Machine Gun Kelly prochází na lost americana osobní i hudební proměnou
Colson Baker alias Machine Gun Kelly (mgk) se po dvou pop punkových zářezech v podobě alb Tickets To My Downfall (2020) a Mainstream Sellout (2022) nevrátil čistě k hip hopu, jak se nějakou dobu spekulovalo. Místo toho se hlásí s deskou, na níž se žánrově otevřel a kde do svého koktejlu přimíchává další hudební prvky, od klasického rocku a popu až po folk.
lost americana už není tak rozjuchaným albem. Je klidnější, má přízemnější zvuk a propracovanější aranže. Celkově může působit vyspěleji, v čemž hraje určitě roli také Bakerova aktuální střízlivost. Velkým překvapením byl také trailer k desce, namluvený samotným králem písničkářů Bobem Dylanem.
Úvodní outlaw overture v sobě mísí Kellyho dřívější pop punkovost s rockovějšími prvky (cosi jako novodobá variace na The Who?), aby se v závěru kompletně změnila v poloakustickou záležitost s lehkým country nádechem. Následující song cliché dostál svému názvu. Muzika je plná klišé a stejně tak i doprovodný videoklip plný prapodivných tanečků, který si tak trochu dělá legraci z éry, v níž kralovaly boy bandy.
V dont wait run fast s riffem imitujícím TV Eye od The Stooges se na nás valí zase trochu rocku, aby se v dalších kouscích nenásilně přešlo na popové melodie, v případě miss sunshine pak s příchutí country. Svižnější sweet coraline má indie nádech a dost možná si u ní vzpomenete na The Strokes.
K předchozím pop punkovým deskám se nejvíce přibližuje starman, zřejmě nejhitovější záležitost na lost americana s mazaně vystavěnými aranžemi a vynalézavým frázováním. Že nezapomněl rapovat, nám mgk připomene v tell me whats up. Závěr alba se pak nese v klidnějším režimu s akustickými kytarami či pianem (orpheus).
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Mgk na své novince nepřichází s ničím převratným, recykluje a míchá prvky různých žánrů, které jsme již mohli slyšet u jiných interpretů. Dělá to však vcelku sympaticky a po svém a nelze mu upřít nadšení, se kterým ke svým projektům přistupuje.
Určitě je také znát posun v samotné vokální prezentaci, kdy působí jistěji a rozhodně lépe kontroluje svůj hlas. Texty jsou možná osobnější, ale víceméně se točí okolo klasických témat jako je samota, hledání vlastní identity či cesta ke střízlivosti. Mgk se znovu obklopil velmi schopným týmem, objevují se zde jeho věrní spoluhráči BazeXX, SlimXX, bubeník Rook, spoluautor a producent Nick Long nebo starý dobrý Travis Barker.
mgk – lost americana
EST 19XX/Interscope; 00:45:19
70 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
