Přejít k hlavnímu obsahu
Linkin Park jsou v jádru propracovaný umělecký projekt. | Foto: Chris Parker, CC Attribution-ShareAlike 4.0
Linkin Park jsou v jádru propracovaný umělecký projekt. | Foto: Chris Parker, CC Attribution-ShareAlike 4.0
Jan Hamerský -

Pět důvodů, proč Linkin Park uspěli

Hudební web Loudwire nedávno zveřejnil video, v němž kromě jiných (Billy Corgan, Frank Zappa, Bret Michaels, Serj Tankian) varuje před nástrahami hudebního byznysu Chester Bennington. Mohli bychom nad ním mávnout rukou a pomyslet si: co je nám po starostech celebrit, nota bene Zappy a Benningtona, které už problémy našeho světa netrápí. Na druhou stranu, jak shrnul Finn McKenty neboli The Punk Rock MBA, málokterá kapela má tak propracovaný byznys jako Linkin Park. V lecčem dokonce předběhli dobu svého vzniku. Ukážeme si, v čem to spočívá.

1. Berou je všichni

Dozdobit kytarová kila rapem a scratchingem bylo fresh před třiceti lety, když Anthrax na raritní ípíčko Attack of the Killer B's zařadili kolaboraci s Public Enemy. Po deseti letech už tyhle srandy dělal kde kdo – Kid Rock, Limp Bizkit, ale také Tommy Lee v projektu Methods of Mayhem. Všichni dohromady neuměli ani míchat, ani rapovat, jenom se vydávali za hranice všedních dní. Linkin Park narozdíl od nich zcela přirozeně propojovali elektroniku, pop, rap a rock do jednoho funkčního celku. Tím pádem byla kapela atraktivní pro široké spektrum posluchačů.

2. Měli lidský rozměr

Nenávist, kterou předtím Zack de la Rocha obracel proti establishmentu, si Bennington vybil na sobě. Otevřeně – i když trochu neohrabaně – se dotýkal bolestivých témat, což mělo dva důsledky. Na jednu stranu mluvil z duše všem, kteří svět kolem také viděli rozmazaně, poněvadž zažili sexuální násilí, rozvod rodičů nebo šikanu na škole. Na druhou stranu, pro všechny ostatní to byl ubrečený pozér, který se bere až moc vážně. Dokud si během jedné depresivní ataky nevzal život.

3. Jsou víc než jen kapela

Linkin Park jsou v jádru propracovaný umělecký projekt. Za grafiku zodpovídal přímo rapper Mike Shinoda. Audiovizi řídil Joe Hahn. Oba by se byli prosadili i po vlastní ose. Třeba Hahn dělal triky pro Akta X, seriál Duna nebo trailer k prvnímu Medal of Honor. Co se týče koncertní scénografie, vizuální podoby klipů i desek, měli tudíž „linkini“ vytříbený, jednotný a zcela nezaměnitelný styl, který vychází z japonské popkultury a street artu a stále se vyvíjí. Schválně: podívejte se nejdřív na obal Hybrid Theory a pak na Reanimation.

4. Ten umí to, ten zas tohle a všichni dohromady udělali moc

Že demokracie nemá v kapele místo? LP sice hráli koncerty na scéně, kterou vytvořil Shinoda a v klipech je režíroval mistr Hahn, o zásadních otázkách jako je mediální prezentace nebo dlouhodobé cíle ale rozhodovali společně. Zároveň si každý vzal na starost to, v čem nejvíc vyniká. Chester dojímal stadiony svým technicky dokonalým a zároveň emočně saturovaným jekotem, kytarista a advokát Brad Delson pečlivě čte i to, co je ve smlouvě napsáno drobným písmem kdesi pod čarou, a zároveń spolu s bubeníkem Robem Bourdonem řídí kapelní label Machine Shop.

5. Byl to technologický start-up

Tím se dostáváme k jádru pudla – tedy k otázce, proč z Linkin Park vyrostla tak vlivná kapela. Stručně řečeno: protože měli obří náskok. Spoustu dnes zcela běžných věcí rozjeli jako jedni z prvních. Label Machine Shop produkoval turné se Cypress Hill nebo s My Chemical Romance v době, kdy si to spousta kapel ještě malovala tak, že dělat sám na sebe je zbytečná práce navíc a že je spíš potřeba dostat se pod velký label. A pak udeřila krize (2008) a všichni se divili. Revoluční byla také platforma LP Underground, předchůdce crowdfundingu. A v době, kdy mail často nepoužívali ani lidé jako Lars Ulrich, prodávali Linkini na netu exkluzivní hudbu a merch. A co vydělali a neinvestovali do svého, to vrazili do Spotify.

A čím Linkin Park předběhli svou dobu podle vás? Těším se na vaše podněty.

Tagy Linkin Park top 10 numetal

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Jan Hamerský
/*1988/ Když se v patnácti rozhodoval, co dál dělat, psaní byla jasná volba. V devatenácti si to rozmyslel. Přišlo mu, že to dějiny píšou příběhy. Pak zjistil, že to jsou vítězové a dal se k poraženým. Historii i tak vystudoval a tři roky ho živila, než od ní zběhl. Stalo se t…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY