kytara pomalu utichá a proti sobě stojí dva tábory naštvaných chlapů a žen.
      „Breiviku, střílej,“ ozve se z publika.
      Ticho. Vše ztuhne. Do místnosti vstoupil malý Kajetán Tyl.
      „Dík, to je vše.“
      Po šesti hodinách natáčení přidáme ještě část koncertního programu.
      Přisednu ke stolu. Mastí se karty a sázka je vysoko! Jakub dal do hry Veroniku, kterou vzápětí vyhrává zpět... NEŠŤASTNÍK... Pepi vyráží paní výčepní z rukou tác kořalek.
      „STOP – JEŠTĚ JEDNOU.“ 
      Zaplatíme.
Tagy komunita Povodí Ohře povídka
Frontman a textař kapel Povodí Ohře, Esgmeq a Skupina Štěstí
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY