Midi Lidi: Na konci z aranže vyletí saranče, které píseň nesmí požrat

Vydali dvě alba a fanouškům se za tolik hudby naráz omluvili. O práci ve studiu mluví jako o přihrávkách, které vedou ke gólům, přičemž vlastní a cizí branky nerozlišují. Obě jejich desky spojuje apel „zkusme se domluvit“, název první je pro ně utopickou vizí sám o sobě, název té druhé je utopickou vizí už od dob Michaela Jacksona. „Zlepšovat se ale pořád něco dá... a když si člověk jenom píď nějaké možnosti uvědomí a posune se v životě za deset let třeba alespoň o tu minipíď, tak je to super“, říká frontman elektropopové kapely Midi Lidi Petr Marek, kterého jsem vyzpovídala společně s Prokopem Holoubkem.

Midi Lidi mají aktuálně pět členů. Dokonce všech pět na desce zpívá! Můžete tedy jednotlivé staronové členy trošku představit?

PETR: Jo, to rádi řekneme. Já jsem Peťa Marek, starám se o některé nápady, většinu textů a o moderátorství show.

PROKOP: Já jsem Prokop Holoubek a starám se o některé hudební nápady a o jeden text (smích). A jsem manažerem kapely. A rovnou představím i ostatní – Tomáš Kelar je skvělý bubeník a multiinstrumentalista a přinašeč hudebních nápadů, skvělý zpěvák.

PETR: A dělá grafiku.

PROKOP: Markéta Lisá je skvělá přinašečka nápadů a podivných zvuků a Majda Hrubá je naše VJka, a zároveň grafička – dělala na všech deskách, které jsme dosud vydali.

PETR: A kupodivu už dokonce začíná i zpívat. Na desce zpívala v jedné písní a přináší i vlastní textové náměty.

K tomu jste ji „dokopali“ vy, aby s vámi začala zpívat?

PROKOP: My jsme nemuseli do nikoho kopat! (smích)

PETR: Ona naopak už dlouhá léta říká, že bude dobrá zpěvačka, že to o sobě ví. A my jsme ji podceňovali.

PROKOP: Já jsem ji nepodceňoval!

PETR: Ne, my jsme podceňovali jen její odvahu. My jsme nevěděli, jestli má tu odvahu, protože je to hrozně jemný člověk...

PROKOP: Který má ale silácké řeči.

PETR: Ano, má silácké řeči, ale má silnou duši. Velmi. Je to pro nás důležitá silná duše.

PROKOP: To je dost ezo. (smích)

Kluci, kde se vzala myšlenka vydat rovnou dvě alba? A jaká byla cesta od myšlenky k realizaci?

PROKOP: To byla rovnou realizace.

PETR: Ano.

PROKOP: My jsme vyprodukovali najednou hrozně moc písniček a díky tomu jsme s tím pak museli něco udělat. Takže jsme vymysleli tohle.

PETR: Ale děláme třeba i písničky, které se nám nelíbí a na desku je nedáme. To se nám taky samozřejmě stává.

PROKOP: Ještě nám jich zbyly stovky.

PETR: A zbyly i vynikající.

Takže brzy zase můžeme očekávat další album?

PROKOP: Brzy je relativní pojem třeba z pohledu kamene.

Prokope, ty jsi říkal, že takovou porci muziky je třeba fanouškům nějak kompenzovat. Už máš vymyšleno jak?

PROKOP: Mám, ale nebudu to prozrazovat. Vymysleli jsme skvělý nápad v našem duchu.

PETR: Tohle chceme nechat jako tajemství.

Obě ta alba spojuje apel „Zkusme se domluvit“. Na čem by se podle vás měla společnost zkusit domluvit? A myslíte si, že je to v současné době, kdy jsou názory vyhraněné a společnost rozdělená, vůbec možné?

PETR: Je to o té naději, že to tedy aspoň zkusíme.

PROKOP: Pojďme se domluvit a bude to!

PETR: My samozřejmě pracujeme i s utopií. Třeba už samotný název – Nikdo se ti nebude smát, když budeš mít lidi rád – je vlastně utopická vize. A Heal the world, konečně! je utopická vize už od dob Michaela Jacksona. Ale zlepšovat se pořád něco dá. A myslím si, že když si člověk jenom píď nějaké možnosti uvědomí a posune se v životě za deset let třeba alespoň o tu minipíď, tak je to super.

A je to k něčemu, posun o minipíď?

PETR: Určitě!

PROKOP: I píď je lepší než nic!

PETR: Je pravda, že já jsem založen idealisticky, chvílemi až chorobně. A pak jsem třeba někdy mimo realitu. (smích)

Pilotním singlem desky Nikdo se ti nebude smát, když budeš mít lidi rád je skladba Láska není švédský stůl, k níž bude také videoklip. Můžete nechat naše čtenáře nahlédnout pod pokličku natáčení?

PROKOP: Můžete se těšit na Pížla!

PETR: Což je Jaroslav Pížl. Básník a herec.

PROKOP: A muzikant.

PETR: A hodně speciální člověk, kterého máme moc rádi. V klipu hraje hlavní postavu, která zná spoustu zajímavých žen, jež v klipu hrají vedlejší role… Ale to neznamená, že na světe hrají ženy vedlejší role! (smích) Ale tento klip je trochu o tom, že pro toho hrdinu ženy hrají spíš vedlejší roli a měl by si uvědomit, že to je špatně.

Můžete přiblížit, jak vypadá váš tvůrčí proces – ať už z pohledu jednotlivých songů nebo celých alb? Jak jste je poskládali dohromady?

PETR: Poskládali je vlastně dobrý výraz k tomu. Protože ono je to u nás dost puzzle. Je to v podstatě stavebnice, protože každý z nás nejdřív vytvoří nějaké své demo, které poskládá jako takové krychličky v nějakém softwarovém programu. To si pak navzájem pošleme a domluvíme se, které to demo z těch 200 nebo 300 dem je fajn. A potom do toho nahráváme spoustu puzzle, které je ale zase rozpadlé. To, s čím vyjdeme ze studia, je vlastně pytlík puzzle, které ale nedrží pohromadě. A pak jde o to, poskládat to zpátky. Nahrajeme spoustu linek kytar, spoustu linek kláves, spoustu linek všeho možného a já se tím pak jak šulinek probírám. A je to strašná práce poskládat to k sobě dohromady, aby to dávalo smysl.

PROKOP: Potom to s Ondřejem Ježkem mícháme, až ty písničky mají hotový tvar.

PETR: A ještě mezi tím je textování. Texty vznikají, když mají písně tvar skoro hotový. Než mají text, tak je poslouchám – někdy půl roku a někdy i čtyři roky poslouchám dema a nahrávky. Pak k tomu vzniknou texty, za úplňku.

PROKOP: Pak se ty písničky úplně dokončí, jdou se míchat k Ondrovi. Doposud jsme všechny desky míchali u Ondry. Potom je vydáme a ještě se je musíme naučit, abychom je mohli hrát. Jsme čistě studiová kapela, takže když chceme hrát koncerty, tak následuje velká práce zrekonstruovat co hrajeme a jak to hrát naživo.

PETR: Občas se stane, že nás nebo Ondru Ježka napadne, když už tu hotovou píseň mícháme, do ní něco přihrát. A když ta přihrávka je dobrá, když to není faul…

PROKOP: Nebo ofsajd.

PETR: ... tak do toho jdeme. To, co nás napadne do toho přihrát, tak už tam většinou necháme. Ta písnička už si o něco řekne. My fungujeme tak, že do studia přijdeme s tím, že nevíme, co nahráváme. Ze studia vyjdeme s tím, že nevíme, co jsme tam nahráli, protože tam třeba strávíme deset nebo čtrnáct dnů a nevíme, co z toho vzešlo. I když víme, že jsme tam zažili některé dobré věci, ale třeba do toho čtyřtaktového dema nahráváme hodinu a půl bordelu.

Ještě mě zajímá technika, jakou na desce používáte a také to, jakou proměnou si přístroje a nástroje prošly od dob vaší předchozí desky.

PETR: Základem je program Ableton Live. Dříve jsme používali program Reason, ke kterému jsme se letos vrátili. Používám ještě třeba Figure – to jsou programy, které můžete používat ve svém telefonu. Třeba Tomáš Kelar v tom udělal spoustu zásadních věcí. Jde o opravdu naprosto jednoduchý software pro telefon, kam můžete nahrát jenom tři stopy. Potom jdeme do studia, kde do toho nahráváme živé nástroje i mrtvé nástroje, prostě to, co si skladba intuitivně řekne, nemáme nikdy dopředu daný plán. Neexistuje to, že bychom měli natočenou písničku s kytarou a řekli si – tak jak to vlastně zaranžujeme. My jdeme přesně opačnou cestou. Nám začíná aranž a na konci z té aranže vyletí dobré saranče, které tu píseň nesmí požrat.

PROKOP: Takže přihrávky vedou ke gólům.

PETR: Doufejme. Do branky.

PROKOP: My nerozlišujeme vlastní a cizí branky.

PETR: A je to tak! Protože proč soupeřit třeba s publikem, že. (smích) My to děláme pro ně i pro sebe, takže jenom jedna vlastní společná brána.

Petře, máš k nějaké z těch písní blízký osobní vztah? O které z nich si ty osobně myslíš, že je nejdůležitější – ať už z pohledu textového nebo hudebního?

PETR: Já mám vztah ke všem písním! Nejhlubinnější vztah, který mám až z dětství, je ke dvěma z nich – jedna se jmenuje Bonbóny a klid, protože je o mojí mamince, a jedna je Prvotřídní láska, což je o několika lidech, které člověk v životě potkal a kteří jsou soulmates. Je strašně moc písní, na které jsem dá se říct hrdý. Nebo na kterých mi záleží. U písně Papá úplně nemohu říct, že by mi záleželo na obsahu, protože tam žádný není.

Prokope, ty ses na jedné písni podílel autorsky zcela sólově. Jde o skladbu Rampouch, je to tak?

PETR: To je mimochodem píseň, která mě nejvíc dojímá.

PROKOP: To je písnička, která přišla úplně z čistého nebe, takže jsem ji složil asi za půl hodiny. Chvíli jsem o ní tvrdil, že to takový můj epitaf. Je to bilancující píseň člověka na odchodu. Třeba by mohl umírat, ale spíš tak nějak smířeně. Nemusí to však být umírání, může to být i nějaká zásadní životní změna. Těch levelů je tam více.

Takže se od tebe můžeme dočkat v budoucnu i dalších textů a skladeb?

PROKOP: To já nevím, to se zeptejme prozřetelnosti. (smích) Možná jo. Tahle píseň možná otevřela nějaký kanál, do kterého jsem se předtím bál nahlédnout.

Svou předchozí desku Give masterpiece a chance jste vydali v roce 2016, což je už pět let. Prozradíte, co jste dělali v mezidobí?

PETR: Věnovali jsme se spoustě věcem. Prokop dělal celou tu dobu večerníček.

PROKOP: Ano, dělal jsem hudbu k Mlsným medvědím příběhům. Teď akorát vyšla audiokniha. Dělali jsme spolu i s Ondřejem Ježkem a Tomášem Procházkou soundtrack, který jsme vydali i na vinylu, a to soundtrack k filmu Mars.

PETR: Jmenuje se to Trash on Mars. A nikdo o tom neví. Je to podivná temná hudba a byli bychom rádi, kdyby to někdo věděl.

PROKOP: Máme to moc rádi, zpívá tam v jedné písni geniálně Tomáš Kelar.

PETR: Je to taková polo-country, polo-noise, polo-rockabilly, polo-krautrock deska.

PROKOP: Markéta Lisá vydala sólovou desku, kterou promlouvá k bývalému slovenskému prezidentovi. Deska se jmenuje KISKO. Tomáš Kelar dělá vedle klubu Kabinet múz mezinárodní hudební festival Popmesse.

PETR: Já jsem natáčel videoklipy.

PROKOP: K Ventolinovi…

PETR: Quentolin Tarantino! (smích)

PROKOP: Kultovní Ventolinův klip Disco Science a natáčel i Monice Načevě Technický já, který byl dokonce nominovaný na Anděla.

PETR: Ale nezískal ho, jako vždycky. Natočili jsme krátký film Hemenex, který je o tom, jak se mají lidi spolu domluvit. A kromě toho děláme ještě všichni svoje práce – PROKOP dělá booking, když mu to covid dovolí. Já učím ve škole. Ještě jsem natáčel díl seriálu Život a doba soudce A. K.

PROKOP: Markéta dělá doktorát, Petr bude dělat docenturu...

PETR: Lidé podle mě moc nevědí, že existují stránky midilidi.com, kde jsou všechny vedlejší projekty krásně popsány. Kdyby někdo chtěl být takový blázen, že si o nás chce zjistit úplně všechno, tak tam může.