Loes & The Celtic Link z Prahy do Westportu (a zpět) #7: Domov je tam, kde je doma srdce

Dordrecht: My milk jug brings all the boys to the yard…

Je to druhý domov pro všechny milovníky rock'n'rollu a americké hudby v Dordrechtu: Mini-Theater de Melkbus („džbán na mléko“), atmosférická scéna v salonku zařízená v americkém stylu 50. let. Hostitel Marc Burger II byl deset let profesionálním bubeníkem skupiny Liptease a během této doby také poskytoval pódium řadě kapel, z nichž mnohé se od té doby proslavily. Protože Marc se v době covidu cítil nucen hledat si stálou práci a především chtěl dát přednost své rodině, pořádá nyní v Melkbusu méně koncertů. O to víc jsme byli poctěni, že jsme patřili mezi těch pár šťastlivců, kteří se dostali do programu!

Publikum je také vybranou společností, která je na koncerty zvána prostřednictvím uzavřené skupiny na Facebooku. Když se můj dobrý kamarád a bývalý spoluhráč Arthur Deighton (z Red Herring) zmínil, že se chystá přijet, zeptala jsem se ho, jestli by neměl chuť si s námi pak taky zahrát pár písniček. Nakonec z toho byl celý set, který jsme si společně náramně užili!

Kronenberg: Feelins'...

Abychom byli přesní, domů se vracíte až na úplném konci cesty. Ale někdy máte pocit, že se domů vracíte vícekrát. Když jsme cestou do Irska jeli navštívit mého otce do mého rodného kraje, zamluvila jsem si chatku se střešním oknem v kempu 't Rouweelse Veld v Kronenbergu. „Spaní pod hvězdami“, jak to popisovali, mi připadalo velmi romantické. A je to skutečně romantické místo, ale „hvězdami“ pro nás byli majitelé kempu, Piet a Wietje Selenovi. Piet je pracovník sociální péče, byl součástí týmu dobrovolníků, kteří v Kronenbergu vybudovali pěší stezku Stopy války, a je členem nadace Přátelé Christophera, která podporuje místní venkovské iniciativy v Ghaně. Wietje je sklářská výtvarnice: se svou dílnou Kun Vitro nabízí workshopy tavení skla. Poskytují přístřeší jedné těhotné pracovní migrantce a jejímu partnerovi; Wietje jim láskyplně říká „Josef a Marie“. Mají hravého psa a přítulnou dlouhosrstou kočku; člověk se u nich cítí jako doma.

Když se Piet a Wietje dozvěděli, že jsme muzikanti, zeptali se nás, jestli bychom se nechtěli cestou zpět zastavit a uspořádat koncert pro hosty kempu a lidi z okolí. To se nám určitě líbilo, a tak byl spontánně naplánován jednadvacátý – a závěrečný – koncert našeho turné. V pondělí 23. června si do kempu přineslo své skládací židle asi padesát lidí, aby si užili svěží letní večer a naši hudbu.

Při uvádění svých autorských písní často vyprávím docela osobní příběhy, ale tento večer jsem se cítila tak uvolněně, že jsem mohla vyprávět téměř celý svůj životní příběh. Výjimečným okamžikem bylo, když jsem mohla půjčit kytaru muži, aby zazpíval své ženě píseň, kterou napsal na oslavu čtyřiceti let jejich lásky. No, tomu my nemůžeme konkurovat, ale romantickou náladu jsme si udrželi s písní Feelins' od Loretty Lynn & Conwaye Twittyho.

Erlangen: Dance the night away

Po posledním duo-koncertu tohoto turné jsme se pomalu vydali do Erlangenu ve východním Německu, kde Honza ve čtvrtek 26. června vystoupil s BAL LAB na festivalu Dañserlà. V tomto balfolkovém triu hraje Honza na housle (překvapivě!), Mikuláš Bryan zpívá a hraje na cistru (takové větší bouzouki) a Kieren Alexander na akordeon.

Jak už název napovídá, balfolk je společenská událost („bál“), při níž se tančí v různých formacích (v párech, ve velkém kruhu nebo v několika menších kruzích) na lidovou hudbu („folk“). Tance a hudba pocházejí z různých evropských tradic, převážně však z Francie. Tím mé znalosti o balfolku v podstatě končí; ty, kteří se o něm chtějí dozvědět více, odkazuji na Honzova spoluhráče Mikuláše Bryana, který jezdí po Evropě vyučovat na workshopech a hrát se svými kapelami BAL LAB, Yanyk, Mr. Folxlide a Ba.fnu.

Markeukirchen a Luby: Babičko, jak to, že máš tak velké... housle?

Pro další vyprávění musím nejprve udělat krok zpět v čase... V minulé reportáži jsem se letmo zmínila, že jsme navštívili Birmingham. Tam jsme se v hudebním obchodě Moseley Violins dali do řeči s Davidem Brucem Johnsonem, houslařem původem z Kanady, který je v houslařském světě známý svými poloakustickými „Violectry“. Ukázal nám také několik krásných starých houslí z Markneukirchenu a řekl nám, že návštěva tohoto historického houslařského města ve východním Německu pro něj byla velkým zážitkem.

Markneukirchen je součástí doslova pohraničního regionu, kterému se říká „hudební kout“, protože se zde od 17. století soustřeďuje velké množství hudebníků a výrobců nástrojů, kteří zde žijí a pracují. Tento kout zahrnuje kromě Markneukirchenu taky Adorf, Klingenthal a Schöneck na německé straně hranice a Luby a Kraslice v České republice.

A pak se nám oběma rozsvítila pomyslná žárovka. Honza totiž usoudil, že je opět čas odvézt své housle, které postavil Jan Lorenz z firmy Akord Kvint, do Lubů na servis. A já si vzpomněla, že návštěva Markneukirchenu je na mém seznamu přání od té doby, co jsem četla diplomovou práci o historii cirkusové hudby v Německu, v níž toto město hraje zásadní roli. Když jsme viděli, že Markneukirchen a Luby leží v podstatě na trase z Erlangenu do Prahy, bylo jasné, jak strávíme poslední dny naší cesty.

Markneukirchen má velké muzeum hudebních nástrojů, ale vlastně celé město působí trochu jako muzeum. Na sobotu tam bylo až poněkud děsivě ticho. Upadlo snad město s bohatou hudební historií v zapomnění kvůli konkurenci megakorporací a e-shopů? Nebo to lidem v dnešní době už nepřipadá dostatečně fascinující, aby si prohlédli asi 4000 nástrojů ve vitrínách? Mně osobně přijde škoda, když se na nástroje smím jen podívat, aniž bych je slyšela hrát, ale pár zajímavých exemplářů mezi nimi určitě bylo. Nejbizarnější byly obří housle postavené v roce 2010 k 650. výročí města. Váží víc než 130 kilogramů a hraje se na ně pětimetrovým smyčcem.

Kromě toho si v rámci muzea můžete prohlédnout budovou historické pily – obzvlášť zábavnou pro lidi lehce posedlé dřevem, což mnozí hudebníci jsou – a aktivně si pohrát se zvuky v hudební zahradě. V lubské radnici se nachází také malé muzeum hudebních nástrojů, ale protože má „pružnou otevírací dobu“ (vítejte zpět v Česku), nakonec jsme ho už nenavštívili.

A teď, když jsme zpátky doma, si zase musíme zvykat na tu českou „flexibilitu“ (která má své klady i zápory), na záclony, které jsou vždycky o kousek menší než okno (může mi to někdo vysvětlit?), na neefektivně řešené křižovatky, na levné pivo s pěknou pěnou a na to, že nám tady každý rozumí, když spolu mluvíme česky – tedy v zahraničí naší „tajnou řečí“. Na výhled na Pražský hrad a Karlův most při západu slunce si člověk ale nikdy nezvykne, a to je dobře. Bylo skvělé být na výletě a zároveň skvělé vrátit se domů. Je to klišé, ale je to pravda: domov je tam, kde je doma srdce!

A kdy bude další turné?

Od července do září bude duo Loes & Honza vystupovat pouze v České republice. Honza má v tomto období jedno vystoupení v zahraničí: BAL LAB vystoupí 21. srpna na festivalu Boombal v Belgii.

Vystoupení v České republice v následujícím měsíci:

12. 7. Písničkářský Orfest, Odolená voda (CZ)

13. 7. Minifestival Zpátky v trapu, Habří, Moravecké Pavlovice (CZ)

Trio Loes & The Celtic Link je možno často potkat v pražském baru The Irish Times, ale kromě toho jsou tyto koncerty potvrzeny pro sestavu Loes-Honza-Caolán:

24. 8. Sally's Music Festival, Sally O'Brien's Pub, Praha

21. 9. Střelák, Praha

V tuto chvíli máme potvrzené čtyři koncerty v zahraničí, na kterých ještě postavíme malá turné:

12. 10. 2025: Festival hauskoncertů Bij Beijers Binnen v Oud-Beijerland (NL)

6. 3. 2026: Hauskoncert Filius Pub De Kwakel (NL)

10.–12. 7. 2026: Festival Onder de Vuurtoren, Ameland (NL )

18.–19. 7. 2026: Square and Compass Pub, Swanage, Dorset (UK)

Pro více informací sledujte můj koncertní kalendář!

Přihlaste se k odběru mého newsletteru!

Chcete dostávat upozornění, až bude online další reportáž z turné nebo až budeme hrát na koncertě ve vašem okolí? Podívejte se na můj LinkTree a přihlaste se k odběru newsletteru, upozornění na koncerty a/nebo se přihlaste k odběru mých kanálů na vašich oblíbených platformách!