Mým kapelám a manažerům: Pořadatel není bankomat ani vaše reklamní agentura

1. Honorář

Palčivé, ale zásadní téma. Ano, chápeme, že se spousta z vás hraním živí, a rozumíme tomu. Bohužel jste si ale vybrali obor, který je pro lidi „nepotřebný“. Koncert je na rozdíl od jídla, bydlení a běžných životních nákladů zbytná položka. Pokud se vstupné pohybuje ve stovkách korun, pro spoustu lidí je to znamení, že nikam nejdou. Lidé umí počítat. Když lístek stojí 450 Kč, což se rovná buď půlce večera v hospodě, nebo hodině na koncertě, hádejte, co vyhraje.

Se spoustou kapel se dá domluvit, že se celá výše jejich požadavku zaplatí jen v případě, že dorazí dostatek lidí. To ale řada kapel nechápe, což vede k neochotě jejich koncerty vůbec pořádat. Mnozí z těch, co hrají už roky, navíc v zajetí vlastní domnělé slávy netuší, že už je nikdo nezná, nebo že je jejich tvorba pořád dokola, takže lidé nemají důvod přijít. Koncert totiž netvoří jen kapela, ale i zvuk a propagace, které také něco stojí. A s tím souvisí další bod.

2. Procenta

Manažeři, nebo obecně vy, co zařizujete kapelám koncerty. Ano, chápu procenta ze vstupného. Spousta z vás je ale nechápe. Procenta ze vstupu mají smysl v momentě, kdy jste majitel klubu. Když vám ze vstupného zůstane 20 %, je to v pohodě, protože se v kase objevily nějaké peníze. Pokud se však jedná o pořadatele, který se rozhodl dovézt kulturu na vesnici a musí si najmout prostor i externího zvukaře, jsou procenta ze vstupu věcí, která vstupné brutálně zdraží. Pak nedorazí nikdo a nevybere se ani na váš oblíbený fixní honorář pro případ, že by přišlo málo lidí.

U festivalů a malých produkcí proto prosím žádejte fixní honorář, abychom mohli zvážit, zda do takového rizika vůbec půjdeme.

3. Stejné město, jiná taxa

Nehrajte ve stejném městě nebo v jeho blízkosti na jiných místech za úplně jiné peníze. Pokud hrajete v zaplivané putyce do klobouku, protože tam máte kamarády, a za půl roku chcete v klubu desítky tisíc, kvůli čemuž se musí vybírat vstupné, je to nefér vůči pořadateli. Hlavně ale pak nepřijdou lidé – vědí totiž, že jinde hrajete zadarmo, tak proč by najednou měli platit stovky korun za vstup?

Příkladem je jedna nejmenovaná olomoucká kapela. Před pár lety jsem je oslovil na ulici, kde hráli do klobouku, s nabídkou, zda si nechtějí zahrát u nás v klubu. Moje překvapení, když na mě manažer vybalil jejich přemrštěné požadavky, bylo stejně velké jako to jeho, když jsem ho poslal do prdele.

4. Požadavky ve smlouvách

Za těch 25 let se mi už několikrát stalo, že mi přišla nabídka na kapelu. Honorář byl například 10 000 Kč. Zvážil jsem, zda do toho rizika půjdu, a když se vše odsouhlasilo, najednou začalo nekonečné kolečko zpráv:

• „Jo a potřebujeme ještě hotel pro pět lidí.“
• „Zvučit může jen tenhle konkrétní zvukař.“
• „Cestovné není v ceně, to jsem neříkal?“

A podobně. Prosím vás, uvádějte kompletní náklady hned, jakmile oslovíte pořadatele a klubové produkční. Jinak vás – zvláště pokud jste neznámá kapela – pošleme do prdele. Já to tedy dělám i u kapel, které už nějaké jméno mají, ale jejich manažer je naprosté jelito.

5. Nespolupráce

Ano, i spolupráce na promu koncertu je důležitá. Pokud chcete plnit sály, je v dnešní době, kdy je internet plný balastu, potřeba s propagací pomoci. Pokud vše necháte jen na pořadateli nebo klubu, je dost možné, že v záplavě jiných akcí zůstane ten váš koncert s pár nejvěrnějšími fanoušky a s nasraným pořadatelem k tomu.

6. Vaše promo

Na tohle spousta kapel kašle. Nemají o sobě žádný text, fotku, nemají sociální sítě ani možnost si někde poslechnout aspoň krátkou ukázku. Pořadatelé přitom tyhle věci nutně potřebují. Pokud je nemáte a tvrdíte, že hudbu děláte „jen tak pro radost“, pak ale nefňukejte, že máte v klobouku šedesát korun nebo že na koncert přišli tři lidé – z toho dva omylem a toho třetího akorát sere, že hrajete, protože nemůže v klidu cumlat pivo.

7. Kapela vydala „zásadní album“

Tato věta spouští u nás, co čteme maily od kapel každý den, okamžité zmáčknutí klávesy Delete. Ne, neodpovíme vám. Ani to nečteme a nepouštíme si ukázky kapel, které jen zkopírují klasickou slovní vatu a popisují, s kým vším už hrály. Já taky strávil pár chvil pokecem s Horacem Andym, což ale neznamená, že jsem spolupracoval s Massive Attack.

Hlavně nelžete. Nikdo vám neutrhne hlavu, když napíšete, že teprve začínáte a chcete si prostě zahrát před publikem. Koneckonců i Kabáti začínali jako zábavová kapela (a bohužel jí nezůstali). To všechno je v pohodě – pokud ovšem na konci mailu nebude věta, že chcete za svůj třetí koncert v životě 10 000 Kč a raut.