Přejít k hlavnímu obsahu
Leon - St, 22.02.2017 - 08:30

Pódiový gear Doylea Bramhalla II

Původem texaský bluesrockový kytarista, skladatel a zpěvák Doyle Bramhall II získal své muzikantské ostruhy už jako osmnáctiletý, když se jako mladý talent stal členem kapely Fabulous Thunderbirds. Měl tak možnost pilovat řemeslo po boku famózního kytaristy Steva Raye Vaughana a jeho bratra Jimmieho. Bramhall byl v začátcích své kariéry někdy označován za nástupce Jimiho Hendrixe, čemuž napomohl fakt, že oba jako levorucí hráči používali nástroje konstruované pro praváky.

Nicméně Hendrix dodržoval na kytarách klasickou posloupnost strun, zatímco Bramhall je má nataženy reverzně, což se otisklo nejen v jeho technice hry obou rukou, kdy beglajty na vinutých strunách hraje odspodu a tenké struny vytahuje směrem dolů, ale tato změna má určitý dopad i na jeho zvuk. Podobný způsob řazení strun používají nebo používali např. Otis Rush, Coco Montoya, Albert King, Eric Gales nebo nevidomý kanadský kytarista Jeff Healey, který měl svého Strata téměř vždy na klíně a hrál na něj steelovým způsobem.

Bramhallovo angažmá u Fabulous Thunderbirds vyústilo na konci osmdesátých let v další spolupráci se Stevem Vaughanem v kvintetu Arc Angels, následné hostování u zpěváka Marca Benna a v roce 1996 je na světě první sólové album Doyle Bramhall II, na kterém kromě bubeníka Abe Laboriela Jr., Sheily E. a mnoha dalších hraje i jeho otec.

V roce 1999 přichází nabídka, která se neodmítá - Bramhall dostává lano od bývalého basisty Pink Floyd Rogera Waterse na post kytaristy pro Watersovo turné In The Flesh (vyšlo na stejnojmenném live albu a DVD), kde má na starost party Davida Gilmoura. Dalším milníkem je místo v doprovodném bandu hvězdného Erica Claptona a později i účast na CD Claptona a B.B. Kinga Riding with the King (2000).

S Claptonem spolupracuje i nadále, včetně nahrávání alb Reptile (2001), Me and Mr. Johnson, Sessions for Robert J, Back Home, Old Sock, Live in San Diego (2016) a dalších. Paralelně se věnuje i vlastním sólovým projektům s kapelou Smokestack a jeho studiová činnost je lemována spoluprací s řadou známých jmén jako např. Susan Tedeschi, Willie Nelson, J.J. Cale, Sheryl Crow, Elton John, Meshell Ndegeocello nebo Gregg Allman.

Prozatím poslední sólový počin představuje album Rich Man ze září minulého roku, které Bramhall propagoval také na letošní zimní části amerického turné, k němuž se váže i následující popis jeho pódiového gearu.


Kytary

Bramhall na poslední šňůře opět používal výhradně svůj oblíbený a řádně otlučený Fender Stratocaster Sunburst z roku 1964, který si v minulosti společně se stowattovým Marshallem 1967 Super Bass pořídil v kalifornském obchodě Norm's Guitar pro natáčení alba Welcome (2001). Letitý nástroj v levoruké verzi má pro Bramhalla typicky otočené struny (opačné pořadí - vinuté E je dole, tenké e nahoře).

Nástroj s lehkým olšovým tělem, subtilnějším javorovým krkem a palisandrovým hmatníkem byl přepražcován silnějšími jumbo pražci, jinak je většina komponentů včetně elektroniky s třípolohovým přepínačem (standardní switch u vintage Stratů) v původním stavu. Bramhall potahuje tuto kytaru strunami D’Addario EXL115 Nickel Wound (.011–.049) a oblíbeným typem trsátek jsou modely Fender Heavy.

Zesilovače a boxy

Na turné Bramhall Kombinoval dva aparáty - prvním byl ručně pájený (hardwire) jednokanálový zesilovač Blackenship Variplex, což je model vycházející z Marshallu Super Lead Plexi. Hlava o výkonu 50 W využívá trojice elektronek 12AX7, dvou lamp EL34, špičkových traf Mercury a kondenzátorů ARS a má integrovaný Variac regulující napájecí napětí ovlivňující výkon aparátu i jeho zvukový charakter. Hlava byla zapojena do jednoho 2x12 kabinetu Fender Bassbreaker BB-212 osazeného dvojicí reproduktorů Celestion Vintage 30.

Druhým modelem rozšiřujícím paletu pevného a širokého soundu s citlivou dynamickou odezvou bylo modifikované kombo Fender Super Reverb Silverface ze sedmdesátých let, u něhož byla odpojena koncová master hlasitost a původní elektronkový usměrňovač využívající lampu 5U4 byl nahrazen tranzistorovým obvodem.

Efekty

Signál z kytary míří do rozměrného pedalboardu se vstupním bufferem a poté následují Dallas Arbiter Fuzz Face, který mu firma Berkos FX instalovala do jiného šasi, fuzz Third Stone od stejné značky, octaver Prescription Electronics COB, XTS Tejas Boost, overdrive Jan Ray Vemuram se zvukem starých komb Fender "blackface", ladička TC Electronic Polytune 2 Mini Noir a kvákadlo Vox z roku 1968,

Druhá řada řetězce začíná modelem Prescription Electronics Experience Octave Swell Fuzz Pedal, následuje fuzz Zonk Machine, Hammond Leslie G simulator, Source Audio Nemesis delay, duální tremolo JHS Honey Comb Deluxe, EBS DynaVerb, Malleko Spring Chicken reverb a univibe Shin-Ei Vibe-Bro. Efekty jsou napájeny distributorem Voodoo Lab Mondo Pedal Power.

Vedle pedalboardu najdeme přepínač funkcí obrovského reverb/vibrata Scanner (umístěno na kombu Fender) od Analog Outfitters, kteří pro výrobu tohoto "akvária" použili systém převzatý ze starých varhan Hammond. Druhým spínačem je dvoukanálový Radial Tonebone Valve-Tube Head Switcher pro volbu signálové cesty k oběma aparátům.

Tagy gear Doyle Bramhall II
Na Frontmanovi mám na starosti zejména sekci novinek a nástrojovky známých muzikantů. Léta hraju v různých kapelách na kytaru a hru na tento krásný nástroj také vyučuju.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY