Peter Tägtgren: PAIN po třiceti letech pořád nemá žádná pravidla

PAIN má za sebou třicet let existence, ale nový singl I Don't Give A Fukk rozhodně nezní jako hudba kapely, která by se chtěla ohlížet zpět. Co bylo prvotním impulzem k jeho vzniku?

Ten nápad přišel docela zvláštním způsobem. Díval jsem se na zprávy a říkal si, že už je toho všeho moc a že je mi to vlastně jedno. Pak jsem šel do sprchy a ta věta mi zůstala v hlavě. Tak jsem ji začal rozvíjet do skladby.

Ve skladbě je výrazný rapový nebo spíše mluvený vokál. Pro vás to muselo být trochu nezvyklé.

Rozhodně. Nejsem žádný rapper ani „talk singer“. Bylo to pro mě dost zvláštní. Původně jsem chtěl, aby ty části nazpíval někdo jiný, ale nepodařilo se mi nikoho sehnat, tak jsem si řekl, že to prostě udělám sám.

Musel jste kvůli tomu změnit i způsob, jakým píšete texty?

Ano. Musel jsem používat jiná slova, než používám normálně. Muselo to být ostřejší a údernější, jinak by se to slévalo. Musel jsem také jinak artikulovat a víc otevírat pusu. Byla to pro mě trochu zvláštní zkušenost.

Sebastian přináší novou energii

Na skladbě jste spolupracoval se svým synem Sebastianem. Jaké je pracovat společně na hudbě?

Je to skvělé. Sebastian je muzikant a má vlastní pohled na věci. Je zajímavé sledovat, jak se vyvíjí a co do PAIN přináší.

Máte pocit, že vás jako hudebník v něčem ovlivňuje?

Určitě. Když pracujete s někým z jiné generace, dostáváte se k jiným nápadům. A to je přesně to, co mě na hudbě baví.

Každý nový singl bude jiný

Říkal jste, že máte připraveno několik dalších singlů. Co mohou fanoušci očekávat?

V příštích měsících by měl zhruba každé dva měsíce vyjít nový singl a video. Máme asi pět dalších skladeb, o kterých už víme, že vyjdou. Některé mohou mít hostující muzikanty.

Budou všechny součástí nového alba?

To zatím nevím. Možná budou některé úplně samostatné. Každopádně každá skladba zní dost jinak než ta předchozí, což se mi líbí.

Takže se vědomě vyhýbáte tomu, aby nové PAIN zněli jako jeden předem definovaný styl?

Přesně. Když slyším něco zajímavého, nezáleží na tom, jestli je to metal nebo něco úplně jiného. Když mě zaujme rytmus nebo melodie, dostane se mi to do hlavy a snažím se udělat vlastní verzi.

PAIN nikdy neměl pravidla

PAIN od začátku kombinují metal s elektronikou, popovými melodiemi i různými dalšími vlivy. Existuje vůbec něco, co byste řekl, že už do PAIN nepatří?

Myslím, že PAIN nikdy neměl žádná pravidla. Právě proto jsem ho původně vytvořil. Chtěl jsem dělat věci, které jsem nemohl dělat s Hypocrisy.

Je po třiceti letech těžší překvapit posluchače – a zároveň překvapit sám sebe?

Možná ano, ale právě proto musíte pořád poslouchat novou hudbu a být otevřený. Nechci se opakovat.

Od kytary k elektronice

Když začínáte novou skladbu, co bývá na začátku? Kytarový riff, melodie, beat, syntezátor?

Může to být cokoliv. Někdy slyším rytmus, někdy melodii. Někdy mám prostě nějaký zvuk v hlavě. Nemusí to začínat kytarou.

Elektronika je pro PAIN stejně důležitá jako kytary. Co vás na jejich spojování stále baví?

Kontrast. Elektronika může být velmi přesná a sterilní, zatímco kytara je živá a agresivní. Když se podaří tyhle věci spojit, vznikne něco zajímavého.

Jaký je váš současný gear?

Protože jsme magazín pro muzikanty, nemohu vynechat gear. Jaké kytary a aparáty v současnosti používáte při práci na PAIN a Hypocrisy?

U kytar používám různé věci podle toho, jaký zvuk potřebuji. Pro PAIN používám například hot-rodded Marshall 800 a také aparát založený na 5150 Block Letter. Mám také několik nových aparátů, které chci vyzkoušet, například nový Meshuggah amp a signature amp od Vogga z Decapitated. Ty jsem zatím pořádně nevyzkoušel, protože jsem byl zaneprázdněný prací na PAIN.

To zní, jako byste pořád rád experimentoval i s vybavením.

Jasně. Ale nakonec je nejdůležitější, jestli ten zvuk funguje. Nejde jen o značku nebo model. Musí to sedět skladbě.

(Redakční poznámka: Aktuální informace o hot-rodded Marshall 800, aparátu založeném na 5150 Block Letter a nových aparátech Meshuggah/Vogg odpovídají Peterovu rozhovoru pro Sound On Sound z roku 2026. Historicky také používal hot-rodded Marshall stacky a později Kemper; jeho přechod ke Kemperu je doložen rozhovorem pro Guitar World.)

Producent ve vlastní kapele

Jste zároveň producent a inženýr. Pomáhá vám při vlastní tvorbě, že máte možnost kontrolovat prakticky celý proces?

Je to velká svoboda. Můžu dělat přesně to, co chci. Zároveň ale musíte vědět, kdy přestat. Když jste příliš dlouho zavřený ve studiu, můžete začít řešit věci, které už nejsou důležité.

Takže někdy je potřeba říct si: dost produkce, teď už jen hrát?

Přesně. Někdy je nejlepší prostě přestat přemýšlet a nechat skladbu být.

PAIN a Hypocrisy: dvě různé tváře

Vedle PAIN jste samozřejmě stále velmi aktivní také v Hypocrisy. Jak přepínáte mezi těmito dvěma hudebními světy?

Pro mě jsou to dvě různé věci. Hypocrisy jsou mnohem temnější a založení na death metalu. PAIN mi dovoluje experimentovat a používat mnohem více elektroniky. Potřebuji obojí.

Pracujete už také na novém materiálu Hypocrisy?

Ano, na novém materiálu se pracuje. Ale nechci nic uspěchat. Když něco vydáme, musí to mít smysl. Nechci udělat desku jen proto, že je čas vydat další album.

Po třiceti letech stále dál

Hypocrisy vznikli už v roce 1991 a PAIN o několik let později. Kdybyste se mohl vrátit za mladším Peterem Tägtgrenem, co byste mu řekl?

Asi bych mu řekl, aby si víc užíval cestu. Když jste mladý, pořád někam spěcháte a přemýšlíte o tom, co bude dál.

A co vás po všech těch letech stále žene dopředu?

Pořád mě baví dělat hudbu. Když dostanu nápad, který mě nadchne, chci ho nahrát. A když potom vidíte lidi na koncertě, jak na tu hudbu reagují, je to skvělý pocit.

V listopadu ve Zlíně

PAIN se letos představí také českým fanouškům. 21. listopadu hrajete ve Zlíně společně s Eluveitie a Wolfheart. Co od koncertu můžeme očekávat?

Bude to velká show. Těšíme se na ni. PAIN je především o energii a živé koncerty jsou pro nás důležitou součástí celé kapely.

PAIN, nebo Hypocrisy?

A teď jedna zákeřná otázka. Kdybyste si musel vybrat – PAIN, nebo Hypocrisy?

To nejde. Je to jako vybrat si oblíbené dítě. Každá kapela mi dává něco jiného. Potřebuji obě.

A poslední otázka. Co byste ještě chtěl během své hudební kariéry dokázat?

Nemám nějaký seznam věcí, které musím splnit. Chci dál dělat hudbu, která mě baví. Pokud dokážu napsat něco, co někoho potěší nebo mu něco dá, pak je to dostatečný důvod pokračovat.