Přejít k hlavnímu obsahu
Cesta k videoklipu trvala 493 dní | Foto: Nadační fond Spolu na Draka
Cesta k videoklipu trvala 493 dní | Foto: Nadační fond Spolu na Draka
Jakub Kopecký -

Netradiční příběh písně Ještě jednou: Od bláznivé myšlenky až k videoklipu

Je začátek května roku 2020 a já sedím v přítmí obývacího pokoje a přemýšlím nad tím, co nás v době sílící pandemie v oblasti kultury a života obecně čeká. Zničehonic mi hlavou proběhne myšlenka, která se do mojí mysli cyklicky vracela již několik let – naladit rádio a slyšet vlastní vyprodukovanou autorskou skladbu. To vše s vnitřní nadstavbou v podobě pomoci tam, kde to potřebují více než já. Hypnotizuji stín dopadající na matný konferenční stolek a hlesnu: „Kdy jindy, když ne teď.“ S nulovými zkušenostmi s tímto typem contentu zvedám ještě týž večer telefon a volám svému kamarádovi Honzovi Nedvědovi, se kterým si domlouvám schůzku. Příběh začíná…

Scházíme se v útulném podniku Home Kitchen v pražských Holešovicích a pomalu Honzovi vysypávám svojí představu písně k mému projektu Galavečer na Draka, který podporuje děti se Spinální svalovou atrofií. Protože už Honza nějakou tu zkušenost s projektem má, třikrát se ho zúčastnil jako vystupující, rychle se naladí na stejnou notu a tiše přitakává. Prohazujeme ještě pár nápadů, třídíme myšlenky a odcházíme se seznamem dalších kroků, které by nás v následujících týdnech měly čekat.

Dávám Honzovi první nástřel toho, jak si představuji feeling sklady a konzultujeme první návrhy interpretů – píseň totiž chceme složit z minimálně 6 zpěváků. V červnu, tedy po pár týdnech, mi do emailu přistálo první demo skladby s klavírním doprovodem nahrané na telefon. Netrpělivě, s notnou dávkou vzrušení, otvírám přílohu a zaposlouchávám se do prvních tónů. Dvě minuty dema jsou pryč a hned záhy si musím připomínat, jak dlouhá cesta to k finální verzi ještě bude. Skladbu pouštím znovu tak 100x a hledám vodítka, na kterých budeme následující měsíce stavět. Na závěrečný poslech už cítím úplně jiné pocity a usínám s vědomím, že základní stavební kámen jsme úspěšně položili.

Známe feeling skladby a můžeme se pustit do intenzivní debaty o interpretech, která společně s oslovováním potrvá dalších několik měsíců. Moc dobře totiž víme, že samotný výběr bude pro skladbu stěžejní. A v situaci, kdy za námi není prozatím žádná společná hudební historie, je získání sympatií zpěváků k účasti v projektu přetěžká. I přes to všechno se nám daří na konci listopadu roku 2020 odškrtnou poslední jméno na našem seznamu a celá sestava je tak kompletní. Účast nám přislibuje Eva Burešová, Mariana Prachařová, Martin Písařík, Helena Navrátilová, Karolína Neuvirthová, Roman Tomeš, Michaela Tomešová, Dominik Turza alias DJ Roxtar a František Šalanda alias Saxofrancis. Včetně Honzy mám tedy příslib od deseti intepretů. A konečně začíná ta méně abstraktní část celé práce.

Mezi vším tím oslovováním se nám na konci sprna podařilo dokončit studiovou, v pořadí pátou verzi songu v Rooftop studiu Ondry Žatkuliaka připravenou pro hlasy vybraných interpretů. Od prosince zveme všechny postupně do studia a já na konci ledna dostávám první, celkově šestou verzi skladby se všemi hlasy. Tisknu nervózně tlačítko play a nechávám se unést bez přerušení na vlnách skladby. Doznívá poslední tón a já vím, že se můj sen zhmotnil. Byť nás čeká ještě pěkný kus práce, od této chvíli jsem neměl nejmenší pochyb, že tenhle na začátku bláznivý nápad dokončíme.

V té době už víme ještě dvě důležité věci a to, že se píseň bude jmenovat Ještě jednou a natočíme k ní videoklip. Oslovil jsem moje kamarády z ColorPix a multifunkční lidičky ze skupiny Pyrrotera – a na přelomu roku začal vznikat scénář a choreografie klipu, který jsme chtěli zasadit do prostor Obecního domu v Praze. Měli jsme datum a mně zbývalo jediné – dostat přes 50 lidí na jedno místo v rámci dvou natáčecích dnů. Úkol vskutku nelehký, ale produkční chlebíček není procházka růžovým sadem.

Je únor a kulisy Obecního domu, včetně jubilejní desáté a finální verze songu, jsou připraveny. Já a dalších více než 50 hostů, včetně dětských pacientů s rodiči, stojíme v sále Obecního domu. Panuje neuvěřitelně vřelá atmosféra, kterou podtrhují někteří interpreti, kteří zůstávají na místě i dlouho po natáčení. Pomalu se blíží půlnoc a my víme, že nejtěžší natáčecí den máme za sebou. Další den natočíme zbývající scény a pak už děj se vůle boží ve střižně.

Já a dalších více než 50 hostů | Foto: Nadační fond Spolu na Draka

V ní se klip vařil přes půl roku, vybíraly se nejlepší scény a záběry, ladily se detaily, barvilo se. Určujeme datum 11. 9. 2021, tedy den premiéry videoklipu. Během práce ve střižně se musela pečlivě připravit marketingová kampaň, aby úsilí všech členů štábu neprošlo mediálním éterem jen tak bez povšimnutí. Samotná kampaň pak běžela 4 týdny před oficiální premiérou. Premiérou klipu, jehož cesta z nevinného snu k výsledku, který právě vidíte, trvala přesně 493 dní. Jak se líbí vám?

Připravovali jste taky videoklip v širším týmu nebo za podobných okolností? Podělte se s námi o své zkušenosti v komentářích nebo napište na redakce@frontman.cz.

Tagy komunita Ještě jednou Nadační fond Spolu na Draka

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Jakub Kopecký
Producent a vedoucí výroby videoklipu Ještě jednou, který vznikl ve spolupráci s Nadačním fondem Spolu na Draka.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY