Lvmen: Každý song na albu Amen jsme překopali snad desetkrát

Nové album jste pojmenovali Amen. Jak na to reagují věřící?

František: Od věřících žádné reakce nemáme, spíš občas od kamarádů, kteří se ptají: „Takže poslední deska?“ No, popravdě s naším tempem je to dost možné... Ale to trochu předbíhám... asi tak o deset let.

HT: Myslíš „v LVMEN věřící“? (smích) Koncerty k nový desce jsou ještě před námi, tak to teprve zjistíme. Nicméně netuším, kolik „věřících“ na naše koncerty zavítá.

V minulosti byl hlavním autorem základů vašich skladeb kytarista Mirda, který však už před vydáním předchozí desky tragicky zemřel. Jak vznikal materiál tentokrát?

František: Ano, je to první album bez Mirdy. Nikdo netušil, jestli to vůbec půjde, Mirda byl zabiják... Naštěstí po něm naskočil Honza Tomáš, který je odkojen jeho riffy a je to totální magor – zahraje ti klidně oba party kytar najednou, vůbec nechápu. A ten byl tak tentokrát hlavním nosičem vody, tedy nápadů. Hodil to do placu a na mě se slovy: „Něco s tím udělej...“ Protože ví, že aranže zase baví mě...

Ale je to samozřejmě opravdu práce všech dohromady, každý tam má svůj podíl a nad tím vším má hlavní dozor „původní člověk“ – Hvsar. A ten, když zakroutí nesouhlasně hlavou, jakože „kluci, to jste se po*rali“, je jasné, že to nemá cenu, a jdeme dělat něco jiného. Má vždy pravdu, pro demokracii tady není moc místo, a je to tak dobře.

Pár nápadů nám taky zůstalo po kytaristech, kteří u nás v posledních letech více či méně dlouho působili – tedy Dave z Vole a David z Kalle. Začátek desky ovšem patří ještě Mirdovi – ten jsme vyzobali z jeho nahrávek na kazetách, na které si ukládal nápady a které nám darovala jeho rodina.

HT: Materiál vznikal hlavně velmi pomalu. Jinak k tomu, co říkal Franta, není moc co dodat. Každý z nás měl v tom procesu svůj nezastupitelný vklad, to mi přišlo dobré. A k Hvsarovu právu veta nemohu nezmínit jeho hlášku: „Co je tohle za budovatelskou sračku?“

Jak to probíhalo prakticky? Každý žijete jinde, zkoušíte sporadicky... Využíváte nějak možnosti současné technologie?

František: Hehe, současné technologie... Nedávno jsme v kapele založili něco jako Google kalendář – sdílenou Excel tabulku na disku... Tak takhle my jsme progresivní… (smích). Jinak je to stará dobrá klasika, skládáme všichni dohromady na zkoušce, jen maximálně někdo přinese nápad, který se „vyhraje“ do finální podoby. Hodně toho vzniká přímo na místě.

Jinak nám to nefunguje, je to trochu ohraná věta, ale musí tam být ta chemie, kdy jsme všichni spolu. No, a to je opravdu těžké – nejen, že bydlíme každý v jiném městě, ale navíc máme rozdílné práce: dva dělají klasicky od pondělka do pátku, zbytek zas různě jinak, já třeba hodně o víkendech... Většinou tak zbývá jednou za čas nějaká neděle a taky máme rodiny, takže jsme schopni se nesejít i třeba tři, čtyři měsíce... A nepřál bych ti slyšet, co ze zkušebny vychází první dvě hodiny po takové době.

Jinak všechny nové nápady na zkoušce rovnou nahráváme, abychom věděli, kde jsme před čtvrt rokem skončili. To je hlavní důvod, proč nám to tak dlouho trvá. A pak taky dokola předěláváme finální verze songů, takže na desce máme tak tu desátou.

HT: To věčné překopávání, vyhazování a napojování pasáží, to bylo něco, na co jsem do té doby nebyl moc zvyklý. Musel jsem se s tím trochu srovnávat. Jeden z tracků na nové desce jsme rozdělali v roce 2017 a poprvé jsme ho dohráli v kuse do konce někdy na konci roku 2023, to byla velká legrace. Ale pochopil jsem, že to má svůj smysl.

Po letech se do sestavy znovu navrátil kytarista Tomis. Jak k tomu došlo?

František: Tomis! Nic lepšího se nemohlo stát! Když Dave (David Vála, jinak člen Tábor, Vole nebo Bahratal – pozn. aut.) odešel, dost jsme tápali, na chvíli zaskočil David z Kalle, ale ten má dost jiných aktivit a bydlí ještě dál než ostatní. Taky jsme přirozeně nehledali „jen dobrýho kytaristu“, ale někoho do party, koho ideálně známe. A tak mi jednou zavolal Hvsar: „S tou mládeží jsou samý problémy, kapela až na pátým místě, to nejde, volám Tomisovi.“ Jestli občas někomu Amen evokuje starší desky, má na tom jeho divnohra určitě svůj podíl. Je to emař s velkým E.

HT: Pro mě to vstupem Tomise dostalo opravdický náboj. Podvědomě jsem cítil, že se protnul nějaký kruh a fakt děláme Lvmen, ne jen křoví Hvsarovi s Melnickem.

Oznámili jste zatím křty v Praze (Strahov 007, 14. 9.), Plzni (Pod lampou, 15. 9.) a Táboře (CESTA, 17. 9.), čerstvě přibyly i koncerty v listopadu v pražské MeetFactory a v prosinci v brněnském Kabinetu múz. Co zahraničí, kde jste měli vždy silnou základnu příznivců?

František: Zatím je vše v jednání. Stejně jako je těžké se sejít na zkoušky, tak neni jednoduché dát se dohromady na koncerty... Každopádně se už řeší na zimu a jaro 2026 něco v Polsku, Německu, Slovensku... Nabídky jsou, to náš těší, jen je to s náma trochu těžší. Bylo by super zas vyrazit třeba na dva týdny v kuse, ale to už bohužel není reálné, spíš maximálně nějaké čtyř- a pětidenní prodloužené víkendy.

Jak stavíte koncertní playlist? Budete nové album hrát živě celé? 

František: Přesně tak. Jako vždy zazní celé nové album a jedna starší skladba. A neptej se jaká... (smích)

Řešíte společně, jaké použijete nástroje nebo efekty? A změnilo se to nějak s aktuálním albem?  

František:  Ha! Tak to je otázka přímo ideálně pro mě (smích). Víš jakou mám basu? Modrou... (smích) Ne, vážně, já na to byl vždycky hrozný lempl a jsem rád, že mám vždy v kapele někoho, kdo mi s tim pomáhá... Po Mirdovi mi zbyl pedál SansAmp, který víceméně nevypínám, a k tomu klasika: Ampeg lednice plus zesík. Kytary to asi spolu trochu řeší, Honza se v tom dost vyzná, bicí jsou bicí, a copajávim, z čeho Hvsar hraje a pouští samply?

HT: Husarova Yamaha SY99 a Tomisův japonský lawsuit Les Paul Ibanez v čtvrttónovém ladění jsou naprosto zásadní elementy pro trademark zvuk kapely.

Nová deska zní jako „starý dobrý Lvmen“. Ovlivňuje vás nějak současná hudba, kterou posloucháte? 

HT: U Lvmen je to asi celkem jasně dané, a taháme to víc z kořenů než z aktuálních inspirací. Spíš to bylo v tomhle případě přirozené, v životě asi až tak zásadně nezamrzáme, všichni toho posloucháme mraky a každý trochu něco jiného – nového i starého i blbého...

Na novém albu opět nechybí pro Lvmen charakteristický prvek – filmové samply.  Lovili jste tentokrát jen z těch od vašeho oblíbence Františka Vláčila, a nebo i jinde?

Hvsar: Vybíral jsem hlavně z toho, co jsem od posledního alba zhlédnul v bedně..... Plus ten Vláčil, jako vždycky.

K magii hudby se na koncertech Lvmen připojuje i projekce. Budete mít na nadcházejících koncertech nějakou čerstvou? A kdo vám ji připravuje?

Hvsar: Projekce bude nová, a tentokrát jsem se do ní vůbec ne*ral. Teda jenom trochu. Dělal ji Ivo Mathé z 23punx... On teď studuje nějakou filmařskou školu, asi Univerzita třetího věku nebo co, a už nám pár let dělá merch. Má tiskařskou dílnu hned vedle naší – tedy vlastně Kejmyho – zkušebny. Takže byl po ruce.

Album jste nahrávali u Amáka ve studiu Golden Hive. Bylo to jasné předem a sázka na jistotu, a nebo jste uvažovali i o někom jiném? Amák o tom docela zajímavě vypráví v podcastu V producentské dílně Adama Pakosty...

František: Tak to si budu muset poslechnout, Amák a Felix Holzmann mě vždycky spolehlivě pobaví. Volba to byla jasná jak Jihlavanka – Amák je především dobrý kamarád a ještě lepší mistr zvuku, ve svém oboru u nás bezkonkurenční persona a bravurní libovej vypravěč. Z toho plyne, že nic lepšího než nahrávat u Amáka se kapele nemůže stát. Pokud má čas, tak nás zvučí i naživo, stál za výsledným zvukem předchozí desky, kterou jsme nahrávali na CESTĚ v Táboře s Danem Šatrou, ale teď jsme od začátku měli jasno, že to uděláme celé u něj ve studiu.

Samotný proces probíhal klasicky tak, že jsme nahrávali všichni najednou, pak se dohrávaly klapky, samply, vokály a pár pí*ovinek tam přidaly kytary. Pak mix, mastering... A pak přišel Amák s tím, že to udělá jinak a líp. A začal nám posílat další varianty mixů... Po x měsících jsme mu řekli, že chceme tu první. On nám pak týden psal, že jsme dementi, a konečně se to mohlo poslat Mírovi Pátýmu do Day After, a pak vylisovat do Loděnic.

Jak se vlastně cítíte coby součást dnešní scény, kde v popularitě vládne hip hop, a kde mají mnozí mladí hudební nadšenci problém pochopit, proč někdo vědomě dělá nekomerční a alternativní muziku? 

HT: Hudba se přirozeně mění a je to tak správně. Ale určitě existuje i spousta mladých lidí – ať už to jsou jedinci, projekty nebo kapely –, kteří fungují na DIY principech, a dělají věci s úplně stejnou nezištností, upřímností, divokostí či „nezávislostí“, jako to bylo vždycky. A zajímá je i politika, práva zvířat nebo chtějí uniknout od korporátní kultury, která prostupuje do všeho. Možná to řeší i víc než dřív.

Občas mi přijde smutné, když vidím lidi se (z mého pohledu) zbytečně zajebávat na takzvaných showcase festivalech a „konferencích profesionálů“. Nebo se musím smát, když někdo v triku Crass vykládá – byť v nadsázce – o tom, že nezávislá kultura nikdy neexistovala... Když ji člověk řadu let zažíval na vlastní kůži po evropských squatech nebo na festivalech, co desetiletí fungovaly bez jakéhokoliv sponzora. Ale myslím, že i tyhle kecy tady byly vždycky.

Každopádně alternativní kultura žije, hudba pořád nabízí podvratný náboj, a rokenrol tu s náma snad taky ještě nějakou dobu pobude. A od toho, jak to vidí další generace, se můžeme jen poučit.

František: Amen.