Lenka Frízlová a Zdeněk Němec: ReConnect a BATCH je hlavně o networkingu a prožitku

Jak historicky vznikla spolupráce mezi konferencí ReConnect a klubovou nocí BATCH a jak se vyvíjí?

Zdeněk: Nejdříve vznikla konference, která byla původně malá a postupně se rozrostla do dnešní podoby. A mezitím v Brně vznikla Brněnská asociace klubové hudby (BACH), čili dávalo smysl udělat společnými silami jak konferenci, tak i festival v klubech – tak jak to standardně bývá na velkých showcaseových festivalech, jako je třeba Eurosonic nebo Reeperbahn.

Lenka: ReConnect byl od začátku koncipován tak, že je sice menší, ale o to intenzivnější. Je to skoro rodinné prostředí. Do budoucna se sice chceme trochu rozrůstat, ale ne do gigantických rozměrů. Chceme si udržet koncept komornější akce, která je zároveň přístupná všem. Jde nám hlavně o to, aby se lidi potkali, aby měli například příležitost oslovit na baru po konferenci člověka z klubu v Polsku a domluvit si koncert. Stejně tak jako člen nebo booking manažer malé nebo střední kapely máte na poslechovkách možnost potkat lidi, kteří bookují velké festivaly, pracují v rádiích... Částečně i z toho důvodu se ReConnect koná v Brně. Díky BACH tu funguje propojení mezi kluby – tohle v Praze prostě neuděláte.

Pojďme se u toho na chvíli zastavit – v čem je brněnská klubová scéna specifická? Teď nemyslím jenom dostupnou vzdáleností jednotlivých míst.

Zdeněk: Myslím, že Brněnská asociace klubové hudby je na území České republiky ojedinělý úkaz. V Brně o sobě lidi navzájem víc vědí, není tu tolik akcí jako třeba v Praze nebo dalších zahraničních hlavních městech, a jednotlivé podniky jsou si navzájem sice konkurencí, ale zároveň chápou, že tvoří nějakou společnou hudební scénu, která může fungovat dohromady jako celek. Díky tomu, že o sobě pořadatelé jednotlivých klubů ví a komunikují spolu, jsou schopni uspořádat právě takovou akci, jako je BATCH.

Kde vidíte další potenciální prostor pro rozrůstání obou akcí i vzájemné spolupráce?

Lenka: Potenciál je veliký. Dosud jsme zavřeni v klubech – konference je v rámci Flédy a Kabinetu MÚZ a festival BATCH se koná letos v jedenácti klubech. Takže otevírat se rozhodně máme kam.

Zdeněk: Chceme do spolupráce více zapojit město, což už se aktuálně i děje. Spolupracujeme s TIC Brno (Turistické informační centrum), zároveň speciálem letošního ročníku budou dva večery v Červeném kostele, což je brněnská dominanta, kterou všichni znají, ale málokdo tam byl na koncertě. První večer bude otevřen úplně všem, bez vstupného, Svůj program tam bude mít AVA – v průběhu několika hodin budou hrát downtempo elektroniku a ambient a lidi budou moci procházet prostorem, sednout si, meditovat, cokoli...

Festival tedy není čistě o klubech, ale o prožitku a zážitku jako takovém. Druhý večer pak proběhne koncert umělkyně Rosy Anschütz, který bude pro lidi se vstupenkou z BATCHe zdarma, nebo se dá koupit vstupenka zvlášť. Tímhle způsobem chceme návštěvníkům festivalu i delegátům ukázat Brno v širší perspektivě.

Lenka: V rámci ReConnectu máme také doprovodný program pro delegáty i pro návštěvníky, letos se chystáme na prohlídku Vodojemu, který spravuje TIC.

Jakou úlohu hraje akce Artist Business Forum, která je určena pro zvané?

Lenka: Je to nultý den konference a sestává z dopolední a odpolední části, kde jsou plánované diskuse u kulatých stolů se zástupci klubů, kulturních center, festivalů a institucí. Chceme, aby se všichni tito lidé potkali na jednom místě a společně si popovídali o tom, jakým způsobem mohou lépe spolupracovat a jaké výzvy představuje městská hudební kultura z obou stran – jak z pozice zástupců měst, tak i klubové scény. Chceme navázat dialog a najít řešení, která budou rozumná pro všechny strany. To je něco, co u nás dosud moc neprobíhá a pokud ano, tak minimálně. Máme pozvané i zástupce ze zahraničí, od nichž bychom se rádi inspirovali, jak to funguje jinde.

Je možné už teď naznačit, ve kterých místech nebo styčných bodech cítíte ty rezervy, tedy o čem konkrétně je potřeba se pobavit a co by mohl být výchozí bod takového dialogu?

Lenka: Je to hodně individuální město od města. Praha nebo Brno se potýkají s trochu jinými potížemi než menší města. Hodně velké rezervy jsou například v městských slavnostech, které mohou negativně ovlivňovat kluby. Chápu, že poptávka je po mainstreamových, třeba i zábavových kapelách, ale my máme vyzkoušeno, že lidi zvládnou poslouchat i složitější hudbu, a ne všude musí hrát Kabát revival. I tohle může být jedno z témat.

Zdeněk: Zároveň v podstatě všude platí, že pokud člověk působí v klubu, kde se snaží dělat zajímavou dramaturgii, jsou pro něj vygrantované akce se vstupem zdarma velkým problémem. U potenciálních návštěvníků klubu potom klesá motivace ke koupi vstupenky na koncert „pod střechou“. Je tedy důležité, aby se dotované akce a produkce v klubech vzájemně dramaturgicky výrazně nepřekrývaly. Na druhou stranu se lidi prostřednictvím akce bez vstupného mohou dozvědět o zajímavé kapele, na kterou si pak i rádi do klubu zajdou. Ale taky je pravda, že na městských akcích je často lidem úplně jedno, co tam hraje.

Lenka: Jsou ovšem města, kde už tohle umějí ošetřit a funguje to. Proto bychom zástupce všech stran chtěli dostat na jedno místo, abychom to mohli společně probrat. I proto je Artist Business Forum určeno jenom pro zvané, protože člověk z ulice tohle moc neřeší.

Nicméně je to právě člověk z ulice, kdo pak v realitě ten výsledek zažívá – a zároveň ho spoluurčuje. Říká se přece, že kultura městských slavností vychází z poptávky „lidu“, tedy publika. My ale víme, že takhle jednoduché to není.

Lenka: Právě, je to složitější. Když lidi nebudou vědět, že mohou chtít i něco jiného, tak to samozřejmě chtít nebudou.

Ano. Ze strany pořadatelů je to určitý předvýběr na základě předpokládaného vkusu publika, což může být samo o sobě problém... Ještě poslední otázka k Artist Business Foru: jakými prostředky nebo jakým programem budete účastníky motivovat k rozvoji konstruktivní diskuse?

Lenka: Dopoledne je koncipované jako setkání hudebních manažerů. Tam budeme mít právě hodně zástupců ze zahraničí – měla by přijet delegace z Chorvatska, Bulharska, Slovenska, Saska, Polska... Na odpolední program dorazí i   Dimitri Hegemann, což je legenda klubové scény.

Zdeněk: Zakladatel berlínského klubu Tresor.

Lenka: Ano. A je to člověk, kterému se podařilo dostat elektronickou hudbu na seznam UNESCO. Čili v jeho osobě máme legendární příklad toho, jak se dá fungovat s hudbou ve městě. Přijede s námi sdílet své zkušenosti a best practices.

Předcházet by měla přednáška o hudebním turismu. Hudba je často braná čistě jako artová věc, ale ono to celé není jen o té umělecké stránce. Souvisí to hodně s turismem, s hospodářstvím a ekonomikou jako takovou… Je tam zkrátka spousta navazujících aspektů, které rozvíjí hudební průmysl jako celek. Chceme uvést pozitivní příklady – pozvali jsme například tým festivalu Kamenice Fest včetně pana starosty, protože víme, že tam to dobře funguje.

Předpokládám, že výstupy z této části budou během konference moci vidět i návštěvníci ostatních částí programu. Jakým způsobem jste se v programu zaměřili na podporu začínajících muzikantů a muzikantek, manažerů a organizátorů?

Zdeněk: Do klubové noci BATCH se to promítá tím, že velká část programu je postavena na lokálních kapelách a interpretech Tím jim pomáháme, protože mají možnost se ukázat před zahraničními delegáty a majiteli klubů, kteří často pořádají showcaseové festivaly, takže kapely mají možnost získat nabídku na hraní v zahraničí. Některé z projektů jsou úplně nové, jiné už jsou na tuzemské scéně zavedenější. Zároveň přivážíme naopak některé kapely a umělce ze zahraničí.

Lenka: Co se týká konferenční části, chceme, aby si tam našly svá témata jak začínající kapely, tak také pokročilí matadoři – ideálně aby se tam tyhle dvě skupiny potkaly a mohly si nasdílet své zkušenosti. Pro ty „juniornější“ máme panely typu Jak se připravit do studia, Jak budovat fanouškovskou komunitu a podobně. A pro „seniory“ vozíme velká jména ze zahraničí, která pro ně mohou být zajímavá. Pro začínající kapelu bude jednodušší se potkat s někým z České republiky a domluvit si tu koncert, pro „pokročilejší“ mohou být zajímavé zahraniční kontakty.

Stane se, že se přímo v publiku, mimo pozvání na panelové diskuse, objeví opravdu velké muzikantské jméno? Někdo, kdo se sám jde na konferenci podívat, i když už má kolem sebe tým?

Lenka: Právě z toho důvodu, že mají svůj tým, už toto velká jména nepotřebují. Členové jejich týmů jsou ale velmi často účastníky na našich panelových debatách. Slavná muzikantská jména zveme jako zlatý hřeb panelových diskusí na rozhovor typu Hvězda na talíři. Loni jsme měli Báru Polákovou a letos to bude David Koller.

Na předloňském ročníku ReConnect jsem viděla jako jednu ze zdatných panelistek také Pam Rabbit, která je letos v line-upu coby účinkující. Zmínili byste některá další zajímavá jména ze seznamu letošních panelistů?

Lenka: Určitě musíme vypíchnout Dimitriho Hegemanna, o kterém už jsme se zmínili, dále to bude Lisa Nasta, která dělá hudební dramaturgii festivalu Glastonbury, potom James Minor, který byl donedávna ředitelemSouth by Southwest (SXSW), což je jeden z nejznámějších a největších festivalů svého druhu na světě. A určitě se zúčastní Neeta Ragoowansi, což je předsedkyně IMMF (International Music Managers Forum), které sdružuje všechny asociace hudebních manažerů po Evropě.

Jak je to se zastoupením žen v hudebním průmyslu, potažmo i v panelových diskusích na ReConnect? Je už situace rovnoměrnější, nebo je to stále poněkud „manel“?

Lenka: Myslím, že se to dost zlepšuje. Ano, na konferenci máme více mužů, ale ne o tolik. Snažíme se to držet vybalancované i v tomhle směru. Ale obecně, v hudebním průmyslu je to stejné jako ve všech jiných odvětvích – na vrcholových pozicích je žen méně.

Snad se to do budoucna bude vyrovnávat. Tím se dostáváme k nějakým vizím do budoucna – jak je to u spolupráce konference ReConnect a klubové noci BATCH? Máte už teď před nadcházejícím ročníkem nápady, kam vaše společné úsilí do budoucna dále směřovat a rozšiřovat?

Zdeněk: Za BATCH by to určitě bylo větší propojení dramaturgie jednotlivých klubů. Zatím balancujeme mezi tím, aby každý klub ukázal svou jedinečnost a svou vlastní dramaturgii (jak to tam běžně funguje a co hudebně nabízí), a tím, abychom zachycovali i globální trendy a reflektovali je v programu. Chtěl bych, abychom měli možnost bookovat trendující zahraniční jména, vozit do Brna co nejvíce fresh věci a k tomu ukazovat co nejčerstvější věci z české a slovenské scény. Zároveň bude kooperace festivalu a konference od příštího ročníku ještě intenzivnější. Zatím jsme ve fázi příprav a plánování. Budeme informovat.

K tématu propojení české a zahraniční scény – v čem to mají čeští a slovenští umělci a umělkyně těžké, když se chtějí uchytit v zahraničí? A když chce někdo působit zároveň u nás i v zahraničí, co pro to může udělat?

Lenka: To je hodně individuální. V první řadě musí být ready na export. Měl by toho mít dost objeto tady, aby byl schopen vycestovat. A musí mít něco, co je pro zahraničí zajímavé – což může být u každého zahraničního trhu něco jiného. Anglický trh je například přesycený svou vlastní hudbou, těžko pro ně bude zajímavá kapela, která hraje český „rokec“. Teď je například hodně otevřený indický trh – je tam poptávka po nové muzice. Ale ne každý pojede koncertovat na blind do Indie... Člověk musí být trochu soudný.

Určitě stojí za to si objet pár zahraničních showcasů, klidně jen tak „na čučku“, podívat se, co aktuálně frčí. Taky je dobré nebát se buskovat v zahraničí, zjistit si, jak to tam chodí a zkusit to.

Když přijede takový zájemce o export vlastní kapely na ReConnect, co všechno může udělat, aby se dozvěděl potřebné informace – půjde na panelovou diskusi, zaregistruje se na speedmeeting a večer se půjde podívat na koncert umělce, který už se dokázal prosadit?

Lenka: Třeba tak – a na tom koncertě může potkat někoho, koho viděl na panelu, může ho pozvat na drink a probrat to s ním. Ale hodně dobré jsou na to právě ty speedmeetingy. Člověk na ně musí být ovšem dobře připraven, je to opravdu pět minut, takže přijdete a musíte vědět, co se chcete dozvědět.

Ok, malé instruktážní okénko pro stydlíny, váhavce nebo začátečníky: jak se efektivně připravit na speedmeeting?

Lenka: To záleží na tom, co tam chcete řešit. Ale klidně mějte otázky připravené na papíře. Delegáti, které vybíráme na speedmeetingy, jsou v pohodě a jsou soudní – vědí, že účastníci, kteří za nimi přicházejí, mohou být nervózní a že něco takového třeba absolvují poprvé. Když jsem šla na svůj první speedmeeting, měla jsem v jedné ruce vizitku a ve druhé papír s otázkami, abych zbytečně na něco nezapomněla – protože ten čas je opravdu limitující.

Zdeněk: Obecně myslím, že je dobré účastnit se celého programu konference. To znamená zajít si na panel, na workshop i na speedmeeting, protože tam všude člověk potká různé lidi a nikdy neví, kdy padne otázka, která ho zajímá – nebo on sám dostane prostor zeptat se na něco, co ho napadlo až na místě. A jak říkala Lenka, důležitý je networking, kdy má člověk v neformální části programu možnost zapříst rozhovor prakticky s kýmkoli. Delegáti jsou na to připraveni a jsou tomu otevřeni, takže není problém si je „odchytit“ a probrat s nimi danou věc.

Lenka: Delegáti tam jedou přímo s vědomím, že za nimi lidi budou chodit, budou se jich ptát a oni jim budou říkat klidně pořád dokola ty samé věci. Od loňského roku máme také aplikaci Swapcard, kde se mohou jednotliví účastníci i panelisté zaregistrovat, a i tam si sjednat schůzku přímo s daným člověkem.

Když takhle pozorujete publikum, které se během dní na akci pohybuje a interaguje s delegáty a panelisty, jak se celá atmosféra proměňuje? Je vidět určité „tání ledů“?

Zdeněk: Konference probíhá přes den a večer jsou koncerty, takže logicky svěžest účastníků s postupujícími dny klesá. (smích) Právě proto je podle mě důležité se zúčastnit od začátku. Zároveň pro delegáty je účast na konferenci normální práce, takže i z toho důvodu se ReConnect koná částečně ve všední dny – aby bylo o víkendu pracovní volno.

A letos nám do toho ještě skočily volby – to jste ovšem při plánování letošního termínu patrně nemohli tušit.

Lenka: Právě. Každopádně se snažíme apelovat na účastníky, aby šli volit, případně si vyřídili voličský průkaz – jako to uděláme i my v organizačním týmu, pokud jsme přespolní.

Kde se během ReConnectu pohybujete vy dva?

Lenka: Já jsem všude. (smích)

Zdeněk: Ono se to proměňuje. Já jsem minulý rok kromě networking a PR aktivit dělal jeden večer night managera RedZedovi. Takže jsem se přes den účastnil konference a odpoledne už jsem se připravoval na večer, kdy mi přijede interpret a budu se o něj starat. Myslím, že to tak je vždycky a platí to jak pro organizátory, tak i pro návštěvníky – člověk nikdy neví, k čemu zajímavému se během akce nachomýtne a co inspirativnho mu to přinese.

Lenka Frízlová

Od roku 2019 se věnuje hudebnímu managementu, PR a bookingu. Ve svém portfoliu se zaměřuje především na projekty v oblasti jazzu, folku a šansonu s přesahy do world music. Spolupracuje s kapelami, sólovými interprety i vokálními tělesy, kterým poskytuje komplexní produkční a strategickou podporu. Je členkou boardu profesní organizace Music Managers Forum Czech Republic (MMF ČR), kde má na starosti PR a podílí se na organizaci konference ReConnect – zejména v oblasti komunikace a partnerské spolupráce.

Zdeněk Němec

Od roku 2012 spolupracuje s hudebním magazínem Fullmoon jako fotograf a redaktor. Jeho vášeň pro umění a hlavně hudbu přerostla v intenzivní spolupráci s brněnskou klubovou scénou. V roce 2022 nastoupil do Kabinetu MÚZ na pozici PR & marketing. Po dvou letech změnil působiště a propagační aktivity aktuálně zajišťuje pro klub Fléda. Souběžně s tím už třetím rokem pracuje pro BACH a festival BATCH.