Muzikantské hlášky #3: božští zvukaři, kritika za všechny prachy i záchranné věty, když to hraje z kopce
Z facebookové diskuse pod minulým dílem sbírky muzikantských hlášek se zdá, že studnice těchto legendárních perel ještě zdaleka není vyčerpána – a taky hned tak nebude. Proto jsme tuto diskusi poctivě prošli a máme tu další porci památných vět, jež létají mezi publikem, hráči i zvukaři a rozhodně by neměly upadnout v zapomnění.
1. Jaký je rozdíl mezi zvukařem a Bohem...
Kytarista na zvukaře: „Dej mě trochu víc... nebo míň... To je jedno, jenom tak pocitově.“
Ke zvukaři: „Hele, nechci ti do toho kecat, ale ta levá kytara není moc slyšet.“ Zvukař: „To buď rád.“
Zvukař po koncertě: „Já ty kopáky nezvučil tak, aby byly slyšet. Já je zvučil tak, aby byly cejtit!“
Basák ve studiu po nahrání své linky ke zvukařovi: „Už to bylo dobrý?“ Zvukař: „Ne, radši jsem to ani nenahrál.“
Kapela na zvukaře po koncertě: „Jakej byl zvuk?“ Zvukař: „Já nevím, já to neposlouchám.“
2. Není nad upřímnou chválu... nebo kritiku
Rozjařený fanoušek po koncertě: „To bylo fakt strašný, ale hrozně jsem si to užil.“
„Čekal jsem, že to bude děsná sračka, ale bylo to super.“
K bubeníkovi na zvukovce: „Hm, je slyšet, ze jsi cvičil...“
„Je slyšet, že sháníte zpěváka.“
„To nevadí, že to neladí. Hlavní je, že to nemá rytmus.“
„To je super speedmetalová kapela. Ti jsou schopní odehrát dvouhodinovej koncert za hodinu.“
„Nesháníte zpěvačku? – „Ne.“ – „Ale měli byste...“
„Můžete teď zahrát nějakou pěknou?“
Fanoušek po koncertě: „Hudba docela dobrá, ale chce to nějakou šou, nějaké divadlo, co přitáhne víc lidí. Třeba… během koncertu zabijte bubeníka.“
„Kdybych ti k bicím postavil pytel od brambor, tak je za chvíli plnej.“
„Jak se Ti hrálo?“ – „Dobře!“ – „Myslíš, jo?“
Ke kapele hrající v baru: „Nechtěli by pánové jít na chvíli hrát kulečník?“
Na bubeníka: „Ty když se sejdeš s rytmem, tak se slušně pozdravíte a jdete každý dál svou cestou.“
„Ten aparát hraje zbytečně dobře.“
„Máš rád muziku?“ – „No jasně, muziku miluju!“ – „Tak proč hraješ?!“
3. Moudra obecná
Jak se o přestávce na koncertě pozná, kdo je bubeník? Jako jediný stojí...
„Proč do těch bubnů tak řeže?“ – „Protože to nejsou bubny, ale psychoterapeutická pomůcka.“
„Naše kapela je jako Paul McCartney. Ten má na albu jeden hit a deset kokotin. A nám už chybí jen ten hit.“
Při tahání krámů po akci zpátky do zkušebny: „Jestli tohle dělal Cobain po každým koncertě, tak se nedivím, že se zastřelil.“
„V každý kapele by měl být aspoň jeden muzikant.“ – „Znám takový kapely, který ho stále nenašly.“
„Ministerstvo dodávky varuje: chcaní způsobuje kouření.“
4. Záchranné věty aneb i když nevíš, hobluj!
Bubeník basákovi: „Ty vole, co teď hrajem?“ – „Nevim, vole. Klepni čtyři a jedem.“
Na bubeníka: „Dej to rychlejc, ať je od toho pokoj.“
„Padá řemen, něco si přej!“
„Dnes to dáme o půl tónu rychleji!“
„A umíme to zahrát i mnohem hůř...“
„Tvl, koukám, že mi na kytaře chybí géčko.“ – „V klidu, to u nás nebudeš potřebovat.“
„To nejsou brambory, to je feeling!“
A jaké památné věty jste zaslechli během muzikantského života vy? Napište nám do komentářů!
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
