Přejít k hlavnímu obsahu
Leon - Út, 02.02.2016 - 08:00

Na co hraje kytarista Deep Purple Steve Morse

Americký kytarista a skladatel Steve Morse je v hudebních kruzích ceněn nejen díky své skvělé technice hry, ale také širokému záběru, který se pohybuje od rocku přes funk, country, jazz až po klasiku. Morse se zpočátku věnoval hře na klavír a klarinet, ale nakonec zvítězila kytara, na čemž měl částečně podíl i jeho starší bratr Dave, jenž jako bubeník společně se Stevem a klávesistou Jerrym Wootenem založil na konci šedesátých let kapelu Three. Po dvou letech se znovu ohlédněme za jeho životem a nově za výbavou, s níž Morse loni dvakrát přijel i do Ostravy.

Poté, co byl Steve přijat na akademii v Richmondu, se bratrská dvojice obklopuje dalšími členy a na krátkou dobu vzniká uskupení Dixie Grit, jehož repertoár tvoří většinou převzaté skladby od tradičních rockových kapel jako Led Zeppelin nebo Cream. Začátkem sedmdesátých let přestupuje Morse na floridskou universitu Miami School of Music, která byla v té době líhní výrazných muzikantů (např. Bruce Hornsby, Pat Metheny nebo Jaco Pastorius), kde s basistou Andym Westem dává dohromady partu muzikantů a v roce 1975 natáčí projektové album Rock Ensemble II.

Po ukončení školy, kdy se název kapely mění na Dixie Dregs, usedá za bicí soupravu Rod Morgenstein a Dregs podepisují smlouvu s labelem Capricorn, u kterého v roce 1977 vychází jejich první deska Free Fall s jazzrockovým materiálem, jenž sice sklidí pochvalné recenze kritiků, ale nemá dostatečnou odezvu mezi fanoušky.

O rok později přicházejí Dixie Dregs s albem What If kombinujícím prvky jižanského rocku, country, klasiky a folku a kapela si zahraje na prestižním jazzovém festivalu v Montreaux. V roce 1978 vydávají Dregs desku Night of the Living Dregs, která je také rozlučkou s krachující společností Capricorn.

Morse následně podepisuje novou smlouvu na tři alba se společností Arista Records, která v letech 1980 až 1982 vycházejí pod názvy Dregs Of The Earth, Unsung Heroes a Industry Standard. Dixie Dregs si v dalším období dávají pauzu a v této době zakládá Morse s basistou Jerrym Peekem a bubeníkem Dougem Morganem (poté nahrazen Morgensteinem) The Steve Morse Band a výsledkem je deska The Introduction vydaná u labelu Elektra Records, kterou v dalším roce roce následuje počin Stand Up s mnoha známými hosty (Eric Johnson, Petr Frampton, Albert Lee atd.).

Morsova kapela se dostává do širšího povědomí a absolvuje několik turné včetně šňůry s kanadskými Rush. V roce 1986 přijímá Morse angažmá u rockových veteránů Kansas a jeho kytara je slyšet na albech Power a In the Spirit of Things, včetně asi největšího hitu kapely All I Wanted, na kterém se Morse také autorsky podílel. Návratem k domovským Dixie Dregs je album Off The Road (r. 1988). Zajímavou informací je, že v tomto období se Morse částečně věnuje i zcela jiné profesi a několik měsíců zastává funkci druhého pilota dopravních letadel.


Zlomový je pro další kariéru Stevea Morse rok 1994, kdy nastupuje na post kytaristy hardrockových titánů Deep Purple, uvolněný odcházejícím Ritchiem Blackmorem, kterého před Morsem dočasně nahradil hostující Joe Satriani (turné The Battle Rages On). Morse, jako oficiální člen kapely, zatím nahrál s DP pět studiových alb (Purpendicular, Abandon, Bananas, Rapture of the Deep a Now What?!) a dlouhou řadu živáků.

Kromě svých závazků u stále koncertujících veteránů Deep Purple si Morse našel čas i na další sólová alba, hraní s kapelami Angelfire, Living Loud nebo projektem Flying Colors, kde se potkal s Mikem Portnoyem, Davem LaRuem, Caseyem McPhersonem a Nealem Morsem. Na svém kontě má také spolupráci s mnoha známými interprety, mezi které patří např. Jordan Rudess, Marcel Dadi, Luciano Pavarotti, Liza Minelli nebo Carl Verheyen, zúčastnil se turné G3 a věnuje se i natáčení instruktážních CD a DVD.

Následující popis pódiového vybavení se vztahuje k části podzimního evropského turné Deep Purple, které mělo 27. a 28. října 2015 i dvě zastávky v ostravské aréně.

Kytary:

Prvním důležitým nástrojem byl pro Morsea hybridní Frankenstein Tele, který si kytarista poskládal ze stratocasterovského krku s velkou hlavicí a korpusu z Telecasteru. Hmatník byl přepražcován jumbo pražci, kobylka vyměněna za gibsonovský typ tune-o-matic s trapezoidním struníkem z původně dvanáctistrunné kytary a nástroj byl osazen čtveřicí snímačů se třemi přepínači.

Elektronické zapojení tohoto netradičního Telecasteru se také stalo částečnou předlohou pro elektroniku první signované série Ernie Ball Musicman Steve Morse z roku 1986. Jeden z modrých, notně obouchaných modelů se dvěma humbuckery a dvojicí single coilů DiMarzio v konfiguraci HSSH je dodnes pro Morseho kytarou číslo 1.

Do kolekce oblíbených koncertních nástrojů patří i novější signatury Music Man SM-Y2D s topy z obláčkového javoru a transparentními laky. Tyto kytary jsou vybaveny dvojicí humbuckerů DP200 a DP205 a singlem, jenž je umístěn těsně u kobylkového snímače. Nástroje mají jednodušší přepínání v podobě nožového switche a push/pull přepínače, který aktivuje kombinaci obou humbuckerů. Morse používá modely s pevnou kobylkou i zamykatelným vibratem Floyd Rose. Ve většině případů jsou nástroje potaženy strunami Ernie Ball Super Slinky 009-042 a pro ladění drop D používá stejnou typovou řadu o síle 011.


Zesilovače a boxy:

Steve Morse je už delší dobu tváří německé značky Engl, která mu postavila aparáty Steve Morse Signature Special se čtveřicí koncových elektronek EL34 a výkonem 100 W. Tříkanálová koncepce preampu s lampami ECC 83 (12AX7) je doplněna dvojicí potenciometrů Master a dvěma efektovými smyčkami včetně MIDI rozhraní. Jedna z hlav je na koncertě používána pouze jako koncový stupeň.

Signál ze zesilovačů je posílán do šesti "áčkových" 4x12 kabinetů Engl (reproduktory Celestion Vintage 30), které si Morse staví na boční stranu z důvodu lepšího kontaktu s pódiem, což napomáhá mohutnější projekci nižších frekvencí. Vnitřní dvojice boxů je určena výhradně pro efektovanou cestu, zatímco vnější kabinety přenášejí zvuk bez přidaných dozvukových efektů.

Efektový rack a pedalboard:

V rackové skříni jsou umístěny dva krabičkové delaye TC Electronic Flashback, ze kterých Morse využívá vlastní preset Tone Print - jeden delay je nastaven na delší a druhý na kratší dozvuk. Dalším efektem je TC Electronic Hall OF Fame Reverb, ovládaný společně s kanály zesilovače pomocí MIDI kontroleru Engl a ef. smyčky. Pro oktaver a harmonizery je v racku připraven známý multiefekt TC Electronic G-Major 2.

V jednoduše řešeném pedalboardu najdeme kompresor firmy Keeley (verze se dvěma potenciometry) a polyfonní mini ladičku TC Electronic PolyTune 2. Oba delaye a harmonizer jsou ovládány trojicí volume pedálů Ernie Ball Volume VP Jr. se speciálními rozvaděči signálových cest vyrobenými firmou Skrydstrup.

Tagy steve morse
Na Frontmanovi mám na starosti zejména sekci novinek a nástrojovky známých muzikantů. Léta hraju v různých kapelách na kytaru a hru na tento krásný nástroj také vyučuju.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY