Konec světa se u Thirty Seconds To Mars nekoná

Kapela ušla dlouhou cestu od prvních alb A Beautiful Lie (2005) a This Is War (2010), na nichž ještě trio rockově bouřilo a balilio teenagerky na hymnické kytarové riffy. Balení holek se však současná sestava bratří Letů okleštěná o kytaristu Tommyho Miličeviće ani o dvě dekády později nebojí. Deska It's the End of the World but It's a Beautiful Day je nabušená emocionálním popem od začátku do konce.

Otvírák Stuck s jemným kytarovým úvodem, pulsuje elektronickým rytmem, aby připravil půdu na starodávný koncept lásky. Vzestupy a pády, odcházení a bolest z odloučení v lidském životě je staré jak lidstvo samo. V takovém duchu se vine křehká Seasons, optimistická a jemná píseň, v níž se Jared Leto coby prorok dalších generací nebojí nahlas říct, že někteří blízcí tu jsou jen po určitý čas, je nádherné vidět jejich krásu a vychutnat si ji do úplného konce. O smyslu randění v době přemrštěného technologického pokroku se rozezpívává v Love These Days; o nekonečném cyklu lásky, zármutku a bolesti Jared zpívá uvěřitelně, bez bázně a hany. Nefalšované emoce proudí z Never Not Love You, zatímco akustická Lost These Days vrství na sebe melodické linky a popovou intimitu.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Jared Leto potvrzuje, že jako hudebník je možná lepší než jako herec v kasovních trhácích. Jeho smysl pro melodii, experimentování se zvukem a komponování, kdy refrén tryská arénově a každý je chtě nechtě uhranutý popovou pompézností, je nesporný. Strohé instrumentální smyčky, sem tam tvrdší kytarový riff, vznešené rytmy, to vše nejsou jen kulisy. Celek tvoří dohromady kreativní hudební myšlenky, které namísto předchozí postgrungeové špíny nabízejí optimismus a citlivost.

Thirty Seconds to Mars – It's the End of the World but It's a Beautiful Day

Thirty Seconds to Mars, 00:33:29

pop

70 %