Přejít k hlavnímu obsahu
Proces tvorby hudby je u nás tradičně dlouhý a někdy frustrující | Foto: archiv Or
Proces tvorby hudby je u nás tradičně dlouhý a někdy frustrující | Foto: archiv Or
Václav Orcígr - Po, 15.06.2020 - 08:00

Obveselování smutnejch strojů

S Or už hrajeme 12 let – nezdá se to, ale ty roky ubíhají čím dál tím rychleji. Teď v červnu vydáváme naši třetí desku, která se jmenuje Smutný stroje. Asi se v ní určitým způsobem zrcadlí naše společná dlouhodobá zkušenost, ať už jsou to zážitky spojené se společným cestováním a hraním, anebo náš vlastní osobnostní vývoj. Najezdili jsme společně tisíce kilometrů po Evropě na asi šesti nebo sedmi turné, odehráli skvělé i deprimující a nervózní koncerty pro pár lidí.

To ale vlastně není ani to nejdůležitější. Společný čas, řešení věcí a hlavně společné hraní nás nějakým zvláštním způsobem spojilo, i když jsme na prahu třicítky všichni od sebe v něčem dál a i domlouvání se a vzájemná komunikace fungují jiným způsobem, než když jsme před lety nemuseli řešit nic moc jiného, než začátek a konec semestru nebo kam zajdeme v pátek (nebo jakýkoli jiný den) večer.

Ta deska asi v něčem reflektuje tu zkušenost dospívání, která se přesouvá do fáze objektivní dospělosti, ačkoli si s ní nemůžeme být zas tak jistí a možná se nám to v něčem vůbec nelíbí. Není ale jen o nás a vlastních zkušenostech. Reflektuje věci v našem okolí, lidi, které máme rádi nebo i jen ty, které neznáme a pozorujeme z povzdálí.

Ačkoli nám bylo textově vlastní nějaké introvertní hodnocení dění kolem nás, za kterým tradičně stál kytarista Adam, na Smutnejch strojích jsme se na textech podíleli všichni, což vedlo k tomu, že ta deska je na některých místech možná trochu otevřenější a textově se občas pohybuje i jinde, než v temných asociacích, kterým často nerozumíme ani my sami.

Texty většinou patřily až k tomu poslednímu, co jsme na našich věcech dodělávali a napasovávali na hotovou melodii a rytmus. Ani teď to nebylo jinak, ale i přes způsob naší vzájemné komunikace se povedlo ohledně textů otevírat prostor pro kompromisy a větší pocitový konsenzus nás všech. Možná poprvé je proto tahle deska po textové stránce stoprocentně skutečně vzájemně rezonující.

Proces tvorby hudby je u nás tradičně dlouhý a někdy frustrující. Třeba song Stromy/mosty, který desku zavírá, jsme už několikrát hodili do koše, protože jsme nebyli schopní přijít na to, jak ho odkýčovatět a dát mu patřičnou flow, hlavně z hlediska zpěvu. Chtěli jsme, aby to znělo třeba jako Helms Alee. Vybrousit hlasy do podoby, se kterou to zvládá tahle trojka ze Seattlu, je ale skoro nemožný úkol, nehledě na to, že naše hlasy mají daleko k sice testosteronovému, ale přívětivému metalu Bena Verellena (který ale stejně nechceme dělat).

Výsledek je nakonec opět kompromis – po půl roce se nám povedlo dát dohromady melodii a souzvuk hlasů, za který jsme schopni se celkem bez studu postavit. Zpěvy jsou obecně věcí, na které jsme na téhle desce makali zatím zdaleka nejvíc. Hodně nám v tom pomohlo demo, které jsme si nahráli ve zkušebně, a pak k němu u Františka ve studiu zkoušeli různé varianty zpěvů. Výsledkem je, že Smutný stroje jsou naší zdaleka nejmelodičtější deskou.

Jinak ale Smutný stroje nejsou ničím o moc speciálnějším, než otiskem času v životě jedné kapely z Prahy. Jak se mění lidi v té kapele (ne personálně, ale sami o sobě), mění se i hudba, kterou spolu tvoří. Ten proces provázanosti se těžko identifikuje, těžko říct, jestli to spolu vůbec souvisí. Máme ale pocit, že se nám ta deska povedla.

Pokřtíme ji 26. června v Underdogs a budeme rádi, když tam budete s námi. Bude tam ještě Vlněna, která vydává taky novou desku, a Tábor. Ti ještě desku nemají, ale bude brzo. Obojí to je skvělá hudba.

Tagy komunita Or Silver Rocket
Baskytarista kapel Or a Vlněna.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY